Klima
Pozná to každý, kdo se z vnitrozemí či z přímořských letovisek na jihu vydá v létě do San Franciska. Zatímco v kalifornském Central Valley teploty běžně přesahují třicet stupňů, v blízkosti Zlaté brány, pouze o pár desítek mil směrem na západ, je situace naprosto jiná. Když se zeptali Marka Twaina, kde prožil svoji nejstudenější zimu, slavný humorista odpověděl: „Nejstudenější zima, jakou jsem zažil, bylo léto v San Francisku.“
Přitažlivost San Franciska láká mnoho lidí z USA i ciziny k tomu, aby se v tomto městě usadili. Není to však vůbec jednoduché. Nepřetržitá poptávka po bydlení vytlačila ceny nemovitostí do astronomických výšin. Bydlet ve výjimečném městě si dnes může dovolit jen ten, kdo má přiměřené příjmy. V posledních letech jsou to především lidé spojení s informačními technologiemi, ale najdeme zde i ty, kterým město učarovalo natolik, že prodali dům v kalifornském vnitrozemí a pořídili si za to nevelkou garsonku v San Francisku. Jejich společenský status tím neutrpí, ač často prodají i automobil. Stejně jako při bydlení na Manhattanu je i v San Francisku praktické a společensky únosné nevlastnit automobil – celá třetina domácností ho opravdu nemá.
Kromě vysokých nákladů na bydlení se musí obyvatelé města potýkat s dalšími nepříjemnými specifiky. Jedním z nich je zdejší podnebí. San Francisco je považováno za nejstudenější město v USA mimo Aljašku. V červenci a srpnu zde průměrná teplota nepřevyšuje 14 °C. Na vině je studený Kalifornský proud, který protéká v těsné blízkosti Zlaté brány a přináší obrovské masy studených vod ze severního Pacifiku. Koupání v oceánu či v zátoce je záležitostí především otužilců a pro oblíbené surfování je naprosto nepostradatelný neopren. Na druhé straně však mořský proud udržuje stálé teploty po celý rok, rozdíl mezi průměrnými teplotami v letních a zimních měsících je pouhé čtyři stupně. Díky tomu zdejší obyvatelé téměř neznají sníh ani mráz.
Dalším průvodním jevem studeného proudu je mlha. San Francisku se často přezdívá The Fog City – Mlžné město. Teplý a vlhký vzduch z Pacifiku se v těsné blízkosti pobřeží setkává se studeným proudem a vytváří hustou vrstvu tzv. advekční mlhy, která se tlačí nad město a Zlatou branou do prostoru Zátoky. Některá místa na pobřeží, kde shodou okolností stojí velmi drahé nemovitosti, mají své „milionové výhledy“ na oceán velmi často zastřené. Přesto prý by majitelé neměnili. Mlha je podle místních zdejší zvláštnost a tak jako otisky prstů nikdy není stejná. Na nejexponovanějších místech pacifického pobřeží se vyskytuje i 2000 hodin ročně, zatímco na východní straně města najdeme čtvrti, kde mlhu téměř neznají.
Klima je bezesporu dalším fenoménem San Franciska. Zasvěcení lidé tu často nemluví o klimatu, ale o klimatech. I přes svoji malou rozlohu má totiž město několik mikroklimatických zón, které se liší nejenom množstvím mlhy a slunečního svitu během roku, ale i množstvím srážek a dokonce aktuální teplotou vzduchu. S trochou nadsázky zde platí parafráze starého pořekadla, že nejste-li spokojeni s počasím v San Francisku, stačí přejít o pár ulic dál…
Další články z vydání o San Franciscu naleznete zde