Bloumat pitoreskními uličkami města, slunit se a lelkovat na louce přímo u jezera, na cyklostezkách poznávat okolí, objevovat vzácné památky a cenné muzejní sbírky, procházet se po nábřeží kolem přístavu s nádechem jižanského šarmu, zažít typický švábsko-alemanský masopust, atmosféru Slavnosti jezerní noci vždy druhou sobotu v srpnu nebo romantické vánoční trhy včetně panoramatického ledového baru na vánoční lodi. Kostnice, dynamická univerzitní metropole regionu čtyř zemí s malebným okolím je příkladem symbiózy tradice a moderny, symbiózy přírody, bohaté historie, obchodu, atraktivní kultury i špičkové vědy a výzkumu.
Kostnice, největší město u Bodamského jezera s přibližně 82 000 obyvateli, nese jméno po římském císaři Constantiovi, i když není zcela jisté, zda I. nebo II. toho jména. Jako jedno z mála německých měst nebyla zničena za 2. sv. války, a to díky bezprostřední blízkosti švýcarského Kreuzlingenu. V jejích uličkách se tísní úzké hrázděné domy vedle velkých nazdobených barokních paláců. Přízemí často patří útulným kavárničkám, antikvariátům či stylovým obchůdkům. Mnoho obdivovaných historických budov a míst nese poetické názvy, ať už je to například bývalý hotel U Zlatého orla, v současnosti bankovní a administrativní budova, kde kdysi nocoval básník J. W. Goethe či císař Napoleon III., nebo Dům U vlka na náměstí Markstätte, který má jedinou rokokovou fasádu ve městě. Na stejném náměstí stojí také Císařská kašna z let 1896–1897. Bronzový tříhlavý páv se třemi papežskými tiárami, karikující papežské schizma před více než 600 lety, a portréty čtyř německých císařů pocházejí z roku 1990 a vznikly v dílně známého německé sochaře Gernota Rumpfa a jeho manželky Barbary. Nedaleko odtud najdeme i radnici, jejíž průčelí zdobí nádherné fresky z roku 1594. Ze středověkého městského opevnění se dochovaly tři brány s věžemi – na jižní straně Schnetztor ze 14. stol. s dochovanou hrázděnou fasádou, která dnes tvoří vstup do Husovy ulice, na severu nejstarší Rýnská z doby kolem roku 1200, jež chránila středověký most, a na severozápadě Prašná věž, jejíž část se využívala jako městské vězení.
Když už se zdá, že se v labyrintu úzkých uliček docela ztratíte, otevře se před vámi najednou náměstí, kde se do nebe tyčí vysoká šedá věž jedné z dominant Kostnice, její katedrály neboli Münsteru. Románská sloupová trojlodní bazilika Matky Boží byla vysvěcena v roce 1089. Prošla několika přestavbami, svou dnešní podobu získala v roce 1853, kdy byla špička její věže přestavěna v novogotickém stylu. Právě v této katedrále jednalo církevní plénum, které odsoudilo mistra Jana Husa k upálení na hranici.
O Kostnici se někdy hovoří jako o městě tří „K“ – díky jejím kostelům, klášterům a Koncilnímu domu (Konzilgebäude). Přidala bych ale nejméně ještě jedno „K“ pro kulturu. Od katedrály je to jen pár kroků do Koncilní ulice vedoucí k Městskému divadlu. Nejstarší divadelní scéna v Německu funguje nepřetržitě od roku 1607, umístěna je v někdejším gymnáziu jezuitské koleje. O pár století mladší, nicméně stejně významná je Südwestdeutsche Philharmonie. Orchestr, který vznikl před 70 lety, patří s nejméně stovkou koncertů v roce mezi pojmy hudebního života jižního Německa. Archeologické zemské muzeum zve na putování časem od kůlových staveb z doby kamenné přes keltské pohřebiště, každodenní život v době římské a hroby alamanských šlechticů až po středověk. O historii Bodamského jezera a přírodě v jeho okolí vypráví Přírodní muzeum přímo u přístavu, které je součástí veřejného akvária Sea Life, kde je k vidění přes tři a půl tisíce obyvatel moří, jezer, řek či potoků, ale také antarktičtí tučňáci oslí.
V letech 1414–1418 byla Kostnice středobodem evropského dění a událostí, které přispěly k přerodu Evropy od středověku do novověku. Spouštěčem legendárního kostnického koncilu bylo tzv. papežské schizma. Tři papežové současně vznesli nárok na apoštolský stolec. U Bodamského jezera se proto sešli církevní a světští hodnostáři, aby řešili rozdělené křesťanství i konflikty v Evropě. Koncil měl sjednotit katolíky, reformovat církev a vymýtit kacířství. Volba Kostnice, která zvítězila nad dalšími potenciálními kandidáty jako Štrasburk, Basilej či Kempten v Allgäu, byla logická i praktická. Bohaté říšské město na pomezí předalpského a zaalpského světa se nalézalo na území římského krále a mnozí sem měli blíže než do papežských sídel Vatikánu a francouzského Avignonu. Kostnice nabízela také krásné prostředí, příjemné podnebí, a co bylo ještě důležitější, disponovala, řečeno současným slovníkem, dobrou infrastrukturou a měla dostatek ubytovacích kapacit, byť na počátku málokdo předpokládal, že se koncil protáhne na několik let a že k tehdejším 6000–8000 obyvatel města přibudou tisíce hostů. Podle dobového kronikáře Richentala přijelo celkem 72 460 návštěvníků. Historici mají za to, že šlo o celkový počet hostů, kteří se v Kostnici vystřídali za celou dobu trvání koncilu, a že v jednom okamžiku pobývalo ve městě asi 20 000 návštěvníků, což je ale i tak úctyhodné číslo.
Konkláve, které od 8. do 11. listopadu 1417 zvolilo jediným papežem kardinála Oda z Colonny (Martin V.), zasedalo v Koncilním domě, dodnes největší budově ve městě. Toto někdejší kupecké středisko a překladiště zboží bylo postaveno jako špýchar v letech 1388–1391. Několikrát přestavěná masivní budova s valbovou střechou slouží od začátku 20. stol. také k nejrůznějším společenským akcím a je v ní i restaurace…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bodamské jezero