Víte, že i Španělsko má svoji Sixtinskou kapli? Ne? Nuže, vydejme se za ní do malé obce Guadalupe, do mírně zvlněného zeleného pohoří, k severním hranicím autonomní oblasti Extremadura. Je to obec malá, žije v ní jen okolo 4 000 obyvatel. Lidé se tu odjakživa zabývali převážně zemědělstvím. Obec je dodnes obklopena kaštanovými sady a jedlé kaštany se odtud vyvážejí do celé Evropy. Kdo nepracuje v zemědělství, věnuje se tradičním řemeslům, jako je umělecké zpracování mědi a hrnčířství. Úzké uličky lemují nízké domky s tradičními dřevěnými balkonky, některé z nich pocházejí dokonce ze 14. stol. Doprostřed svažitého náměstí se ještě donedávna chodilo k fontáně pro vodu.
A právě v této obci stojí rozlehlý královský klášter Panny Marie z Guadalupe, jedno z nejvýznamnějších poutních míst mariánského kultu v celém křesťanském světě. Pro svou jedinečnost a symboliku byl klášter spravovaný téměř 450 let řádem sv. Jeronýma, oblíbeným řádem španělských habsburských panovníků, v roce 1993 zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO.
Proč vznikl klášter, který se záhy stal vyhledávaným poutním místem, vysvětluje legenda o sošce Panny Marie z 1. stol., která byla uložena do hrobu evangelisty Lukáše. S jeho ostatky se ve 4. stol. dostala do Konstantinopole, odkud ji v 6. stol. budoucí papež Řehoř Veliký přenesl do Říma a později poslal jako dar biskupovi Isidorovi do Sevilly. Tam soška setrvala až do roku 711, kdy na poloostrov vtrhli muslimové. Jeden duchovní s ní pak prchnul na sever a sošku ukryl na břehu řeky Guadalupe, na úpatí extremadurských hor. Časem se na ni zapomnělo.
Na konci 13. stol. došlo k zázračnému zjevení. Když místní pastýř večer počítal své krávy, jedna mu chyběla. Vydal se ji hledat. Našel ji po třech dnech mrtvou, ale nezraněnou a bez známek rozkladu. Podivil se, ale řekl si, že když už je kráva mrtvá, bude mít užitek alespoň z její kůže. Začal ji stahovat, ale kráva zázrakem obživla. V tom okamžiku se pastýři zjevila Panna Marie, ukázala na místo, kde se nacházela soška, a přikázala mu, aby šel do vesnice, všechno pověděl faráři, přivedl ho na označené místo, a tam aby vystavěli svatyni. Zakázala mu však sošku odnášet. Pastýř se bál, že mu nikdo neuvěří, a tak chtěl o události pomlčet. Přišel domů a našel doma mrtvého synka. Rozplakal se a začal se modlit k Panně Marii. Tu chlapec také obživl. Tak pastýř poznal, že mu lidé uvěří, došel pro faráře a společně se odebrali na břeh řeky Guadalupe, k místu, kam předtím ukázala Panna Marie. A skutečně tam v zemi zázračnou sošku našli.
Dnes uctívaná soška vysoká pouhých 59 cm pochází z 12. stol. Jde o románskou sedící černou madonu s Ježíškem na klíně, vyřezanou z cedrového dřeva, sedící na trůnu s baldachýnem v posvátném prostoru camarínu, jakési kapličce uvnitř kaple za hlavním oltářem klášterního kostela, kam se vchází zvláštním vchodem zezadu. Od 14. stol. se socha obléká do nádherných rouch, na hlavě má korunu a v ruce žezlo. Záhy vznikl kolem této sošky celý kult zasahující do architektury, malířství, sochařství i literatury. V roce 1335 navštívil Guadalupe Alfons XI., král Kastilie, Leónu a Galicie. Vzal si pod patronát stavbu kostela i rozlehlého kláštera, který proto nese přídomek „královský“. Jeho součástí byla škola, kde se vyučovalo gramatice a medicíně, tři špitály (z jednoho je dnes hotel sítě Paradores Nacionales), lékárna a jedna z největších knihoven v zemi.
Klášter se stal svědkem několika historických událostí. Například v roce 1402 se v něm uskutečnila první pitva na území dnešního Španělska. Katolická veličenstva zde několikrát přijala Kryštofa Kolumba a nakonec mu zde v dubnu 1492, když si sem přijela na pár dnů odpočinout po definitivním vítězství nad muslimy v Granadě, povolila cestu do Indií. O čtyři roky později zde proběhl křest několika karibských indiánů, které Kolumbus přivezl do Evropy.
Kult Panny Marie Guadalupské se záhy rozšířil i do Latinské Ameriky. V Mexiku tato světice dokonce napomohla dokončení evangelizace země. Roku 1531 se zjevila rolníkovi Juanu Diegovi na vrchu Tepeyac, v místě, kde stávala svatyně předkolumbovské bohyně Coatlicue – Hadí sukně. Promluvila prý na indiánského rolníka v jeho jazyce náhuatl a prohlásila, že právě zašlápla hada. Záhy přestoupilo na katolickou víru najednou až 8 000 indiánů.
Roku 1808 byl celý objekt guadalupského kláštera poničen za napoleonských válek. Přesto v něm mniši žili až do roku 1835, kdy byl klášter v rámci zákonů o vyvlastnění církevní půdy zrušen. V roce 1907 byla Panna Marie z Guadalupe prohlášena patronkou Extremadury a v roce 1928 ji král Alfons XIII. udělil titul „Královna obojího Španělska“. Stala se tak královnou nejen Španělska, ale i Latinské Ameriky. Kdoví, možná krále k tomuto prohlášení vedl stesk po nenávratně ztracených koloniích. Pravdou však je, že tato dvě provolání měla zásadní význam pro stavbu jako takovou. Na počátku 20. stol. byl totiž klášterní komplex zchátralý a potřeboval celkovou opravu. Do užívání ho získali františkáni, kteří klášter opravili, spravují ho dodnes a v jedné jeho části provozují hotel pro poutníky…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Španělské památky UNESCO