Už dvě století je Montreux vyhledávaným lázeňským letoviskem, srdcem „švýcarské Riviéry“, jak se přezdívá severnímu břehu Ženevského jezera zhruba v úseku od Bourg-en-Lavaux po Villeneuve, v posledních letech stále častěji označovaném také jako Riviéra „montreuxská“. Neobyčejně mírné, vlídné klima se odráží v množství zeleně a barevných květů. Nábřeží lemují výstavné hotely, ve svahu nad nimi stojí četné neméně luxusní vily, v okolí vinice, na obzoru Alpy. K městu samému ale kromě rekreace patří neodmyslitelně rovněž hudba.
Montreux mě nemohlo přivítat stylověji. Přijel jsem autobusem od hradu Chillon, z hlavní ulice, která prochází celým městem a postupně jako Avenue de Chillon, Avenue de la Riviera, Avenue du Casino, Grandʼ Rue a Rue du Lac kopíruje v jisté vzdálenosti pobřežní linii, jsem se vydal k jezeru a poprvé se zastavil u lavičky s krásným výhledem, která vypráví příběh Clauda Nobse.
Jednou z možností, jak objevovat zajímavosti montreuxské Riviéry, je totiž vydat se po stopách více než třiceti slavných osobností, které jsou s ní nějakým způsobem spojeny. Na příslušném místě je vždy instalována lavička a u ní informační tabule představující danou osobnost. Turista se může ve společnosti této osobnosti na chvilku posadit a nechat si vyprávět o jejím vztahu k Montreux a okolí, často přímo jejími vlastními slovy. Celý projekt se jmenuje Recontres & Inspiration, „setkání a inspirace“, a doplňuje ho mobilní aplikace, která vám k příslušné osobnosti a místu dodá multimediální obsah.
A Claude Nobs? Jeho jméno je většině turistů určitě známo daleko méně než jména umělců, o kterých uslyšíme za chvilku. V době, kdy byl ředitelem turistického úřadu v Montreux, založil tehdy jednatřicetiletý Nobs roku 1967 ve svém rodném městě Montreux Jazz Festival. Koná se každoročně v první půlce července, letos to bude počtyřiapadesáté. Po montrealském je to druhý nejstarší každoročně konaný jazzový festival na světě – i když přívlastek „jazzový“ už dlouho není úplně výstižný. Velmi záhy, již od 70. let, se původně třídenní festival začal otevírat i dalším žánrům, zprvu především blues, soulu a rocku, dnes zde během dvou týdnů hrají umělci napříč všemi žánry. Seznam účinkujících, z nichž mnozí tu vystupovali opakovaně, je předlouhý a má hodně blízko k encyklopedii světových hvězd. Až do své tragické smrti na začátku roku 2013 (zemřel po úrazu na běžkách necelý měsíc před svými 77. narozeninami) byl Nobs hlavním organizátorem celé akce. Hned od prvních ročníků festivalu začal vizionářsky mnohá vystoupení, včetně třeba improvizovaných jamů, nahrávat a natáčet. Vznikla tak obrovsky cenná sbírka více než 5000 hodin koncertních záznamů, kterou v roce 2013 zapsalo UNESCO jako „Odkaz Clauda Nobse“ do registru Paměti světa.
Nobsova lavička stojí jen pár kroků od montreuxského kasina, pro většinu dnešních hudebních fanoušků jednoho ze dvou kultovních míst, která ve městě navštěvují, pochopitelně kromě nějakého případného koncertu. Neznamená to, že by milovníci hudby nutně byli zároveň hazardními hráči. Rozlehlá budova kasina totiž v sobě skrývá víc než jen herní sály. Mimo jiné v ní také existovalo malé nahrávací studio, které vlastnili členové skupiny Queen – to je ten důvod. Než se ale seznámíme s tímhle místem blíž, musíme v zájmu dodržení chronologie zamířit v čase ještě o kousek víc nazpátek. Kasino v Montreux se do dějin rockové hudby poprvé nesmazatelně zapsalo už na počátku 70. let, na což se ve světle obrovské celosvětové popularity kapely Queen a jejího charismatického zpěváka Freddieho Mercuryho už trochu zapomíná.
Původní kasino v Montreux bylo otevřeno v roce 1881 a v jeho komplexu byl i divadelní, resp. koncertní sál, kde se mj. odehrávaly i první ročníky jazzového festivalu. Na zimu se kasino vždy kvůli údržbě zavíralo. Na začátku 70. let již velmi slavná kapela Deep Purple se rozhodla, že v kasinu natočí své nové album za pomoci mobilního nahrávacího studia půjčeného od kolegů z The Rolling Stones, a tak 3. prosince 1971 přijela do Montreux. Následujícího dne byl v sále kasina naplánován poslední koncert roku a pak už mělo být kasino až do Vánoc pouze jejich. Onou poslední akcí byl koncert Franka Zappy. V jeho průběhu jeden z diváků (podle jedné verze šlo o českého emigranta, jakéhosi Zdeňka Špičku, ale příběh je obestřen množstvím záhad) vystřelil v sále světlici, jež zapálila ratanem obložený strop. Vypukl pož…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Ženevské jezero