Orient Express je nejslavnějším vlakem na planetě. V minulosti byl symbolem luxusu a rychlosti, dnes je hlavně symbolem cesty do minulosti. Interiéry vagonů i kvalita služeb jsou do sebemenších detailů excelentní. Kdo nastoupí do tohoto vlaku, ocitne se v jiném světě.
Cesta začíná beze spěchu a nervozity. Někteří stevardi ještě jednou leští mosazné kliky, další odnášejí kufry do jednotlivých oddělení. Pasažéři mají ještě čas na rudém koberci u skleničky šampaňského ukojit svou zvědavost, s kým ze spolucestujících budou sdílet stůl při večeři. Pak jsou svým osobním stevardem uvedeni do kupé, kde jim stevard vysvětlí všechny potřebné detaily a ukáže jim mosazné knoflíky, které by bez jeho pomoci určitě neobjevili.
„Kuchaři jsou z Francie, číšníci z Itálie, stevardi z Anglie, Itálie a Francie – dalo by se říci, taková malá Evropa soustředěná ve vlaku,“ říká hrdě vlakový manažer. A zatímco se pasažéři ve svých kabinách vyšňořují na slavnostní večeři, připravuje šéfkuchař se svým týmem v kuchyni všechno potřebné pro perfektní průběh večera. Tři jídelní vozy září jako oživlé muzeum art deco. Růžovým hedvábím potažené lampičky, kalichy květin, které rostou ze zdí, jemné chinoiserie, reliéfy z mléčného skla. Lesk čalounění, jiskření křišťálu skleniček i lustrů a třpyt broušených kamenů, které na sobě prezentují dámy. Zatímco si hosté vychutnávají večeři, připravují stevardi jejich kabiny na noc. Z pohodlných sedadel vytvářejí ještě pohodlnější lůžka. Poslední šláftruňk a ukolébavka v rytmu kolejí se postarají o příjemný spánek.
Legenda od samého zrodu
Některé skvělé nápady se stanou legendou již od svého zrodu. Tak tomu bylo i v případě Orient Expressu. Na počátku všeho byla nešťastná láska mladého belgického inženýra Georgese Nagelmackerse. Aby se z ní vzpamatoval, poslali ho rodiče v roce 1867 do USA. Tam ho fascinovaly luxusní rychlovlaky G. M. Pullmana a Nagelmackers dostal brilantní nápad: vytvořit něco podobného v naší malé, do četných států rozdělené Evropě. S podporou belgického krále Leopolda II. založil Mezinárodní společnost spacích vozů (Compagnie Internationale des Wagons-Lits – CIWL). Jeho vlaky měly být nejrychlejší, nejkomfortnější a měly projíždět celou Evropou.
Historie Orient Expressu začala oficiálně 4. října 1883, kdy se ráno v 7:10 hod. vydaly z pařížského Východního nádraží (Gare de lʼEst) novotou vonící vagony s luxusními goblény, plyšem a sametem, těžkými lustry, porcelánem, stříbrnými podnosy a křišťálovými číšemi poprvé na cestu do tehdejší Konstantinopole, dnešního Istanbulu. Na palubě bylo spolu s novináři čtyřicet cestujících. Cílové stanice se jim podařilo dosáhnout za sedmdesát hodin, patnáctihodinovou plavbu lodí z Varny do Konstantinopole nepočítaje.
Hned od začátku nebyl Orient Express pouhým dopravním prostředkem, nýbrž luxusním hotelem na kolejích a první spojnicí napříč celou Evropou. Až do té doby bylo cestování v Evropě na větší vzdálenosti utrpením. Druhá polovina 19. stol. byla érou luxusních lodí a okázalých hotelů, ale bez rychlých a pohodlných dopravních prostředků. Auta jezdila jenom místně, vývoj letadel byl v plenkách a cesta vlakem znamenala nekonečné přestupování. Nagelmackers chtěl začít novou éru a zavést nové standardy: nejhezčí, nejpohodlnější a nejrychlejší dopravní prostředky ve Starém světě.
Vlak králů
V počátcích Orient Expressu dojeli cestující vlakem pouze do Varny, odkud museli pokračovat do Konstantinop…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy