Washington, D.C.

Washington, D.C.
V době, kdy se třináct kolonii v Severní Americe odtrhlo od své mateřské země, tu byla jen opuštěná tabáková pole a přílivová bažina na soutoku dvou řek. Nejbližší osídlení představovalo obchodnické městečko Georgetown, které vzniklo v roce 1751 na místě, kam nejdále mohly doplout zaoceánské plachetnice po řece Potomac. Dál proti proudu už začínala oblast skalnatých prahů, které další plavbu znemožňovaly. Právě soutok Potomacu s řekou Anacostie zvolili dva z „Otců zakladatelů“ – George Washington a Thomas Jefferson – za místo budoucího nového hlavního města. Vedeni politickým instinktem i praktickými důvody, spočívajícími hlavně v dostupnosti místa tehdejšími dopravními prostředky, vybrali nepřívětivé říční pobřeží na samé hranici Jihu a Severu. Státy Maryland a Virginie pak věnovaly potřebné pozemky na nové federální území, které vstoupilo do americké historie jako District of Columbia – Kolumbijský okres, zkráceně nazývaný D.C.

V dobách revolučního kvasu se hlavní město Spojených států stěhovalo z místa na místo podle toho, kde zrovna zasedal Kongres. Prvním oficiálním hlavním městem po uzavření míru s Velkou Británií se stal New York. Tam byl také roku 1789 uveden do svého úřadu první americký prezident George Washington. V letech 1790–1800 pak byla hlavním městem Philadelphie, ale v té době už bylo rozhodnuto o stavbě nového hlavního města. Zlí jazykové tvrdí, že jeho místo vybral první americký prezident tak, aby měl do města blízko ze své nedaleké farmy Mount Vernon ve Virginii. Každopádně bylo nové město lépe dostupné pro delegáty ze vzdálených jižních států, jako byla Georgie či Jižní Karolína.

Čtverci postavenému na špičku se v anglosaském prostředí často říká diamond (diamant). Přesně takový tvar mělo území, schválené Kongresem na počátku 90. let 18. stol. pro výstavbu města a nazvané s odkazem na Kryštofa Kolumba Kolumbijským okresem. Strana čtverce měřila deset mil a prostor v sobě zahrnoval jak už zmíněný Georgetown, tak o něco jižněji položený přístav Alexandria na virginské straně. Teoreticky by tak měla být rozloha celého hlavního města sto čtverečních mil (256 km²), ale není tomu tak. Současná rozloha hlavního města USA je pouze něco přes 68 čtverečních mil (177 km²). Důvodem je to, že už v roce 1846 se virginská část odtrhla od federálního distriktu a připojila zpět k Virginii. Příčiny, které k tomu vedly, trápí hlavní město dodnes.

Zdanění bez zastoupení
Ve Washingtonu, D.C. žije dnes 700 000 obyvatel, což ho řadí v rámci USA až na 20. místo. Každý den však přijíždí do federálních úřadů množství lidí z obou vedlejších států, takže většina automobilů, které uvidíme v centru, má virginskou nebo marylandskou poznávací značku. Pokud narazíme na místního rezidenta, najdeme na jeho značce podivuhodný nápis, který je neoficiálním mottem celého D.C. – Taxation without representation. Každý Američan, znalý historie své země, ihned pozná, že jde o úpravu slavného revolučního hesla No taxation without representation (žádné zdanění bez zastoupení).

I když se zdejší obyvatelé zúčastňují například prezidentských voleb, jejich volební práva jsou silně omezena. District of Columbia totiž nemá plnohodnotné zastoupení v Kongresu. Ve Sněmovně reprezentantů ho zastupuje jen tzv. delegát, který je ovšem nevolený, a přestože může hlasovat ve sněmovních výborech, o konečné podobě zákonů hlasovat nesmí.

Ještě horší je situace v horní komoře Kongresu, protože v Senátu žádný zástupce Kolumbijského okresu nesedí. Na druhou stranu musí obyvatelé hlavního města platit všechny typy federálních daní. Je ironií osudu, že to, co bylo noční můrou původních amerických kolonistů, je realitou současného Washingtonu, D.C.

V první polovině 19. stol. se obyvatelé přístavu Alexandria obávali, že Kongres by mohl na území Washingtonu zakázat výnosný obchod s otroky, a proto se vrhli do masivního lobbování za odtržení od D.C. To nakonec bylo úspěšné a původní „diamant“ přišel o celou oblast na pravém břehu řeky Potomac. Ukázalo se, že obyvatelé Alexandrie měli dobrý odhad. V roce 1850 bylo na území D.C. obchodování s otroky opravdu zakázáno, zatímco na virginské straně se vesele obchodovalo až do války Severu proti Jihu.

Situace ve federálním distriktu ovšem dodnes vyvolává silné vášně a jeho obyvatelé nesou současný stav jako křivdu. Přestože jednání o jeho změně probíhají, legislativní proces je velmi zdlouhavý a vzhledem k neexistenci volených zástupců i velmi problematický. Překážkou je i skutečnost, že by se případným vznikem volených zástupců mohla inspirovat další federální území, jako je například Portoriko či zámořská přidružená území. A tak si obyvatelé Washingtonu na svoji porci zastupitelské demokracie patrně ještě nějaký čas počkají.

Tvrdohlavý Francouz
Pokud si prohlédneme mapu Washingtonu, uvidíme, že zdejší systém ulic se od tradičních městských plánů poněkud liší. Základem je sice pravidelný grid plan (síť ulic křížících se v pravých úhlech), využívaný ve většině amerických měst, ale současně vidíme, jak město protínají široké diagonály, které se střetávají na kruhových či obdélníkových náměstích. To činí město mnohem průchodnější, než kdyby bylo odkázáno na prostý mřížový plán. Úběžníkem všeho je pahorek Kapitolu se sídlem amerického Kongresu. Od něj vycházejí číslem označené ulice ve východním a západním směru, zatímco ulice na jih a na sever se označují písmeny. Diagonálám se říká třídy a jsou pojmenovány po amerických státech. Snad nejslavnější je Pennsylvania Avenue, která pomyslně prochází Kapitolským pahorkem a současně na ní má svou adresu i Bílý dům.

Tento systém vymyslel a navrhl Francouz Pierre Charles l’Enfant. Do Ameriky přišel jako mnoho jeho svobodomyslných vrstevníků bojovat v armádě George Washingtona proti Britům. Vrchní velitel armády si již na počátku války povšiml nevšedního nadání mladého Francouze a učinil z něj vojenského inženýra a kapitána ženijních jednotek. Když bylo po válce, George Washington i Thomas Jefferson si na něj vzpomněli a svěřili mu projekt nového hlavního města.

L’Efant byl génius. V době, kdy do vynálezu prvního automobilu zbývalo ještě století, vymyslel systém, který dnes řidičům usnadňuje průjezd velmi rušným městem. Začal také budovat základy Kapitolu a Bílého domu jako dvou nejdůležitějších staveb ve městě. Jako většina géniů byl ovšem tvrdohlavý a netrpělivý. Stále požadoval vyšší částky, protože chtěl „své“ město vidět růst co nejrychleji. Přitom se dostával do konfliktů se svými podřízenými i nadřízenými. Mladá republika měla totiž dluhy z nedávné války a velmi omezený rozpočet. Rozpory se nakonec vyhrotily tak, že Washington byl nucen geniálního stavitele odvolat. L’Enfant odjel z hlavního města a zúčastnil se ještě několika menších projektů, které jej však už příliš neproslavily. Svůj život dožil v ústraní v Marylandu, zatrpklý a bez peněz.

National Mall
Základem plánu města je osa, která spojuje Kapitol, památník George Washingtona a Lincolnův památník. Ačkoliv o ní l’Enfant mluvil jako o „grand avenue“, ve skutečnosti jde o regulérní park s šířkou 200 m a délkou 3 km. Zhruba ve dvou třetinách od Kapitolu ho kolmo protíná druhé rameno, na jednom konci s památníkem Thomase Jeffersona a na druhém s Bílým domem. Park je skutečným centrem města a od něj se odvíjí základní vzorec washingtonských ulic.

Celý park dnes nese název National Mall a honosí se spoustou zeleně, několika vodními plochami a řadou významných památníků. Pořádají se v něm nejrůznější oslavy, koncerty a prezentace. Když se v něm zrovna nic neděje, funguje jako důležitá komunikace, oddychová zóna a sportoviště. Jeho západní část je místem, které nejvíce navštěvují turisté. Kromě krásných vyhlídek na kopuli Kapitolu jsou zde hlavními atrakcemi muzea, především nadace The Smithsonian, ale také Národní galerie rozdělená do dvou budov – starší je určena pro historická díla a novější pro modernu. O kus dál najdeme také skleník Botanické zahrady.

Město zločinu
Washington D.C. se na první pohled od ostatních amerických měst liší. Nenajdeme zde téměř žádné výškové budovy, aby nic nezastiňovalo budovu Kapitolu. V okolí centrálního parkového kříže převažují administrativní budovy nad komerčními, směrem k okraji distriktu se objevují rezidenční oblasti. Kdysi platilo, že ve východním, severním a jižním kvadrátu žilo chudší obyvatelstvo, často černošského původu, které většinou přišlo z amerického Jihu. Západní kvadrát zahrnující i Georgetown býval naopak sídlem bohaté bílé vrstvy. V poslední době se tento trend začal měnit a v chudých čtvrtích rostou moderní rezidenční i komerční stavby. To mění i strukturu města a také to zvyšuje jeho bezpečnost.

Ještě v 90. letech byla v D.C. velmi vysoká úroveň kriminality. Městu se dokonce přezdívalo „hlavní město vražd“. Vrcholem se stal rok 1991, kdy jich bylo ve Washingtonu spácháno 482. Od té doby se situace naštěstí v mnohém zlepšila. Postupnou modernizací problematických čtvrtí došlo i k určité výměně obyvatelstva a úroveň kriminality dnes klesla oproti 90. létům na polovinu, násilné trestné činy na čtvrtinu. Přes veškerou snahu však východ D.C. stále zůstává problematický a většina lidí, kteří mají zkušenost s vězením a tvoří neuvěřitelných 8,5 % všech obyvatel hlavního města, žije právě tam.

Bohatý západ
Na druhé straně města se naopak rozkládá velmi dobrá a také drahá čtvrť. Její hlavní tepnou je Massachusetts Avenue, výstavní třída, na které najdeme mnoho honosných patricijských domů z 19. stol., které dnes často slouží jako sídla ambasád. V jejich okolí se pak nacházejí instituce nutné k spokojenému fungování zdejší diplomacie. Patří k nim např. Islámské kulturní centrum s mešitou či pravoslavný chrám sv. Sofie. Dominantou čtvrti je episkopální katedrála sv. Petra a Pavla, kterou většina Američanů zná jako Národní katedrálu. Mohutná stavba je druhým největším novogotickým kostelem ve Spojených státech. Přestože z církevního hlediska slouží jako sídlo hlavního biskupa episkopální církve v USA, její společenský status tuto charakteristiku vysoce přesahuje. Je především sjednocujícím symbolem pro celou Ameriku. Právě tady proběhla poslední rozloučení s některými významnými politiky i prezidenty. Stalo se tak bez ohledu na jejich vyznání, což přesně znázorňuje ekumenický charakter této instituce. Jako poslední zde měl státní pohřeb nedávno zesnulý George Bush starší.

Od katedrály směrem k řece Potomac vede další významná komunikace – Wisconsin Avenue. Poté, co mine opulentní ruskou ambasádu, klesá do nejstarší části Washingtonu. Bývalé přístavní město Georgetown je dnes patrně nejdražší čtvrtí v D.C. Většinu zástavby zde tvoří červené cihlové domy z 19. stol., jejichž současná cena se pohybuje v milionech dolarů. Mezi jejich obyvatele patřila také rodina Johna F. Kennedyho a i dnes tu žije řada politiků či vlivných lobbistů.

Rovněž Georgetown má svoji dominantu, kterou je kampus Georgetown University. Jde sice „jen“ o jednu z devíti washingtonských univerzit, ale její význam přesahuje daleko hranice hlavního města i samotných Spojených států. Byla založena jako nejstarší katolická univerzita v zemi bývalým jezuitou Johnem Carrollem. V současnosti se považuje za nejprestižnější univerzitu v oblasti společenských věd, mezi jejími absolventy najdeme řadu světových státníků jako je španělský či jordánský král, bývalý prezident Bill Clinton či bývalý předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Pro nás není bez zajímavosti, že tu přednáší bývalá šéfka americké diplomacie českého původu Madeleine Albrightová.

Místo k životu
Přes veškeré rozdíly ve skladbě obyvatelstva je Washington D.C. příjemným místem k životu. Od ostatních amerických měst se liší tím, že nemá downtown, komerční centrum s výškovými budovami. Podle přísných stavebních zákonů z roku 1910 se v centrální zóně města nesmí stavět budovy vyšší než 40 m. Ačkoliv zde několik takových přesto najdeme, ať už z dřívějších dob či postavených na základě udělené výjimky, žádná z nich nenarušuje horizont města a nezastiňuje kopuli Kapitolu.

Ve městě se také projevuje obrovský respekt k prostoru. Pětinu rozlohy města tvoří parkové plochy pod jurisdikcí National Park Service. Na parkové rangery v charakteristických uniformách můžeme narazit ve většině parků v centru města. Když k tomu připočteme ještě dalších 360 ha pod správou samotného města, zjistíme, že Washington D.C. je jedním z nejzelenějších měst v USA.

Při procházce po National Mall nás udiví, jak obrovské množství lidí relaxuje na dohled od kopule Kapitolu či využívá rozsáhlý prostor centrálních zelených ploch ke kondičnímu běhání. Tradiční klišé o obtloustlých Američanech tu velmi rychle berou za své. Ostatně nové hlavní město bylo v plánech, které na konci 18. stol. vytvořil Pierre Charles l’Enfant, koncipováno jako „město uvnitř zahrady“. Je třeba kladně hodnotit, že následovníci francouzského génia zůstali tomuto principu věrni dodnes.

Washington, D.C.