Sankt Gallen
Ve švýcarské části turistického regionu kolem Bodamského jezera je zdaleka největším městem osmdesátitisícový St. Gallen, centrum stejnojmenného kantonu. Jméno svatého Galla, po česku Havla, nese také klášter uprostřed města, již pětatřicet let zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Počátky budoucího města jsou spojeny s postavou legendárního irského či galofranského mnicha Galla, člena družiny misionáře Kolumbána. Legenda praví, že roku 612 zamířil z Arbonu na pobřeží jezera do vnitrozemí a nedaleko od pramene malebné říčky Steinach se zamotal do trnitého keře. Považoval to za boží znamení, že má na tomto místě zůstat, a se slovy Žalmu 132 „To je místo mého odpočinku navždy“ na rtech si tu postavil poustevnu. U ní pak v roce 719 vznikl klášter v čele s opatem Otmarem, který přijal benediktinskou řeholi. A z řemeslnické osady postupně se rozvíjející kolem kláštera se posléze zrodilo město St. Gallen.
Klášter se svou školou a knihovnou patřil zejména v 9.–11. stol. k nejdůležitějším evropským kulturním centrům severně od Alp. Ani později neztratil příliš ze svého významu. Jeho opat byl od počátku 13. stol. až do rozpuštění kláštera v roce 1805 říšským knížetem s právem účasti a hlasování na říšských sněmech. V roce 1353 navštívil klášter císař Karel IV. Vyhlášený milovník a sběratel relikvií si odtud odvezl část lebky sv. Havla i sv. Otmara. První věnoval pražskému kostelu sv. Havla, druhá byla uložena na Karlštejně a v roce 1645 spolu s dalšími karlštejnskými relikviemi přenesena do svatovítské katedrály na Pražském hradě.
Svou dnešní pozdně barokní podobu získal klášter ve 2. pol. 18. stol. Tehdy také vznikl nový klášterní kostel, dnešní katedrála sv. Galla. Monumentální stavba zaujme netradičním architektonickým řešením – k rotundě, centrální kruhové části s kopulí, přiléhají symetricky směrem k východu chór a k západu loď ukončená obloukovým závěrem, takže chybí obvyklé rovné západní průčelí chrámu. Věže jsou umístěny po stranách chóru a tvoří součást východního průčelí, které jediné oplývá bohatší figurální výzdobou, jinak je exteriér katedrály velmi prostý.
Čím jednodušší je exteriér, tím opulentnější je výzdoba interiéru, překvapivě světlého, neboť v početných oknech nejsou barevné vitráže, nýbrž čiré sklo. Teprve postupně přichází návštěvník na to, co je tu jiné oproti chrámům, které zná. Hlavně nápadný kontrast mezi jasnou světlou spodní částí interiéru s bílou omítkou a velmi tmavou nástropní výmalbou od Josepha Wannenmachera. Spodní část – to je náš svět, který známe, kde žijeme, jenž je poměrně jasný. A nahoře – posmrtný život, který neznáme, který vůbec není jasný. Jakýmsi symbolickým přechodem mezi těmito dvěma světy jsou štuky – v netradiční zelené barvě. K tomu kuriózní detaily: Zadívejte se pozorně na fresku v centrální kopuli. Klečí tam svatý František – a hle, jeho nohy vystupují z fresky do prostoru, jsou štukové, jako kdyby nebylo ještě úplně jisté, zda už je František zcela v nebi, nebo ještě tak trochu ne. K tomu nádherně zdobená kazatelna, vyřezávané zpovědnice, chórové lavice zdobené reliéfy se scénami ze života sv. Benedikta a pozlacená chórová mříž. Pozdní baroko ve své nejvytříbenější podobě.
Druhým vrcholným interiérem svatohavelského kláštera je velký sál klášterní knihovny. Vznikal paralelně s katedrálou a i tvůrci byli stejní – jeho stavitel Peter Thumb postavil také loď a rotundu, bratři Giglové vytvořili štuky zde i v chóru, Joseph Wannenmacher vymaloval oba stropy. Právem se o tomto knihovním sálu tvrdí, že patří k nejkrásnějším na světě. Klášterní knihovna budovaná od 9. stol. dnes vlastní na 170 000 svazků. Nejcennější část sbírky představuje více než 2100 rukopisů, mezi nimi asi 400 kodexů z doby před rokem 1000. Nepřehlédnutelnou součástí interiéru je také glóbus Země a nebe, kopie originálu z doby kolem roku 1570, který se aktuálně nachází v Curychu. Dostal se tam jako válečná kořist počátkem 18. stol. v rámci náboženského konfliktu známého jako druhá villmergerská válka, kdy protestantská vojska Bernu a Curychu přepadla St. Gallen. Teprve v roce 2006 došlo k definitivní dohodě, podle níž zůstává originál glóbu ve Švýcarském zemském muzeu v Curychu, ale curyšský kanton nechal zhotovit jeho repliku, kterou věnoval St. Gallenu.
Klášter jako centrum vzdělanosti byl jedním ze dvou významných faktorů, které ovlivňovaly historii města. Tím druhým se stala textilní výroba, doplněná v závěru ještě o výšivky. Podrobný přehled o veledůležitém hospodářském odvětví podává Textilní muzeum umístěné v rozlehlé budově ve starém městě, označované podle…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bodamské jezero