Program v St. Gallenu nebo ve východní části švýcarského pobřeží Bodamského jezera si lze zpestřit nejrůznějšími výpravami do okolí. Vybrali jsme dva tipy na rodinné výlety, které nezklamou.
Snadno dostupný vrchol velehorských parametrů s unikátním rozhledem a dobrodružná výprava za zvířaty pěti kontinentů, to jsou jen dvě z mnoha možností, jak strávit pohodový den v turistickém regionu St. Gallen–Bodensee.
Domácí hora Bodamského jezera
Pohled od jezera k jihu se zdá být skoro neuvěřitelný. Téměř na dosah ruky, vzdušnou čarou sotva 30 km, probíhá paralelně s pobřežím mohutný horský masiv, do pozdního jara zasněžený. To je Alpstein (někdy také zvaný pohoří Säntis), podskupina Appenzellských Alp, které patří ještě k Západním Alpám. V mnoha ohledech je Alpstein výjimečný. Začíná to už jeho složením – jde o vápencový masiv, vlastně jakési pokračování Severních vápencových Alp směrem na západ. A pak ta poloha – masiv tvoří severní předpolí hlavního alpského hřebene a díky nedaleké rozlehlé jezerní ploše působí neobyčejně mohutným dojmem, byť nedosahuje nijak závratných výšek. Jeho nejvyšším vrcholem je Säntis, který s nadmořskou výškou 2502 m sotva překonává velehorskou hranici. Jenže díky výraznému oddělení Appenzellských Alp od dalších alpských skupin činí prominence Säntisu 2016 m! Tato exponovaná poloha je zárukou extrémních klimatických podmínek. Není divu, že meteorologická stanice existuje na vrcholu Säntisu už od roku 1882. Průměrná roční teplota tam je -1,9 °C a s průměrným ročním srážkovým úhrnem 2837 mm jde o nejvlhčí místo v celém Švýcarsku.
Pro celý region u Bodamského jezera je Säntis ta hora, Hora s velkým H. Dalších charakteristik už netřeba. Pro turisty představuje Säntis velké lákadlo, a to už více než 150 let. První prkenná bouda s výčepem vznikla těsně pod vrcholem už roku 1842 a o čtyři roky později ji nahradila skutečná Schutzhütte, horská chata, postupně pak třikrát (naposledy v roce 1987) rozšiřovaná. Tu první postavil v letech 1846–1850 Jakob Dörig (či Thörig) řečený Schribersjock a sebevědomě ji nazval „Grand Hotel Dörig“. Už v prvním roce prý přivítal 600 hostů. Prvních pět let po zřízení meteorologické stanice u něj bydleli v jednom pokoji také meteorologové. Roku 1887 byla dokončena stavba víceúčelové budovy nazývané Observatorium, která mj. sloužila jako celoroční příbytek obsluhy meteorologické stanice…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bodamské jezero