Stojím na nízkém, skalnatém výběžku, pár metrů od břehu. Moře se zklidnilo, bílé krajkoví čeřících se vln zmizelo. Sluneční koule se přibližuje k hladině. Tisíce očí sledují dennodenní divadlo a ticho je přímo magické. Fascinováni kýčovitým obrazem, sledujeme všichni sluneční pád a na krátký okamžik se noříme do šarlatové záře. V této chvíli si snad každý musí být vědom své nicotnosti. Slunce, opalizující všemi barvami, se právě dotklo horizontu. Propukl jásot a potlesk.
V mnohačetném pantheonu hinduistických božstev je představitelkou učenosti, věd, moudrosti a umění překrásná bílá bohyně Sarasvatí. Je zobrazována s labutí, lotosovým květem, tradičním hudebním nástrojem vínou, knihou a kalamářem s perem. Právě k ní se ubírají modlitby malých i velkých školáků před četnými prověrkami vědomostí, které jsou těžkým břemenem pro většinu indických dětí…
„… ani v tisíci knihách nelze vylíčit všechny půvaby této nádherné země, která je plná přerozmanitých vůní i pachů, vyprahlá a zaprášená po tři čtvrtiny roku a splachovaná přívaly vod ve zbylé čtvrtině, bohatá nesmírnými poklady skrytými v hlubinách hor, pouští i úrodných nížin a chudá bídou svých nesčetných obyvatel, veliká svou slavnou minulostí a malá rozvojem pozemských statků, moudrá ve svých vědách a pošetilá ve svých pověrách…“
Vydání: září 2005
.. ani v tisíci knihách nelze vylíčit všechny půvaby Indie, této nádherné země, která je plná přerozmanitých vůní i pachů, vyprahlá a zaprášená po tři čtvrtiny roku a splachovaná přívaly vod ve zbylé čtvrtině, bohatá nesmírnými poklady skrytými v hlubinách hor, pouští i úrodných nížin a chudá bídou svých nesčetných obyvatel, veliká svou slavnou minulostí a malá rozvojem pozemských statků, moudrá ve svých vědách a pošetilá ve svých pověrách.“
Jihoafrická republika Za pár měsíců uplyne 30 let od prvních všerasových demokratických voleb v dějinách Jižní Afriky, které se staly nejviditelnější tečkou za obdobím apartheidu. Jižní Afrika se vrátila do společenství demokratických států světa a také se naplno otevřela turistům. Osm měsíců po oněch volbách, které, jak se postupně ukazovalo stále zjevněji, zase tak úplnou tečkou …
Od kolébky lidstva k duhovému národu – a kam dál? Pokračovat ve čtení »
Svou mnohotvárnou současností i složitými dějinami je Jihoafrická republika jedinečná země, vymykající se srovnání s kteroukoli jinou. I když se oficiálně řadí mezi rozvojové země, nemalá část jihoafrické relity nepochybně patří do vyspělého světa.
Dějiny Jako malá jsem si s oblibou listovala v Kapesním atlasu světa. Vedle mapek a vlajek jednotlivých států mě zaujala podivná anomálie: Sjednocená arabská republika se rozkládala na dvou kontinentech, aniž by spolu obě sjednocené země – Egypt a Sýrie – vůbec sousedily. Původně měl být součástí této podivné konfederace i Jemen, ale nakonec se nepřipojil a …
Šestimilionová Alexandrie, arabská al-Iskandaría, je dnes správním střediskem stejnojmenného regionu a druhou největší metropoli v zemi, ale ve srovnání s tisíci lety egyptských dějin se jedná vlastně o město velmi mladé. A přitom už na první pohled přívětivé. Půldruhého století sbližování Egypta se západní Evropou Alexandrii natolik přiblížilo evropským městům, že se v jejích ulicích, nebýt arabských …
Ostrov Terceira je svou rozlohou třetí největší v souostroví, ale své jméno dostal podle toho, že byl objeven jako třetí v pořadí. Druhý nejvýznamnější ostrov Azor se pyšní i nejstarším městem celého souostroví. Historické hlavní město Azor Angra do Heroísmo se dokonce jako první portugalská památka vůbec stalo součástí Světového dědictví UNESCO. „Nemám moc času, ale ukážu …
Skotská krajina je na první pohled starobylá, vrchovinná až hornatá, s několika protáhlými údolími. Jako by přes ni běžely terénní vlny jedna za druhou – dlouhé horské hřbety a s nimi rovnoběžná údolí. Mořské pobřeží je velmi členité, s mnoha zálivy fjordového typu, a v nedalekém moři leží stovky ostrovů…
Šardža, arabsky aš-Šáriqa („vycházející slunce“), které UNESCO udělilo prestižní titul „hlavní město kultury arabského světa“ pro rok 1998, leží v srdci Spojených arabských emirátů. V roce 2014 byla Šardža vyhlášena „hlavním městem islámské kultury“. Na tzv. Ptolemaiově mapě z 2. stol. jsou označena místa jako Cauana a Sarcoa, pravděpodobně dnešní emiráty Umm al-Quwajn a Šardža, které už …
Dibbá Východní pobřeží Emirátů je scénicky nejkrásnější částí země. Pobřežní planina šamílíja je dlouhá asi 75 km. Příkré horské srázy tu omývá azurově modrá voda Ománského zálivu, rozlehlé písečné pláže střídají zátoky, jež jsou rájem pro rybáře. Temné palmové háje obklopují staré pevnosti, v dálce se zelenají terasovitá políčka, u silnice voní čerstvě grilované ryby a …
Přestože SAE procházejí v posledních desetiletích masivním rozvojem, země se otevřela západnímu způsobu života a bez zahraniční pracovní síly by v podstatě nemohla fungovat, stále si uchovává své kulturní dědictví a hluboce zakořeněné tradice. Životní styl v severních emirátech (Fudžajra, Ras al-Chajma, Umm al-Quwajn, Adžmán) je autentičtější a méně uspěchaný. Mezi vádí a oceánem Fudžajra (Fujairah) je jediný …
Při letmém pohledu na velké, životem pulzující město, jakým je Tbilisi, není asi lepší metody, než podchycení prvního, impresionisticky lehkého a svěžího zážitku, jaký nám skýtá předchozí článek. I v případě gruzínské metropole ale stojí za to, podívat se hlouběji do její historie a přiblížit si některé památky, jež nám tu zanechala. Několikrát se v tomto čísle …
Tbilisi – staletí pod ochranou pevnosti Pokračovat ve čtení »
Kdybychom navštívili oblast známou dnes jako Spojené arabské emiráty (SAE) před sto lety, spatřili bychom sluncem doběla rozpálenou řídce osídlenou pouštní krajinu, pár městeček a rybářských vesnic a v letních měsících čluny lovců perel při pobřeží. Tehdy zde žilo asi 80 000 obyvatel pocházejících ze 44 kmenů, z nichž asi desetinu tvořili nomádští beduíni. Málo přírodních zdrojů, extrémně vysoké teploty, tvrdé podmínky pro život. Jedinou zeleň představovaly nevelké oázy s palmou datlovou, jejíž plody tvořily společně se sušenými rybami a velbloudím mlékem základ jídelníčku místních obyvatel. A ještě před 50 lety se zdejší život ani zrnkem písku nepodobal životu dnešní generace žijící v blahobytu supermoderní městské společnosti…
Ještě v 50. letech 20. stol. tvořili většinu zdejší populace nomádi, kteří žili ve stanech a migrovali se stády vebloudů, ovcí a koz na sezonní pastviny a ke zdrojům vody. Některé kmeny žily ve venkovských lokalitách, jiné v horských oázách. V pobřežních oblastech byl hlavním zdrojem obživy rybolov. Rapidní transformace po objevení ropy v 60. letech přiměla mnoho obyvatel usadit se v městských lokalitách. Ve velmi krátké době se země rozvinula nejen ekonomicky a environmentálně, ale též kulturně a umělecky.
Emirátské hodnoty a zvyky, pověstná pohostinnost i styl oblékání se postupně adaptují a modernizují. Přesto zůstávají tradiční prvky a motivy hluboce zakořeněny napříč veškerou hmotnou i nehmotnou kulturou – přebírají je designéři, módní návrháři, architekti, malíři, spisovatelé i hudebníci. Navzdory rapidní transformaci ekonomiky a rychlým společenským změnám lidé na svoji minulost a její kulturní dědictví nezapomněli.
Jestliže Burdž Chalífu a vizionářské projekty na Sheikh Zayed Road můžeme označit za jakýsi mozek Dubaje, jejím srdcem a nesmrtelnou duší pak je nepochybně záliv Dubai Creek (Chúr Dubai). Creek byl odjakživa přirozeně chráněným rušným přístavem na obchodní stezce mezi Mezopotámií a povodím Indu. Zasahoval 5 km do pevniny a již od 16. stol. byl důležitým obchodním centrem.
Šejk Zájed Road je ikonická lokalita lemovaná rezidenčními mrakodrapy, kterým se říká „věže“, tedy towers v angličtině nebo abrádž v arabštině (burdž v jednotném čísle), a kterých každým rokem přibývá. Nenápadně vyrůstají z písečného podloží zpevněného složitými stavebními procesy a poutají pozornost svou výškou i stále nápaditějším designem. Jsou symbolem bohatství a moci, stejně jako když před sto lety vyrůstaly první mrakodrapy na Manhattonu. Nad „Šejk Zájed“ vede hlavní linka dubajského metra, a proto není nic jednoduššího, než podniknout vyhlídkovou cestu a kochat se impozantní architekturou…
Míst spojených se slavným mořeplavcem Kryštofem Kolumbem je ve Španělsku mnoho. Třeba Barcelona, kde ho přijala Katolická veličenstva po návratu z první objevné cesty, nebo Sevilla, kde v katedrále spočívají jeho ostatky. Ta nejdůležitější však leží jinde a paradoxně jsou podstatně méně známá – františkánský klášter Santa María de La Rábida a molo s replikami tří Kolumbových karavel Santa María, Pinta a Niña…
