Středověké město vystavěné v císařském paláci – to nemají nikde jinde na světě! Nějaké zajímavosti se najdou i mimo jeho hradby, jak v bezprostředním okolí, tak i ve vnitrozemí o pár kilometrů dál. Split není pouze nejvýznamnějším centrem dalmatského pobřeží, ale také zajímavou turistickou zastávkou.
Split je druhým největším městem Chorvatska, největším v Dalmácii a vůbec na celém chorvatském pobřeží. Počtem pasažérů je to zároveň největší osobní přístav nejen v Chorvatsku, ale v celém Jaderském moři, kterým každoročně projde skoro pět milionů cestujících. Suverénně mezi nimi vedou turisté na trajektech mezi Splitem a Supertarem na ostrově Brač (asi 1,8 mil. ročně), následovaní dovolenkáři mířícími do přístavu Stari Grad na Hvaru (skoro tři čtvrtě milionu). Kromě toho vyjíždějí ze Splitu rovněž trajekty na Šoltu, Vis a Korčulu, asi čtvrt milionem turistů ročně přispějí také okružní plavby. Podobné informace by mohly svádět k pocitu, že pokud člověk nemusí do Splitu coby dopravního uzlu, je nejlepší vyhnout se mu velkým obloukem. Ale tak to není. Připravit se o zastávku ve Splitu by byla škoda. Nemusí být dlouhá, na nijak uspěchanou prohlídku historického centra stačí půl dne, případně den, pokud ji doplníte o návštěvu některého muzea či zajímavé lokality v blízkém okolí města, o nichž píšeme v mozaice zajímavostí. Právě fakultativní výlet do Splitu bývá častým zpestřením plážových pobytů v letoviscích střední Dalmácie. Ostatně i já sám jsem poprvé stanul ve Splitu před 40 lety při takovém výletu ze Solarisu. Shodou okolností ve stejném roce, kdy se Split ocitnul na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Císař Dioklecián patřil k nejvýraznějším postavám římské říše v období pozdní antiky. Muž nízkého původu, narozený buď v Saloně, hlavním městě provincie Dalmácie, nebo někde v jejím okolí, možná v šest kilometrů vzdáleném malém městě Spalatum, se stal po úspěšné vojenské kariéře císařem v roce 284. Po chaotickém období vojenských císařů stabilizoval říši, zřídil tetrarchii – vládu dvou augustů a dvou caesarů, položil základy římského dominátu, tedy říše coby absolutistické monarchie, proslul vydáním ne právě úspěšného ediktu o cenách a na sklonku své vlády rovněž pronásledováním křesťanů. Roku 305 kvůli podlomenému zdraví jako první římský císař v dějinách dobrovolně odstoupil, byť určitý politický vliv stále měl, a vrátil se do svého rodného kraje. U Spalata si nechal na břehu moře postavit palác, v němž dožil svá poslední léta. O datu jeho úmrtí se dodnes vedou spory, údaje se pohybují od roku 311 až do roku 318, podle nejnovějších názorů by tím správným datem měl být 3. prosinec 312. Podoba jmen Spalatum a Split je zřejmá a nenechá nás na pochybách – ano, počátky dnešní dalmatské metropole leží právě tady, v místech původně řecké osady Spálathos založené kolonisty z města Issa na ostrově Vis. Z ní se nedochovalo prakticky nic, ale Diokleciánův palác nám to bohatě vynahradí.
Pro toho, kdo ve Splitu nebyl, může být slovo „palác“ trochu zavádějící. Nešlo totiž o jednu budovu, ale o areál na pravoúhlém půdorysu o rozměrech 180 × 215 m, s rozlehlými podzemními prostorami, na třech stranách obehnaný hradbami v průměru 18 m vysokými a dohromady s 16 obrannými věžemi. Pouze na jižní straně, která byla omývána mořem, nebyly hradby, ale z moře se tyčila přímo palácová zeď. Celý komplex byl vybudován podobně jako římská vojenská pevnost. Od západní Železné k východní Stříbrné bráně probíhala jedna ze dvou hlavních ulic, decumanus, rozdělující areál na severní polovinu, kde byla kasárna císařovy gardy a správní budovy, a luxusnější jižní část s císařovými soukromými i veřejnými prostorami a náboženskými stavbami. Hlavní vstup tvořila severní Zlatá brána, od níž vedla k jihu druhá hlavní ulice, cardo. Jižní brána přímo ve stěně paláce, zvaná Bronzová, byla daleko skromnější než ostatní tři, protože sloužila vlastně jen jako soukromý císařův vstup do paláce rovnou z moře.
V průběhu staletí moře maličko ustoupilo, a podél jižní strany Diokleciánova paláce tak dnes vede elegantní pobřežní promenáda řečená Riva, plným jménem Obala hrvatskog narodnog preporoda (nábřeží Chorvatského národního obrození). Na jedné straně palmy a lavičky mezi kvetoucími oleandry s výhledem na moře a lodě, na druhé zahrádky restaurací a kaváren. V průběhu staletí se obrodil i Diokleciánův palác, v němž postupně vyrostlo regulérní město s několika uzoučkými uličkami a hustou zástavbou. Někdejší cardo vedoucí od Zlaté brány se dnes jmenuje Dioklecijanova ulica. Za křižovatkou s decumanem ústí na prostranství nazvané Peristil. Část kolonád obklopujících v antice nádvoří v císařské části paláce tu zůstala zachována. Západně od něj bývala chrámová oblast. Z někdejšího Jupiterova chrámu se stalo baptisterium sv. Jana, trochu ztracené mezi okolními domy. Dominantou jinak velmi prostého interiéru je mramorová křtitelnice, na které je podle některých názorů k vidění nejstarší známé vyobrazení chorvatského panovníka – konkré…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Chorvatské pobřeží