Zatímco hlavní údolí kantonu Ticino, kterým protéká stejnojmenná řeka, představuje i díky dálnici a železnici tu nejrozvinutější a „nejcivilizovanější“ oblast v severní části kantonu, další údolí ležící západně od něj jsou jeho pravým opakem. Úzké silničky, divoká příroda, historické osady s kamennými domy – to je další tvář Ticina, která určitě stojí za prozkoumání.
Vzpomenete si na úvodní scénu sedmnácté bondovky GoldenEye z roku 1995? (Ano, v titulní roli poprvé Pierce Brosnan, píseň k úvodním titulkům zpívá Tina Turnerová a M je poprvé žena v podání Judi Denchové.) James Bond běží po dlouhé úzké koruně nekonečně vysoké přehradní hráze, uprostřed se v podání kaskadéra Wayna Michaelse vrhne na pružném laně dolů, vystřelí kotvu, přitáhne se k betonovému kvádru, vyřízne otvor v poklopu – a ocitne se uprostřed „archangelského vojenského chemického závodu“. Právě jste zhlédli nejslavnější prezentaci údolí Valle Verzasca ve světovém umění.
Řeka Verzasca, jejíž jméno znamená „zelená voda“, se vlévá do jezera Maggiore na jeho nejsevernějším konci u obce Gordola. Přehradní hráz, na které se točila zmíněná scéna z úvodu GoldenEye, se tyčí pouhé dva kilometry od ústí řeky. Opravdu je obrovitá – 220 m vysoká, 380 m dlouhá, u základny 25 a nahoře 7 m široká. Byla postavena v 1. pol. 60. let 20. stol. a uzavírá nádrž, které se říká Lago di Vogorno podle vesnice s pěknými kamennými domy, jež leží ve svahu nad jejím východním břehem. Výše uvedený kaskadérský kousek byl v jedné anketě zvolen vůbec nejlepším v dějinách filmu. Není divu, že inspiruje k následování. Přesně v místě, odkud se vrhl do hlubin James Bond, můžete dnes absolvovat „skok 007“ neboli GoldenEye Bungee Jump. A když si ho dáte v jednom dni dvakrát, dostanete na druhý téměř 50% slevu, neberte to. Nicméně pozor! I když nepatříte právě k adrenalinovým šílencům, přehradní hráz jen tak neodmávněte a jděte se na ni podívat. Teprve ve chvíli, kdy na ní stojíte a podíváte se dolů, skutečně pochopíte její rozměry, které jsou jinak pořád jenom jakýmisi čísly na papíře.
Další téměř povinnou zastávkou, pro mnohé zastávkou cílovou, je obec Lavertezzo s 1300 obyvateli, docela známým farním kostelem Santa Maria degli Angeli z 18. stol. a mimořádně půvabným dvouobloukovým kamenným mostem Ponte dei Salti přes Verzascu. Občas se mu zřejmě pod vlivem vzhledové podobnosti s takovými díly říká „římský“, ale tak starý opravdu není, pochází až ze 17. stol. Cesta na něm kopíruje tvar oblouků, takže jde vlastně o most „dvouhrbý“, a je překvapivě úzká, sotva se na ní vyhnou dva chodci. Lemuje ji velmi nizoučké kamenné plnostěnné zábradlí. Důvod jeho vzhledu musíme hledat také v minulosti. Zábradlí muselo být tak nízké, aby po mostě prošel osel, který nesl přes hřbet přehozený náklad, jenž ho výrazně rozšiřoval v bocích…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Ticino