Ticino
Než se vydáte do ticinských hor, myslete na to, že jakkoli je jižní švýcarský kanton slunečním rájem, hory jsou tu vysoké a sníh se nahoře drží leckde až do července. Ale jakmile roztaje, pak to stojí v pohorkách za to obvykle až do října.
Z bohaté nabídky jsme pro vás vybrali tři spektakulární výšlapy.
Monte Lema – Monte Tamaro
Hlavně pozor na počasí! Ideální bude samozřejmě vyrazit na pětihodinový výšlap pod azurovým nebem, protože daleké vyhlídky z hřebene jsou prostě k nezaplacení, ale zároveň myslete na ostré jižní slunce a nepodceňujte faktor opalovacího krému, kvalitu slunečních brýlí ani výběr vrstev oblečení, jelikož počasí se může i za parného dne velmi rychle změnit. Přitom schovat se tady vážně není kde. A ještě jeden detail je na startu podstatný: vezměte si dostatečnou zásobu vody.
A teď, na co se můžete vlastně těšit. Skvělá zpráva je, že pokud nejste zrovna „hardcore“ turisté, nemusíte se trápit vyčerpávajícím výstupem na start, ani únavným sestupem z cíle. Oba konce pětihodinového pochodu dlouhého 13 km jsou pohodlně dostupné lanovkami. Převýšení samotného hřebenového pochodu pak činí přijatelných 450 m. Začnete-li na jižnější stanici Monte Lema, napojené na železnici linkou poštovního autobusu z nádraží Lamone-Cadempino (na trati Lugano – Bellinzona) do zastávky Miglieglia, půjdete na startu dokonce chvilku z kopečka. Ale to není zdaleka jediné plus. Další výhody jsou, že půjdete se sluncem v zádech, většinu trasy budete potom stoupat, ale pozvolně a snesitelně, načež na konci seběhnete z kopce k lanovce. Kdybyste šli opačně, měli byste nejostřejší výstup hned na startu.
Po zhruba dvacetiminutovém sestupu z Monte Lema se stezka začne zvolna zvedat k prvnímu vrcholu Gradiciolli (1936 m n. m.). Následuje dobrodružnější pasáž: trasa je na hřebeni místy natolik úzká, že jsou zde ve skále ukotvena ocelová lana. Naštěstí nepotřebujete horolezeckou výbavu, není to ferrata, ale občas se hodí možnost rukama se přidržet. Budete se totiž chtít hodně rozhlížet, v údolí září hladiny blankytných ticinských jezer, vpravo Luganské, vlevo Maggiore, a nad tím vším štíty Walliských Alp s desítkami čtyřtisícovek na dalekém západním obzoru. Budete-li mít štěstí a ostrý zrak, možná zahlédnete v dáli i špičku legendárního dračího zubu Matterhornu (4478 m n. m.). Kdo byl v Zermattu, zná tenhle štít jako majestátní dominantu kraje, jenže tady se naopak krčí mezi ostatními horami. Dominantou je při pohledu z ticinského hřebene masiv Monte Rosa (4634 m n. m.), nejvyšší kóta Švýcarska…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Ticino