Pokud chcete vědět, jaké je staré Toledo, nalistujte si příslušnou kapitolu v knize Karla Čapka Výlet do Španěl. Zdá se, že lepší charakteristiku Toleda nenajdete. Město pevně obemknuté řekou Tajo se od Čapkových dob téměř nezměnilo. Stále je to město plné klikatých ulic vedoucích zdánlivě nekontrolovaně od bran a opevnění kamsi do strmého kopce a sbíhajících se na náměstí Zocodóver, u Alcázaru či u katedrály. Je to město kamenných paláců s neviditelnými dvory, nečekaných zákoutí, symbolů a legend.
Význam Toleda je dán jeho polohou. Leží ve středu Pyrenejského poloostrova, obehnáno přirozeným obranným příkopem, který tvoří řeka Tajo. Díky této strategické poloze ovládalo cestu ze severu na jih vedoucí přes rozsáhlou náhorní plošinu zvanou meseta, a tak se zde postupně usadilo mnoho civilizací. Zjednodušovat proto historii Toleda do dnes používaného sloganu „město tří kultur“, je opravdu velmi povrchní.
Území, které klasičtí historici označovali jako Carpetanie, sahalo od dnešní Guadalajary přes Madrid a Toledo až po Cuencu a Ciudad Real. Ačkoli neznáme význam tohoto názvu, ani to, zda se domorodci sami nazývali Carpetanos, někteří autoři poukazují na punský kořen slova kardt-p, „sráz“, které si Řekové a Římané přizpůsobili, a vznikl tak výraz pro místní obyvatele Carpetanos – „ti, kdo obývají srázy“. V roce 220 př. n. l. vstoupil do Carpetanie kartaginský vojevůdce Hannibal a carpetanos utrpěli na březích řeky Tajo hořkou porážku.
Ale odpoutejme se od neznámého a legendami opředeného kmene z doby bronzové a přenesme se do roku 192 př. n. l., kdy carpetanské oppidum dobyl Řím. Římské Toletum se začalo měnit v hradbami obehnané město, které razilo vlastní mince a kde nechyběl akvadukt, podzemní kanalizace, amfiteátr či cirkus, po nichž ve městě zůstaly významné archeologické vykopávky. Dvěma rozhodujícími událostmi pro další vývoj města byly pád římského impéria a porážka Gótů na jihu Francie v roce 507. Po ní zůstalo vizigótské království omezeno na někdejší římskou Hispánii a Toledo se stalo jeho centrem.
Tuto historickou etapu názorně vysvětluje ojedinělé Muzeum koncilů a vizigótské kultury v kostele San Román. Právě v Toledu opustil v roce 589 vizigótský král Recaredo arianismus a přijal katolickou víru. Následně zde bylo v roce 610 založeno první metropolitní biskupské sídlo, které mělo primát nad všemi ostatními biskupstvími. V muzeu jsou vystaveny kromě jiných artefaktů též hrobové předměty nalezené na nekropoli Carpio de Tajo, stejně jako vynikající repliky votivních korun z pokladu z Guarrazaru. Muselo jít o předměty patřící králům a vysoce postaveným osobnostem, které svědčí též o vlivu byzantských zvyků na vizigótském dvoře. Nádherný procesní kříž ze zlata a drahokamů, stejně jako votivní koruna krále Rekcesvinta, z níž visí písmena skládající jeho jméno, jsou dokladem vysoké úrovně řemeslné práce v tehdejší době. Originální nálezy z tohoto pokladu jsou dnes rozmístěny na třech místech – v Národním archeologickém muzeu a v královském paláci v Madridu a v Národním muzeu středověku v Paříži.
Vizigótská nadvláda nad poloostrovem vzala rychle za své poté, co se v roce 711 vylodili na Gibraltaru muslimové. Toledo jim patřilo už v roce 713, nicméně bylo odsunuto poněkud do pozadí, protože hlavním městem Al-Andalusu, jak se muslimy ovládaná část Pyrenejského poloostrova nazývala, se stala Córdoba. Toledo zůstalo hlavním městem takzvané střední marky, která byla jednou ze tří pohraničních území čelících vznikajícím křesťanským královstvím na severu. O tom, že si ale zachovalo velkou prestiž, svědčí to, že v některých islámských kronikách je zmiňováno jako al-Madina al-Muluk, město králů.
Město mešit
Hlavní toledská mešita stála v místech, kde se dnes tyčí katedrála, o které píšeme v samostatném článku. Ve městě ale bylo množství dalších menších mešit jako například Tornerías, která je ojedinělá tím, že je dvoupatrová a mihrab se nachází v druhém patře. Pro veřejnost je otevřena bývalá mešita Bab al-Mardum postavená v roce 999. Hledat jí ale musíte pod název svatyně Cristo de la Luz. K dalším památkám připomínajícím muslimské období patří třeba mozárabský kostel svaté Eulálie nebo kostel patronky Toleda, sv. Leokádie. Mozárabové byli křesťané, kteří své náboženství vyznávali na území ovládaném muslimy pod podmínkou placení určitých poplatků. Pokud se věnovali stavitelství, byl na jejich stavbách často patrný maurský v…
Úplné znění článku naleznete zde