Komplex paláce, zahrady a jízdárny Albrechta z Valdštejna se považuje za nejvýznamnější šlechtické sídlo v Praze hned po Pražském hradu. Dokonce je možné, že jím Valdštejn chtěl samotný Hrad zastínit. Vždyť byl bohatší než císař…
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, vévoda frýdlantský, meklenburský a zaháňský, kníže vendský, hrabě schwerinský, pán země rostocké a stargardské, generalissimus císařských vojsk a generál Oceánského a Baltského moře. Velmož, který půjčoval císaři, což ho v důsledku zřejmě nakonec stálo život. Vynikající vojevůdce, obratný politik, šikovný obchodník, složitá a rozporuplná osobnost, o níž se píšou tlusté knihy, odborná pojednání stejně jako romány. A stavebník raně barokní rezidence, jaká neměla v Praze obdoby.
Valdštejnský komplex vznikl v místech, kde původně stálo 25 domů, vápenice, hradební brána, rozkládalo se několik zahrad a volných pozemků. Valdštejn je začal skupovat hned po bitvě na Bílé hoře, už v roce 1621. O dva roky později, ve stejném roce, kdy bylo Frýdlantsko povýšeno na knížectví, se pak začalo s vlastní stavbou. Hlavním autorem projektu byl zřejmě Andrea Spezza, v případě saly terreny Giovanni Pieroni. Hotovo bylo z velké části v roce 1630, dál se pracovalo především na výzdobě interiérů. To už byl Valdštejn tři roky frýdlantským vévodou a po krátkém intermezzu s odvoláním z funkce vrchního velitele jeho hvězda dál stoupala, ale ne nadlouho – v únoru 1634 byl v Chebu zavražděn. V Praze zůstala po Valdštejnovi jedinečná stavba, která v sobě spojovala prvky…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Praha – Zahrady a parky