Sklářství na Vysočině - žíhání skla

Vysočina sklářská

Sklářství

Už po staletí patří k Vysočině neodmyslitelně sklářství. Organizace Vysočina Tourism, která propaguje turistickou nabídku tohoto regionu, vyhlásila rok 2020 dokonce rokem skla na Vysočině a pod hlavičkou „Vysočina sklářská“ zve turisty na cesty za historií i současností sklářského řemesla.

První sklárny na Vysočině vznikaly už v 16. stol. Okolní lesy poskytovaly hojnost paliva i bohatá naleziště křemene, pro výrobu skla nezbytného minerálu. Nejprve vznikly sklářské hutě na Žďársku, později byly doloženy i v okolí Telče, v Posázaví, na Pacovsku, Novoměstsku a jinde. Sklářské řemeslo se dědilo z generace na generaci, a tak jsou známy celé sklářské rodiny, které sem přišly většinou z Rakouska nebo z Pošumaví – Eisnerovi, Gattemayerovi nebo třeba rodina Antona Müllera, která v Božejově na Pelhřimovsku vyráběla český křišťál. K rozvoji skláren na Vysočině paradoxně přispěly i tragické polomy, které kraj postihly v roce 1740.

Výrobky zdejších sklářských mistrů byly žádané nejen u nás a po celé Evropě, ale i v Americe. Nevyznačovaly se nějakou specifickou charakteristikou, neboť užitkoví skláři na Vysočině byli velmi pružní v obměně sortimentu a, řečeno dnešní ekonomickou terminologií, dovedli se rychle přizpůsobit požadavkům trhu. Na samotné sklárny záhy navázaly svou činností i malířské a brusičské dílny, a tak lze hovořit o komplexním sklářském průmyslu.

V 19. stol. se těžiště sklářské výroby přeneslo na sever Čech. Sklářské řemeslo na Vysočině začalo upadat, ale nevytratilo se úplně. Mnohé sklárny mají odbyt dodneška, jako třeba velká sklárna na užitkové sklo ve Světlé nad Sázavou, založená ovšem až ve 20. stol. Vysočina nadále zůstává po severních Čechách druhou nejdůležitější sklářskou oblastí u nás. Sklářství na Vysočině zkrátka přežilo i takové dějinné zvraty, jako byl odchod mužů do 1. sv. války, kdy ženy tuto v pravdě chlapskou práci zvládat nemohly a sklářské pece na čas vyhasly. Sklárny přežily i ponižující postavení za 2. sv. války, kdy musely přejít na válečnou produkci a vyrábět optiku nebo tanková hledí. A mnohé se zotavily ze znárodnění a posléze i z krize v 90. letech 20. stol.

A co se ve sklárnách na Vysočině v minulosti vyrábělo? Lahve a sklenice, misky a svícny, stínidla k lampičkám, také slánky, džbány, figurky, těžítka, v podstatě cokoli, na co si vzpomenete. Nejstarším doloženým sklářským výrobkem z Vysočiny je pernštejnský vítací pohár z roku 1552. Pochází z jedné z nejstarších hutí ve Vříšti na Žďársku. Kuriózním, ale velmi žádaným artiklem byly skleněné korálky pro výrobu růženců, kterým se říkalo pateříky podle modlitby „pater noster“, tedy otčenáše.

Pateřík ale není jediným slovem sklářského žargonu, které nás zaujme. Docela snadno si domyslíme, že foukací píšťala asi nebude hudebním nástrojem. Stejně tak uhádneme, že vercajk je sklářské nářadí, ajšus nejspíš vadný výtvor a dýnko zase spodní plocha výrobku. Ale že panglem se nazývala sklářská lavice, verštatem zvýšené pódium u sklářské pece nebo že šleyfernou bývala označována brusírna, to už odhadnou asi jen skuteční znalci. A slovo pacholek? Ne, nejde o čeledína ani o žádného uličníka. Pacholek ve sklárně je speciální vidlice umístěná vždy u pracovního otvoru pece.

Sklárny na Vysočině nevyráběly jen užitkové sklo. Jsou spojeny i s působením sklářských výtvarníků, jejichž umělecká díla obdivují milovníci skla nejen u nás, ale i ve světě. Zlatý věk uměleckého sklářství na Vysočině je spjat s poválečným obdobím. Mnozí sochaři utíkali ke sklářství snad proto, že umělecké sklo se těžko dalo zařadit do škatulky socialistického realismu. Nestorem uměleckých sklářů Vysočiny je Josef Pravec, který dovedl k dokonalosti broušené sklo, jež slavilo úspěch na mnoha mezinárodních výstavách, především v roce 1958 na EXPO v Bruselu. Ve slavné škrdlovické sklárně působil František Vízner. Jeho broušené mísy rovněž obdivovali i ve světě. Připomenout si tohoto skvělého umělce můžete také v pražském metru, neboť navrhoval skleněné obklady pro stanice Jinonice a Karlovo náměstí. A až zavítáte na Novou scénu Národního divadla, pokochejte se tamními skleněnými lustry. Ty také navrhoval on…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2020

Sklářství
Shopping Cart