Ženeva
Proslulí hodináři, čokolatiéři i hoteliéři. Působivý vodotrysk chrlící 500 l jezerní vody za vteřinu, okouzlující jezerní promenáda, floristický majstrštyk v podobě květinových hodin, rozkvetlé zahrady a parky, více než 400 let staré jádro města s úzkými strmými uličkami a rozmanitými stavebními styly, katedrála sv. Petra, kde v 16. stol. kázal Kalvín, kolébka Červeného kříže i Spojených národů, sídlo více než 250 významných mezinárodních organizací, místo prestižních mezinárodních výstav včetně nejslavnějšího autosalonu založeného v roce 1905 a desítek muzeí, rodiště filozofa a spisovatele Jeana-Jacquese Rousseaua. Protestantský Řím, jak se Ženevě přezdívá, je jedním z nejbohatších měst na světě, pulzujícím šarmantním tavícím kotlem národů a národností, odkud za dobrého počasí zahlédnete Mont Blanc, nejvyšší evropský vrchol.
Převážně frankofonní dvousettisícová metropole stejnojmenného kantonu je po Curychu druhým největším městem Švýcarské konfederace. Kdysi dávno, ještě jako hlavní město kmene Allobrogů, ji dobyli Římané, byla sídelním městem burgundských králů, v 11. stol. se jako biskupství stala součástí Svaté říše římské, počátkem 16. stol. se měšťané z moci biskupů vymanili. V roce 1536 byly zakázány katolické bohoslužby a popularitu si získávala reformace, která se šířila z Německa a dnes tu má nedaleko katedrály, v historickém centru na levém břehu Rhôny, i své muzeum. Velkým zlomem byl příchod francouzského reformátora Jeana Calvina (Jana Kalvína), který pro město napsal novou ústavu. Ženeva se postupně stala azylem pro náboženské uprchlíky z celé Evropy. Kromě hodinářství a zlatnictví tu koncem 18. stol. kvetl i textilní průmysl, zvolna rostla i role města na mezinárodním poli. Ženevský rodák, humanista a podnikatel Henri Dunant, založil v roce 1863 Mezinárodní výbor červeného kříže, v letech 1920–1946 zde sídlila Společnost národů, předchůdkyně OSN.
Sisi i Masaryk
„Má barvu moře, úplně jako moře,“ napsala jednou o Ženevském jezeře rakouská císařovna Alžběta, zvaná Sisi. Kraj i město patřily díky své kráse i mírnému klimatu mezi její nejoblíbenější cíle. Před více než 120 lety nicméně na jeho břehu nalezla smrt. Italský anarchista Luigi Lucheni ji na promenádě bodl pilníkem a Sisi vydechla naposledy 10. září 1898 v jednom ze slavných pětihvězdičkových hotelů Beau-Rivage. Do posledních vteřin s ní byla Fanny Mayerová, babička současného majitele hotelu Jacquese Mayera. V parku naproti hotelu připomíná dnes Sisi její socha.
Hotel Beau-Rivage, založený v roce 1865, byl jedním z míst, kam jezdily bohaté rodiny hledající komfort i bezpečí. V knize hostů, psané samozřejmě ještě ručně, najdeme záznamy o pobytu návštěvníků z dnešního Slovenska i Slovinska, Polska, Ruska, ale také z Ameriky či Japonska. Dochovaly se i dobové fotografie a podpisy různých celebrit, které zde bydlely, jako Sarah Bernhardtová, bavorský král Ludvík II., Richard Wagner, vévoda z Windsoru, Mary Pickfordová, Clark Gable, Jean Cocteau, Marlene Dietrichová či Olaf Palme. Nocovala zde i britská delegace při jednáních o alabamském konfliktu v roce 1872, Eleanor Rooseveltová, vdova po americkém prezidentovi, v hotelu pracovala na znění Všeobecné deklarace lidských práv. Zpěvák Phil Collins tu oslavil třetí svatbu.
Roku 1872 nabídl hotel Beau-Rivage svým hostům jako první ve Švýcarsku a třetí na světě výtah. V roce 1973 zavedl jako první tradiční hotel v Ženevě přímé telefonické spojení z pokojů ven. Do titulků se hotel dostal i v říjnu 1987, kdy byl ve vaně pokoje č. 317 nalezen mrtvý přední německý politik Uwe Barschel, někdejší zemský premiér Šlesvicka-Holštýnska. Smrt křesťanského demokrata, o kterém se hovořilo jako o možném nástupci Helmuta Kohla, je dodnes opředena záhadou. Nikdy se nepodařilo vysvětlit, zda šlo o politicky motivovanou sebevraždu nebo vraždu. Pokoj byl kompletně přestavěn a tragickou událost dnes již vůbec nic nepřipomíná. Totéž platí pro pokoj, v němž kdysi skonala císařovna Sisi. V bohaté hotelové historii není nouze ani o nejrůznější kuriozity. Komik Harold Lloyd, jedna z největších hvězd amerického němého filmu, třeba nepoužíval ani schody, ani výtah, nýbrž do svého pokoje šplhal po sloupech v atriu. Poněkud nezvyklá byla snídaně amerického profesionálního boxera Sugar Ray Robinsona, který zde pobýval v 50. letech minulého století – sardinky s jahodovou marmel…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Ženevské jezero