Po poslední územní reformě, která platí od začátku roku 2016, vznikl spojením dvou dříve samostatných regionů nový rozlehlý region Burgundsko-Franche-Comté. Rozprostírá se na ploše téměř 48 000 km2 od Seiny a Burgundského kanálu v sousedství Champagne a Vogéz na severu až po Mâcon a severní okraj slavných vinic Beaujolais na jihu, na západě sahá až k Loiře a na východě k pohoří Jura a švýcarské hranici. V regionu tvořeném osmi departementy, jehož hlavním městem je Dijon, žije něco přes 2,8 mil. obyvatel.
Jméno Burgundia označovalo od roku 534 část Franské říše, jež byla v roce 843 verdunskou smlouvou rozdělena na východní část sahající až k Ženevskému jezeru a západní vévodství, které se stalo výchozím celkem pro dnešní region. V časném středověku existovalo vévodství burgundské, hrabství burgundské a Dolní a Horní burgundské království, později znovu sjednocené v Arelatském království, jež zasahovalo daleko na jih až do dnešní Provence a jeho hlavním městem bylo Arles. Protože se stalo v 1. pol. 11. stol. součástí Svaté říše římské, byl arelatským králem také Karel IV., a to dokonce králem posledním. V roce 1378 Karel IV. daroval Arelatské království francouzskému korunnímu princi Karlovi, pozdějšímu králi Karlu VI., čímž se stalo součástí Francie.
Vévodství burgundské prošlo velmi složitými vztahy s Francouzským královstvím, aby se definitivně stalo jeho součástí až ke konci 15. stol. Zhruba sto let, která tomuto spojení předcházela, však zažívalo své zlaté období, v němž si burgundští vévodové v ničem nezadali s francouzskými králi a k vévodství, jež mělo větší rozlohu než samotná Francie, patřily třeba i Flandry a část Nizozemska.
Burgundská část regionu je známa svou líbeznou zvlněnou zemědělskou krajinou s vinicemi, lahodným vínem, vynikající kuchyní i mnichy meditujícími za chladnými zdmi klášterů. Kromě slavných opatství se její bohatá kulturní historie prezentuje také v historických centrech měst se spoustou výstavných paláců, stejně jako množstvím zámků a hradů. Franche-Comté, východní hornatá část regionu, patří k nejvíce zalesněným a na vodu bohatým oblastem Francie. V pohoří Jura existuje v blízkosti švýcarských hranic přírodní oblast Haut-Doubs přezdívaná „francouzská Sibiř“, jejímž centrem je obec Mouthe, ležící asi 2 km od pramene řeky Doubs. Důvod přezdívky je nasnadě – velmi chladné zimy s množstvím sněhu. Mouthe v nadmořské výšce 930 m se považuje za nejstudenější obec ve Francii, když tu mrzne téměř polovinu roku (v průměru 176 dní v roce) a místní teplotní rekord z 13. 1. 1968 je -36,7 °C. K velké rozmanitosti krajiny ve Franche-Comté přispívají louky kolem Saôny i dalších řek jako Doubs, Ain či Loue, pohoří Vogézy a Jura, množství středních a malých jezer zejména v departementu Jura, stejně jako náhorní plošina Mille étangs (Tisíce jezer) v departementu Haute-Saône, jíž se přezdívá pro změnu „malé Finsko“. Kulturní a historické bohatství Franche-Comté je soustředěno hlavně ve větších městech – v metropoli Besançon, v Belfortu či Montbéliardu.
Oblast dnešního Burgundska má za sebou dlouhou a bohatou historii, která začíná v jeskyních Arcy-sur-Cure mezi Auxerre a Avallonem, kde bylo nalezeno 160 prehistorických maleb starých asi 28 000 let, ale také třeba kamenné nástroje neandrtálců patřící k industrii moustérienu (160 000 – 40 000 let). Svědectví o paleolitických lovcích podává také slavná lokalita Solutré asi 8 km západně od Mâconu, podle níž dostala jméno mladopaleolitická archeologická kultura solutréen datovaná do období zhruba před 22 – 18 tis. let.
Středem dění bylo Burgundsko v keltských/galských dobách. Bohatství i obchodní vztahy tehdejší Galie ilustruje tzv. hrob kněžny z Vix z doby kolem roku 500 př. n. l. Kolem vesničky Vix, několik kilometrů severně od města Châtillon-sur-Seine na severním konci Burgundska, se rozkládal významný sídlištní komplex z přelomu halštatského a laténského období zahrnující opevněnou osadu a několik pohřebních mohyl. V jedné byl nalezen nikdy nevykradený hrob mladé ženy s množstvím pohřebních darů. Proslulý je zejména 163 cm vysoký a více než 200 kg těžký bronzový volutový krátér (nádoba na mísení vína s vodou), vynikající dílo pozdně archaického řeckého bronzařství.
U vesnice Alise-Sainte-Reine stojí na kopci Mont-Auxois, považovaném za místo, kde se rozkládalo oppidum Alésia, pomník galského vůdce Vercingetorixe. V bitvě u Alésie roku 52 př. n. l. podlehly jím vedené spojené galské kmeny římské armádě Julia Caesara. V posledním velkém střetu galských válek proti sobě stálo na 80 000 Galů soustředěných v oppidu a zhruba poloviční množství Římanů, kteří pevnost oblehli. Pomník uprostřed zalesněných kopců a svěžích zelených pastvin nechal zhotovit v roce 1865 císař Napoleon III. jako připomínku Vercingetorixe coby symbolu galského nacionalismu. Architektonický návrh vytvořil Eugène Viollet-le-Duc, socha vysoká 6,6 m je dílem Aimého Milleta.
Památník ale není zdaleka jedinou připomínkou bitvy a období romanizace Galie, které nastalo po ní. Spolu s ním je dnes součástí „muzeoparku“ Alésia pouhých 100 m vzdálená vykopávková oblast galsko-římského města s pozůstatky fóra s bazilikou, divadla, ale i obytné a řemeslnické čtvrti. Tři kilometry odtud pak vzniklo moderní návštěvnické centrum. Budovu na kruhovém půdorysu s celou řadou symbolických prvků vytvořil známý architekt Bernard Tschumi. Multimediální expozice zasazuje Alésii do kontextu galských válek a seznamuje s místními archeologickými nálezy, ale třeba i s galskými mýty. Z terasy centra se otevírá krásný výhled na okolní krajinu a místa, kde se odehrávala legendární bitva.
Vykopávky Alésie nejsou jedinou připomínkou galsko-římského období v Burgundsku. Za všechny další můžeme vzpomenout třináctitisícové město Autun, které založil císař Augustus jako Augustodunum a jež mělo v římské éře podle různých odhadů možná třicet, ale možná až sto tisíc obyvatel. Z oné doby se dodnes dochovaly dvě městské brány, pozůstatky jednoho z největších divadel v západní části Římské říše s kapacitou 17–20 tisíc diváků a dvě z obvodových zdí chrámu boha Iana.
Od raného středověku bylo Burgundsko jedním z center křesťanství a evropské vzdělanosti. V benediktinském opatství založeném roku 910 v Cluny na jihu Burgundska začaly v 10. stol. významné reformy směřující k upevnění autority církve a papežské moci. O tomto klášteře píšeme v samostatném článku. V roce 1098 bylo jižně od Dijonu založeno opatství Cîteaux, v němž vznikl cisterciácký řád. Jen asi 15 km severozápadně od Alésie stojí někdejší cisterciácké opatství Fontenay z roku 1118. Oběma se podrobně věnujeme v článku o cisterciácích. Ale to zdaleka není vše, intelektuálními a uměleckými centry byly i kláštery ve Vézelay, Paray-le-Monial, Pontigny či La Charité-sur-Loire. K majestátním klášterním stavbám se přidávají mnohé kostely, dodnes dokládající dovednost burgundských stavitelů – od archaické střídmosti kostela sv. Filiberta v Tournusu, hlavní dochované součásti tamního benediktinského opatství, až po bohatou sochařskou výzdobu katedrály v Autunu.
Klášterům a mnichům vděčilo středověké Burgundsko nejen za svůj náboženský a kulturní rozmach a sakrální architekturu, ale také za klučení lesů, zúrodňování půdy a rozvoj vinařství. Klášter v Cluny se stal významným centrem vinařství už v 10. stol. Díky darům zbožných laiků i vévodů vlastnil záhy velké množství těch nejlepších vinic, jež v mnoha případech zůstaly nejlepšími dodnes. Cisterciáci se do dějin vinařství zapsali v okolí proslavených vinařských obcí Chablis, Vougeot, Pommard, Nuits-Saint-Georges a Beaune.
Kolem klášterů začala vznikat města a městečka existující dodnes a představující poklady, které skutečně stojí za poznání. Dijon, dříve sídelní město burgundských vévodů, je dnes hlavním městem celého regionu. Plné uměleckých památek, ale rovněž zasvěcené vínu a vinařství je Beaune na východě Burgundska. Spousta dalších, často i velmi malých městeček vydechujících kouzelnou středověkou atmosféru vznikla původně jako říční přístavy – od Joigny na severozápadě na řece Yonne po Mâcon na samém jihu na pravém břehu Saôny, od Nevers na pravém břehu Loiry kousek od západní hranice Burgundska po Auxonne u jeho východní hranice opět na Saôně, všechna profitovala z přepravy dřeva, stavebního materiálu nebo vína především do Paříže. V Burgundsku a Franche-Comté je hodně co objevovat.