2008

O založení jednoho z našich nejstarších měst se zasloužil moravský markrabě Vladislav Jindřich roku 1213, ale je možné, že to bylo i dřív. Ve své dlouhé historii byl Bruntál až příliš často dobýván cizími vojsky a co nezničily armády, to pohltily požáry. Přesto v něm zůstalo několik významných stavebních památek, k nimž patří místní kostely, zejména kostel Nanebevzetí Panny Marie s gotickým kněžištěm, několik měšťanských domů na náměstí a především zámek, historická památka nejvýznamnější, jehož věž je po staletí dominantou města…

Sovinecký přírodní park dostal své jméno po dvou významných lokalitách zdejšího kraje. Předně to je vrch Sovinec (616 m), který je po Jasanu (674 m) druhým nejvyšším kopcem Velkého lesa, nejrozlehlejšího lesního komplexu v přírodním parku. Mnohem známější je však hrad Sovinec, založený koncem první třetiny 14. století, který v minulosti zdejší kraj ovládal…

Kdo viděl filmový debut Bohdana Slámy Divoké včely, mohl se kromě hraného příběhu seznámit také s podmanivou krajinou Sovineckého přírodního parku, s jeho hlubokými lesy, které překrývají strmé kopce, s rozlehlými loukami na dlouhých stráních, se starými alejemi podél opuštěných cest a s vesnicemi, které opouštějí jejich obyvatelé. Jen stáda krav na svažitých pastvinách prozrazují, že v této zdánlivě liduprázdné krajině žijí a hospodaří lidé.

V kraji, kde svahy Jeseníků a Zlatohorské vrchoviny přecházejí do úrodné nížiny, zvané Slezská Haná, leží Osoblažsko. Výběžek zůstal součástí českého státu i po roce 1742, kdy Marie Terezie po prohrané válce odstoupila větší část Slezska pruskému králi Bedřichu II. Od té doby, s výjimkou druhé světové války, platí dnešní hranice. Centrem oblasti bylo vždy městečko Osoblaha, které prožívalo největší rozmach v 19. století, kdy mělo přes 4000 obyvatel, cukrovar, plynárnu, krajkářskou školu, sídlil v něm okresní soud a celní úřad. Chyběla ale železnice…

Čas ještě neodnesl všechny utuhlé lávové slzy, které tady kdysi živoucí sopky v divokém ohňostroji vrhaly do vzduchu. Dnes už stojí ztichlé nad nově vzniklým jezerem, jako by vzpomínaly na tisíciletí své bývalé slávy, kdy si podmaňovaly okolní krajinu…

Nejobvyklejší cestu do Javornického výběžku, jež vede od jihu z lázní Lipová, provázejí protichůdné dojmy. Jen co se silnice přehoupne přes sedlo Na Pomezí, obklopí ji zadumaná, do sebe uzavřená hornatina, která se jeví málem jako nejzastrčenější kout světa – podobně jako mnohde jinde na naší hranici. Stačí ale popojet směrem k Javorníku nebo k Vidnavě a krajina se neočekávaně narovnává, projasňuje a otevírá k nedalekým polským nížinám. Jako by k nim chtěla od nás přeběhnout…