Všechno, co si dokážete představit pod pojmem dovolená u moře, a k tomu něco navíc. Sedm tisíc let historie vtěsnaných na území jen o málo větší, než je polovina katastrální výměry Prahy. Strategická poloha mezi Evropou a Afrikou, jež pravidelně poutala pozornost všech, kteří chtěli ve Středomoří něco znamenat. Země, kde prakticky nevědí, co je to řeka, a na kousek lesa se chodí dívat skoro jako do galerie. To všechno je Malta…
Ať se na Maltě rozhlédnete kolem sebe prakticky kdekoli, vždycky spatříte nějakou připomínku období, kdy ostrovům vládli maltézští rytíři. A nejsou to jen hradby či pevnosti, ale také kostely, paláce, venkovská sídla, strážní věže nebo třeba akvadukt. I když rytíři opustili Maltu před více než 200 lety, stopy jejich zdejšího působení zůstávají, ba co víc, nenahraditelným způsobem přispívají k charakteristickému vzhledu země…
Maltézští rytíři – mezi Jeruzalémem a Římem Číst více »
Leží na pravém boku na lůžku, pravou paži má skrčenu pod hlavou, levá spočívá volně na pravém lokti. Mohutně vyklenutá linie ramen a boků stejně jako ňadra deroucí se zpod levice nenechávají nikoho na pochybách, že jde o ženu. Pouhých dvanáct centimetrů dlouhá Spící dáma je jedním z nejúchvatnějších symbolů maltské prehistorie…
Tlustá božstva a kamenné koleje Číst více »
Prakticky jediným přírodním bohatstvím Malty je kámen. Nedá se to přehlédnout – jiný stavební materiál se tu skoro nepoužívá. I tvář maltské krajiny určuje všudypřítomný vápenec, a to nejen v místech impozantních útesů…
Uprostřed Valletty před západním průčelím katedrály stojí na stejnojmenném náměstí pomník Velkého obléhání. Připomíná snad největší událost v dějinách Malty z doby, kdy se v jeho místech rozkládaly jen kamenité louky – a na nich turecký vojenský tábor. Psal se rok 1565…
Díky tomu, že se největší ostrov maltského souostroví jmenuje stejně jako celá země, zapomíná se tak trochu na Gozo, druhý obydlený ostrov. Od Malty se liší na první pohled – je členitější, zelenější, úrodnější, daleko méně lidnatý, díky tomu výrazně klidnější, přitom stejně hýčkaný slunečními paprsky, se stejně blankytným mořem, prostě pro prázdniny jako stvořený! Vědí to velmi dobře právě obyvatelé Malty, kteří sem od července do září s velkou oblibou jezdí na dovolenou…
Malťané se umějí bavit. Asi nejlepší příležitostí, jak se o tom přesvědčit, je přichomýtnout se ve správný den k některé ze slavností místních patronů. Jako třeba v Żejtunu…
Nábřeží, před pár lety zrekonstruované nákladem 25 milionů eur, nese jméno velmistra Manuela Pinta, který tu nechal v polovině 18. století postavit řadu skladů. Jejich jindy zlatavě do daleka zářící průčelí nejsou skoro vidět – u nábřeží kotví za sebou tři výletní lodě, každá o pěti až devíti palubách. Ve Vallettě bude dnes pěkná tlačenice…
Procházka maltskou historií by nebyla úplná bez návštěvy Mdiny a Rabatu. Dvě sousední města se zdají být na první pohled tak odlišná, že už snad víc nemohou být. Přitom mají leccos společného, a nejsou to jen jejich exoticky znějící jména…
Mdina a Rabat – výlet do historie Číst více »
Mohlo by se zdát, že za tureckého obléhání v roce 1565 vytrpěla Malta dost, aby jí to vystačilo na celá staletí. Jenže dějiny na spravedlnost nehrají, a tak po necelých čtyřech stovkách let přišlo tzv. druhé velké obléhání – mohla za něj druhá světová válka…
Hodinový strojek ve vyřezávané zlacené skříni nevzrušeně ukrajuje vteřinu za vteřinou a posouvá ručičky po malovaném číselníku s loďkami, které se vznášejí na mořské hladině před mohutnou pevností. Pohled přes Grand Harbour se objevuje na vskutku nečekaných místech – třeba na hodinách…
Řinkot rytířských mečů a zahnutých tureckých šavlí střídá ohlušující práskání mušket a po chvíli i rány z děla, ani koně nezůstanou ušetřeni bojové vřavy. Vzduchem se nese zápach střelného prachu, kouř z výstřelů houstne a zahaluje do milosrdného šedého závoje porubané rytíře sesypané na jednu hromadu. Nemá ho co rozfoukat, a tak změní spíše jen v stínohru i následnou taneční scénu z orientálního harému. Než přijedou posily, po nějakém tom dalším střílení a šermování všechno dobře dopadne a velmistr bude ze sedla svého bělouše opět kynout jásajícím davům, je čas pořádně si přihnout vína z kovového poháru. Vždyť je to všechno jenom na oko…
O tom velkém obléhání Číst více »
S trochou nadsázky se dá říci, že pro maltskou kuchyni je nejdůležitější fenek. Ale není fenek jako fenek, a tak mohou zůstat milovníci zvířat klidní – známé pouštní lištičky s velkýma ušima se na Maltu rozhodně nedovážejí. „Fenek“ je totiž v maltštině králík a pokrm z něj připravovaný, fenkata, doslova „večer, kdy se jí králík“, je maltským národním jídlem…
