Mexiko 2

Žádná z latinskoamerických zemí není v obecném povědomí tak bohatá na stereotypy a klišé jako Spojené státy mexické. Pod jmény Paraguay, Salvador či Guyana si toho běžný smrtelník moc nepředstaví. Když se ale řekne Mexiko, ihned ví, že místní jedí kukuřičné placky, hoří po čili papričkách a popíjejí tequilu. Je také veřejným tajemstvím, že lidé z těchto končin tráví volný čas v houpací síti, poslouchají pěknou muziku a zpívají o švábu, tedy „la cucaracha“…

V Mexiku se lidé pocházející z Oaxaky těší velké úctě. Říká se, že přes svou chudobu a nízké vzdělání bývají velmi inteligentní a v životě je čeká úspěch. Možná je příčinou této víry fakt, že z Oaxaky pocházeli i jediní dva mexičtí prezidenti indiánského původu. Prvním byl osvoboditel od francouzské okupace Benito Juárez a druhým dlouholetý diktátor Porfírio Díaz…

Mexiko je přírodně neobyčejně rozmanitou zemí, kde se nacházejí nejrůznější typy ekosystémů od stálezelených deštných lesů přes yucatánskou selvu, trnité suché lesy a horské bory až po travnaté pláně podobné severoamerickým prériím. Značnou část mexického území pokrývají také polopouště se suchomilnou, obvykle trnitou vegetací, někdy označované ne zcela správně jako pouště…

Asi 80 km jižně do Méridy, hlavního města státu Yucatán, leží pozůstatky jednoho z nejkrásnějších a nejpůsobivějších mayských měst. Jmenuje se Uxmal, „třikrát stavěné“…

Pokud navštívíte většinu slavných mayských archeologických lokalit na rovinatém Yucatánu, budou vám ponejvíce připomínat úhledně upravená golfová hřiště. V případě pozůstatků civilizace horských Mayů na pomezí mexického státu Chiapas a Guatemaly, zvláště v Palenque obklopeném hlubokou džunglí, si však stále budete připadat jako dávní objevitelé z 19. století…

Čtyři muži oblečení v pestrobarevných krojích tvořených červenými kalhotami, barevně vyšívanou zástěrou se zlatými třásněmi, bílou košilí, vyšívaným náprsníkem a čapkou z papírových růží, ozdobenou různobarevnými pentlemi, se uvolněně snášejí k zemi hlavou dolů, s pažemi roztaženými jako ptáci a se zavřenýma očima. Jsou zavěšeni na provazech, které se odvíjejí v pozvolných kruzích od otočné čtvercové plošiny na vrchu třicetimetrového sloupu, na níž stojí pátý muž, doprovazející známou mexickou podívanou ostrými tóny píšťalky a bušením na bubínek…

Catemaco je sladkovodní jezero ve státě Veracruz, přímo v srdci pohoří Sierra de los Tuxtlas. Obklopené močály, hustou tropickou vegetací a vrcholky vyhaslých vulkánů je doslova magickým místem, které přitahuje Mexičany i zahraniční návštěvníky…

Dříve bylo větší a silnější než Chichén Itzá. Dnes o něm téměř nikdo neví. Pohlceny neprostupnou vegetací leží téměř u hranic s Guatemalou ruiny dávné mayské metropole Calakmulu. Jedno z nejmocnějších měst Mayů odpočívá dnes zahaleno hlubokou džunglí a ztraceno na stránkách turistických průvodců. Naskytne-li se vám možnost, abyste se tam podívali, budete se cítit jako dávní objevitelé. Mezi spletí lián a zkroucených kořenů najdete staré stély, mechem porostlé kameny, chrámy a schodiště, která vás vyvedou až nad střechu deštného lesa. O dalšího turistu tu zavadíte jen zřídka. Dost možná budou vašimi jedinými společníky jen opice, papoušci a tajemné ticho džungle…

Hitem všemožných tištěných cestovatelských rádců posledních let je „tajný tip“. Po zveřejnění sice tajným být přestává, ale s tím si evidentně nikdo hlavu neláme. A tak ho tady máte – chcete-li navštívit místo odbývané v průvodcích jedním odstavcem, v němž se snoubí dávná mayská historie s šarmem koloniálního městečka, zajeďte si do Izamalu…

Když byla na počátku 60. let 19. století objevena v kukuřičném poli u haciendy Hueyapan první velká hlava muže v přílbě, tušil málokdo, že se jedná o portrét příslušníka jedné z nejstarších civilizací amerického kontinentu. Od těch dob nám jednotlivé střepiny informací o kultuře Olméků vytvořily zdání komplexního zrcadla, jehož mlhavým odrazem se snažíme pohlédnout na život dávné civilizace. Nové objevy v nepřístupných bažinách jižního Veracruzu a Tabaska nám mohou kdykoliv toto zrcadlo vyčistit nebo dokonale rozbít…

Před sedmi lety jsem se vydala do Mexika s batohem na zádech, jako turistka. Cesta se protáhla, zůstala jsem tam o měsíc déle, než bylo plánováno, a když jsem se vrátila domů, byla jsem přesvědčená, že chci žít v Mexiku. Proč? To neumím dodnes dobře vysvětlit. Mexiko mě okouzlilo. Cítila jsem spojení s místními lidmi, i přesto, že jsme tak odlišní. Ta zem, kde věčně svítí slunce a lidé se radují i z maličkostí, mě přitahovala jako magnet. Prodala jsem auto, pronajala byt, dala výpověď v práci a odjela zpátky. Už pět let žiji v Mexiku. Není to jednoduché ani těžké. Je to jako všude jinde na světě. Mexiko je krásná a bohatá země i přes všechny své problémy a Mexičané jsou velmi, velmi zajímaví lidé…

Když se před pár lety vybíralo sedm nových přírodních divů světa, objevil se mezi návrhy i národní park Cañón del Sumidero. Do výsledné sedmičky se sice neprobojoval, což ale na působivosti až tisíc metrů hlubokého kaňonu nijak neubírá…

V horách státu Chihuahua žije v relativní izolaci od okolního světa jedno z nejpodivuhodnějších indiánských etnik v Mexiku – Tarahumarové…

K hlavním symbolům Mexika patří agáve. Zatímco ze srdcí její modré variety se připravuje tradiční tequila, u bílé odrůdy, zvané též henequén, se využívá vláken jejích mečovitých listů jako tradiční textilní suroviny pro výrobu provazů, pytlů a závěsných sítí…

V roce 2010 se Mexičanům podařil husarský kousek – jejich tradiční kuchyně byla zapsána do seznamu Nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Mexická kuchyně tak během posledního století opsala oblouk od úplného zavržení až k naprostému nanebevzetí. Na počátku 20. století se totiž porfiriánské Mexiko sledující moderní evropské trendy úzkostlivě štítilo čehokoliv indiánského jako ztělesnění zaostalosti. Téměř přesně po sto letech však byla mexická kuchyně oceněna, hlavně díky mravenčí práci mnoha vlasteneckých badatelů, propagátorů i bezejmenných kuchařek a kuchařů, jako jeden z unikátních celků světové gastronomie…

Jen pár hodin jízdy jižně od Mexico City leží malebné městečko Malinalco. Hned jak necháte hektické hlavní město za sebou a projedete chladnými lesy na jeho okraji, začne silnice sestupovat do nížin. Slunce přidá na intenzitě a zlatavé oblé kopce ozdobí mohutné agáve. Po chvíli se na obzoru objeví příkré skály obklopující malé městečko. Úzké a strmé dlážděné uličky, nízké obílené domky a malé kostelíky – to je dnešní „pueblo mágico“ Malinalco…