Lisabon

Kdo jsi, Lisabone? Multimediální představení nazvané touto otázkou se hrálo předloni po večerech na nádvoří hradu São Jorge, aby se od loňska přesunulo jako trvalá součást expozice do muzea veřejné dopravy Carris. Protože je beze slov, na položenou otázku přímo neodpovídá, zato však naznačuje, že odpovědí může být celá řada…

Castelo de São Jorge, hrad sv. Jiří, se rozprostírá na jednom z nejvyšších lisabonských kopců. Je vidět skoro odevšad, ale nečekejte žádný Karlštejn. Hradby kolem celého, stromy porostlého vršku a nad nimi rozložitá strohá pevnost s cimbuřím zubatými věžemi, spíše široká než vysoká. Jenže tudy procházely dějiny, tady se střídaly kultury jedna za druhou v pestrém sledu změn a vzájemného přizpůsobování. Proto je hrad jedním ze symbolů města a podle tvrzení mnohých i klíčem k jeho duši…

Blízkost kolizní zóny mezi euroasijskou a africkou litosférickou deskou měla pro portugalskou metropoli osudový význam. Otřesy půdy provázely Lisabon po celou dobu jeho existence. První velké, hodnověrně zaznamenané zemětřesení postihlo město roku 1344, další v roce 1531. V rozmezí 14.–17. století hovoří historici celkem až o šestnácti zemětřeseních různé intenzity. Ale to dodnes největší přišlo o svátku Všech svatých v roce 1755…

Na jih a jihovýchod od hradu São Jorge se po úbočí hradního vrchu klikatí uličky dvou starých čtvrtí – hned pod hradbami je Castelo, kousek dál pak slavná Alfama, od západu střežená mohutnou katedrálou a táhnoucí se až k Teju. Méně známá, ale stejně lidová je také čtvrť Mouraria severně od hradu…

Belém, česky Betlém, byl v 15. a 16. stol. rušným přístavem. Právě odtud vyrážely na své objevitelské plavby portugalské plachetnice naus, jinde v Evropě označované jako karaky či karavely. Rušná je tato čtvrť na jihozápadním okraji Lisabonu i dnes. Namísto plachetnic sem dorážejí jeden za druhým turistické autobusy. Přivážejí pasažéry dychtivé spatřit jednu z 15 portugalských památek na seznamu Světového dědictví UNESCO, jedinou v Lisabonu, slavný jeronýmský klášter. A také spolu s ním zapsanou Belémskou věž stejného stylu i stáří, jejíž silueta patří k poznávacím znamením portugalské metropole…

Malované dlaždice azulejos jsou celoportugalským fenoménem, a tak není divu, že v nejrůznějších podobách doprovázejí také návštěvníky hlavního města – jako výzdoba veřejných prostranství i na fasádách běžných domů, v kostelech a klášterech, ve vlastním národním muzeu i ve stanicích metra. Stačí chodit, dívat se a vnímat…

Parque das Nações, Park národů, není jenom park, ale celá nová lisabonská čtvrť, která se táhne v délce pěti kilometrů po pravém břehu Teja na severovýchodním konci města. Ještě před 20 lety tady byly pouze ropné rafinérie a další chemičky, zbrojní sklady a jatka. Dnes tu žije asi 15 000 obyvatel a počítá se s tím, že se během pár let jejich počet ještě asi o 10 000 zvýší. Z mnoha dobrých důvodů sem míří ale také stále více turistů…

Museu Nacional de Arte Antiga, Národní muzeum starého umění, sídlí v někdejším paláci hraběte z Alvoru rovných 130 let. Pozoruhodná obrazárna doplněná v menší míře plastikami, keramikou, porcelánem i nábytkem patří k tomu nejlepšímu, co Lisabon v muzejní oblasti nabízí…

Cítíte se už procházením lisabonských ulic trošku utrmáceni? Myslíte, že by to chtělo na chvilku nějakou změnu? Vyrazte na pár hodin k moři!

Spočítat všechny lisabonské kostely by byl nadlidský výkon. Ať se člověk vydá v portugalské metropoli kamkoli, bude potkávat jeden za druhým. Nezaměnitelná katedrála je ve městě jediná, ale jak se zorientovat v záplavě těch dalších, jak si z nich vybrat? Každé kritérium se zdá být stejně dobré jako kterékoli jiné. Následující trojici spojuje fakt, že každý z těchto kostelů je v něčem zcela ojedinělý…

Nádherně zdobené kočáry, obrazy známých mistrů, připomínky dávných staletí přicházející k nám přes propast času i přírodních živlů… Nabídka lisabonských muzeí je bohatá a obsahuje i skutečné rarity…

Královský zámeček v Queluzu s přilehlými zahradami a Portugalskou jezdeckou školou leží kousíček za Lisabonem, jen pár stanic příměstským vlakem směrem na Sintru. Jedna z posledních velkých rokokových staveb v Evropě připomíná zajímavé a vůbec ne jednoduché období portugalských dějin…