Chytré hlavy z Cambridge
Je to spíš kampus než město, o to laskavější má duši. Z londýnského nádraží Kingʼs Cross sotva hodinu vzdálené Cambridge zve na výjimečně bohatou procházku anglickou historií…
Je to spíš kampus než město, o to laskavější má duši. Z londýnského nádraží Kingʼs Cross sotva hodinu vzdálené Cambridge zve na výjimečně bohatou procházku anglickou historií…
„Malbork z blota powstal,“ říkávalo se a nebylo v tom nic hanlivého. Jen trochu nadsázky v tom, že celý hrad byl postaven z cihel; jako takový je ovšem největším svého druhu v Evropě…
Každá umělecká památka má svůj jedinečný příběh, který začíná už jejím vznikem. U některých církevních staveb byl na počátku slib, vlastně docela jednoduchá podmínka „jestliže – pak“. Tak jako třeba u dvou portugalských klášterů spojených zásadní událostí vedoucí k jejich založení. Jejich další osudy pak šly odlišnými cestami, tak trochu narýsovanými dopředu už odlišným postavením jejich zakladatelů. Jeden dnes obdivujeme jako unikátní komplex, jenž je součástí Světového dědictví, druhý po sobě zanechal ruiny klášterního kostela. Klášter Panny Marie Vítězné v Batalhe a klášter Panny Marie z hory Karmel v Lisabonu…
Vsadím se, že většina čtenářů o městě Caravaca de la Cruz v životě neslyšela. Najdete ho na jihovýchodě Španělska v regionu Murcie, prakticky přesně na půli cesty mezi Valencií a Granadou. Jeho nepříliš velká proslulost kontrastuje s výjimečností, jíž se může pyšnit jen málokteré jiné místo. Jde o jedno z pouhých pěti svatých měst katolického křesťanství na světě a zdejší slavnost, jejímž středobodem jsou „vinní koně“, nebo chcete-li „koně vína“, byla vloni zapsána na seznam Nehmotného kulturního dědictví UNESCO…
Zápal a tvůrčí vzepětí, s nimiž se Francie během jediného století dokázala ozdobit desítkami velkolepých chrámů, budovaných většinou k poctě Panny Marie, budí dodnes úžas. Jedním z takových, i po staletích pohrom a ničení, je katedrála v Remeši…
Mohla by to být jen jedna z řady řeckých vykopávkových lokalit. Poházené bubny sloupů, spousta kamenů, patek, soklů, hlavic a pahýlů, občas pár sloupů znovu vztyčených, ojediněle dokonce s kouskem architrávu. Jenže aby to byla jen jedna z řady, to by se nesměla jmenovat Olympia…