Je to spíš kampus než město, o to laskavější má duši. Z londýnského nádraží Kingʼs Cross sotva hodinu vzdálené Cambridge zve na výjimečně bohatou procházku anglickou historií.
„Byli jsme na jižním pólu a zemřeme jako gentlemani,“ loučil se britský polárník Robert Falcon Scott se svou ženou i svým životem. Byla půlka března 1912, Scott seděl ve stanu vprostřed Antarktidy, venku vládl tuhý mráz a plískanice. Obyčejnou tužkou a křivolakým písmem psal slova sbohem, zatímco se vedle něj krčili poslední dva přátelé, s nimiž se vydal hledat dno zeměkoule. Hřálo je už jen to, že nejjižnější bod světa našli. I když až jako druzí.
Ten příběh je pro Brity hořkoskladkým mementem dobrodružných výprav počátku 20. stol. Ostře sledovaný závod Nora s Britem měl pro posádku expedice Terra Nova tehdy krutý konec. Tým Nora Roalda Amundsena nejenom, že dosáhl pólu o měsíc dřív než Scottova výprava, ale dokázal uniknout i velké sněhové bouři, která pohltila jeho rivaly. Scotta a další našli umrzlé až po několika měsících.
Část jejich vybavení včetně kusu vlajky, kterou vztyčili na jižním pólu, dnes vystavuje polární ústav v anglickém univerzitním městě Cambridge, nejstarší instituce svého druhu na světě. Jmenuje se – jak jinak – než po proslulém britském polárníkovi. Loni tento výzkumný ústav, jehož součástí je i muzeum významných britských expedic, oslavil už sté výročí. Úctyhodná doba, dere se na jazyk obdivná poznámka. Jenže v prastarém Cambridge není stovka žádný věk.
Z Oxfordu do Cambridge
Jak hlásá datace pod Scottovou bustou, umístěnou ve výklenku nad vysokými vstupními dveřmi, v nynější budově na Lensfield Road v jižní části města sídlí Scottův výzkumný polární ústav od roku 1934. Pár set metrů napravo od něj se tyčí o dvě generace starší farní novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a anglických mučedníků, s ciferníkem hodin vystrčeným z boku věže do rušné křižovatky. Pak už sahá minulost hlouběji. Vydáte-li se odtud do centra města, půjdete ve stopách přímo antických.
Táhne se tudy dlouhá magistrála napříč celým městem, jež spojuje Colchester v hrabství Essex s dalekým Chesterem, který leží na západě Anglie, na dohled od hranic s Walesem. Před 2000 lety ji pod názvem Via Devana vybudovala vojska římského principátu, která po udatných Belzích z Galie obsadila pahorek Castle Hill severozápadně od řeky Cam, v antice zvané Granta. Kolem něj pak vznikla osada Duroliponte. Pozůstatky římského pobytu na Britských ostrovech se tu a tam ještě objevují, archeologové našli části zaniklých obydlí třeba při přestavbě nedalekého dvorku s pár cihlovými domky, pro který se vžil název Kettleʼs Yard. Někdejší domov náruživých sběratelů umění vlastní místní univerzita a zve sem nejenom na přednášky a vernisáže, ale i na obyčejné procházky domem s nespočtem úchvatných zákoutí a uměleckých děl.
Univerzitní atmosférou prosycené Cambridge vzniklo až na začátku 13. stol., do té doby se ve městě ještě vystřídali Sasové s Normany. Ti za své vlády přesunuli centrum na druhý břeh řeky, kde leží dodnes. Centrální část Cambridge zvaná Market Hill nicméně mate názvem, spíš než kopeček je to prosté náměstí. Trhy se tu ve stínu univerzitního kostela Panny Marie Velké, jehož zvony melodicky bijí jako ty ve westminsterském Big Benu, konají stále. Pokud kostel obejdete, dostanete se na promenádu propojující velké univerzitní koleje.
Přestože je jimi Cambridge proslulé a najdete jich tu přes 30, vznikly později než samotná univerzita. Tu v roce 1209, jen pár let před podpisem přelomové listiny Magna charta libertatum, založili jako druhou nejstarší v Anglii akademici z Oxfordu. Ze západu země prchli kvůli sporům se starousedlíky a není divu, že podobným trablům se v ne úplně vřelém a tolerantním středověku nevyhnuli v dalších letech ani v Cambridge. Až do 19. stol. v Anglii existoval jen vysokoškolský systém přezdívaný Oxbridge a obě původní univerzity stále patří mezi šestici nejlepších na světě.
Pramice za kolejemi
Obchůzku kolejí začněte u té nejslavnější, Královské (Kingʼs College). Stojí tu od půlky 15. stol. a nechal ji vystavět Jindřich VI. Do jejího areálu se vstupuje gotickou branou, za níž se před vámi rozprostře precizně střižený anglický trávník. Jeho opečovávatelé by mohli klidně soupeřit s kolegy hýčkajícími pažity předních velkoklubů fotbalové Premier League. Však také v Cambridge mají pro vstup na travnaté plochy zvláštní pravidla: je to v podstatě dovoleno jen studentům a kachnám.
Vprostřed je bronzová socha krále-zakladatele a po pravé straně od vstupu pak majestátní kolejní kaple, ikonická nejen pro celou univerzitu, ale i město samotné. Stavěli ji dlouhých 70 let, a tak se v její architektuře umně zrcadlí jak pozdní středověk, tak prvky velmi rané renesance. Uvnitř si člověk div nezlomí krk při obdivných pohledech na úchvatný vějířovitý strop ve výšce rovných osmdesáti stop, tedy zhruba 24 m nad zemí. Po obvodu jsou skvostné vitráže s obrazy z Nového zákona a řada ornamentů v podobě tudorovské růže s korunou. Nevynechejte ani obraz nad oltářem od Petera Paula Rubense, kterému pár let před jeho namalováním univerzita udělila čestný titul magistra umění. Mimochodem Jindřich VI. spolu s kaplí založil i sbor, který funguje dodnes a považuje se za jeden z nejlepších v zemi.
Ideální fotografii kaple pořídíte ze zadní části kolejního areálu, z parků vinoucích se kolem řeky Cam, jimž místní říkají The Backs. Stačí se postavit na jeden z mostků, pod kterým tu a tam propluje pramice s turisty. Právě tady, tak trochu v ústraní, oceníte, jak poklidně a maloměstsky Cambridge působí, byť má více než 120 000 obyvatel. Stranou ruchu malého, ale pořád turistického centra tu u vody švitoří ptáci a šplouchá líně plynoucí říčka. Občas zacinká zvonek cyklisty, kolo je v úzkých uličkách historické části Cambridge vítaným dopravním prostředkem. Všechno je tu blízko, navíc město leží jen pár metrů nad mořskou hladinou, v rovinaté oblasti plné bažin a močálů, které na východě Anglie říkají The Fenlands.
Tajemství života
V procházce kolem cambridgeských kolejí můžete pokračovat dvěma směry. Když se vydáte proti proudu řeky Cam, budete pokračovat k parku za kolejí Královen (Queensʼ College), která okouzlí typickou tudorovskou architekturou, možná nejhezčí ze všech univerzitních budov. Odtud je to po Trumpington Street už jen kousek k nejstarší koleji Peterhouse z roku 1284 a k Fitzwilliamovu muzeu s gigantickým portikem, které vystavuje díla Rembrandta i básně Williama Blakea. Když se od Královské koleje naopak vydáte po proudu řeky, dojdete do parku za největší kolejí Nejsvětější trojice, kterou nechal postavit Jindřich VIII., svá studijní léta v ní trávil třeba princ Charles a o pár staletí dříve tu učil proslulý anglický matematik a fyzik Isaac Newton.
U vstupu do kolejního areálu je jabloň, z níž mělo Newtonovi podle všem velmi dobře známé historky spadnout na hlavu jablko, a tím přepsat základy fyziky. Ta pravá jabloň, díky níž anglický génius objevil gravitační zákon, ale roste asi hodinu cesty na severozápad od Cambridge, u jeho rodného domu v malé vísce Woolsthorpe v hrabství Lincolnshire. I tak v Cambridge věří, že jejich jabloň je aspoň jejím potomkem.
Byl to mimochodem právě Isaac Newton, kdo svého času láteřil, že lidstvo staví moc málo mostů a naopak s budováním zdí mu to jde o poznání lépe. Nevědět, že jde o metaforu, obyvatelé Cambridge se možná urazí – vždyť tady stojí přes řeku Cam mostů hned několik. A k tomu nejpozoruhodnějšímu je to od koleje Nejsvětější trojice jen malý kousek po proudu. Spojuje dvě budovy koleje sv. Jana, je krytý a má pět gotických oken. Říká se mu most Vzdechů, stejně jako tomu u Dóžecího paláce v Benátkách. Zatímco na něm prý sténali odsouzení vězni, v Cambridge to byli pochopitelně zkoušení studenti.
Mezi ty nejslavnější, pro něž byla Univerzita v Cambridge almou mater, patřili evoluční biolog Charles Darwin, teoretický fyzik Stephen Hawking, matematik Alan Turing nebo Florence Ada Keynesová, význačná sufražetka, historička a také matka Johna Maynarda Keynese. Jeden z největších ekonomů 20. stol. v Cambridge studoval a posléze učil také. Dnes odkaz těchto a mnoha dalších akademiků nesou profesoři na fakultách i výzkumníci v přidružených vědeckých parcích, pro které se Cambridge moderně přezdívá Sillicon Fen po vzoru kalifornského Sillicon Valley. Jen místo „údolí“ mají na severovýchod od Londýna svůj technologický „mokřad“.
Na pintu po práci míří „chytré hlavy“ z Cambridge do zájezdního pubu The Eagle, který stojí kousek od centrálního trhu v Beneʼt Street, a to už od druhé půlky 17. stol. Světoznámým se stal před skoro 70 lety, kdy sem na oběd zavítali i molekulární biologové Francis Crick a James Watson, aby oznámili, že na základě prací biofyzičky Rosalind Franklinové rozkryli strukturu DNA, a rozluštili tak „tajemství života“. U Orla se na jejich počest připíjí stejnojmennou pivní specialitou. Je hutná, ale laskavá, svým způsobem výjimečná, ale ne výstřední. A hlavně se jí nejde nabažit, ostatně stejně jako celého Cambridge.