Gruzie je v současné době jednou z nejvyhledávanějších „východních“ turistických destinací – nabízí krásné a zachovalé kulturní památky i různorodou krajinu s nádhernými horami, šťavnatě zelenými lesy, alpinskými loukami, hlubokými údolími i divokými říčkami. Na své si tu přijdou milovníci historie i vyznavači aktivnější dovolené a vše korunuje tradiční gruzínská pohostinnost.
Poznat veškerou rozmanitost Gruzie během pouhých dvou nebo tří týdnů je tvrdý oříšek pro každého cestovatele. Určitě nesmíte zapomenout na unikátní kulturní památky, jejichž spektrum sahá od starověkého skalního města Uplisciche přes středověké jeskynní kláštery ve Vardzii, klášterní komplex Gelati a památky v městě Mccheta (dvě ze čtyř gruzínských památek zapsaných na seznamu Světového dědictví UNESCO) až třeba po pevnost Ananuri na Gruzínské vojenské cestě, která se ke svému původnímu účelu, ochraně přístupové cesty z Ruska přes Kavkaz do Tbilisi, využívala až do začátku 19. stol.
Milovníci hor jistě zavítají do Svanetie či Tušetie, krajinou bez lidí se můžete toulat v Adžárii či v národním parku Bordžomi-Charagauli. Ten se rozkládá v oblasti Malého Kavkazu v centrální části země na ploše 851 km2 (včetně přilehlé přírodní rezervace Bordžomi), nabízí 12 značených turistických tras různé délky i obtížnosti, které vedou ze 450 až do více než 2600 m n. m. a lze je absolvovat pěšky, v koňském sedle a mnohé z nich i na horském kole. Správa národního parku je vybudovala s podporou Světového fondu na ochranu přírody a německé vlády, některé se dají zvládnout za několik hodin, jiné představují dvou- až čtyřdenní treky, před nástupem na kteroukoli z nich je však třeba se registrovat v návštěvnickém centru. Na několika místech parku jsou k dispozici chaty na přenocování, ale nocovat se dá i ve vlastním stanu. V takovém případě můžete třeba po probuzení zjistit, že si vás zvědavě prohlíží rys. Pokud do této oblasti zavítáte, nezapomeňte také v Bordžomi ochutnat tamní slavnou minerální vodu z pramenů známých a využívaných už 1000 let.
Úplně jiné, ale rovněž jedinečné přírodní prostředí nabízí národní park Vašlovani na východním konci země u ázerbájdžánské hranice. Rozkládá se převážně v polopouštní nížině s aridními lesy a křovinami, v roce 2003 vyvolalo velkou pozornost nalezení stop levharta perského, který byl v Gruzii považován už skoro 50 let za vyhubeného. O rok později se dokonce podařilo jedno zvíře zachytit na snímku z fotopasti.
Krásné koupání v čistém moři nabízí třeba malé městečko Ureki, kde jsou pláže s černými magnetitovými písky s léčivými účinky a po svém letu do vesmíru tam prý odpočíval i Jurij Gagarin. Moderní architekturu lze obdivovat v Tbilisi či Batumi, zájemci o moderní historii nejspíš navštíví Stalinovo muzeum v Gori. Gruzie má co nabídnout rovněž v zimě – zalyžujete si v Gudauri, Bakuriani, Goderdzi či v Mestii. Všude potkáte dobrosrdečné lidi, kteří vás budou chtít pohostit a nabídnou vám víno či vinnou pálenkou čaču.
Gruzie neboli Sakartvelo, „země lidu Kartli“ či „Kartlinců“, kteří v minulosti obývali východní část země, má rozlohu 69 700 km2 a žije v ní 3,7 mil. obyvatel několika desítek národností. Gruzínců je více než 86 %, z menšin jsou nejpočetnější Ázerbájdžánci a Arméni, na ostatní (Turci, Rusové, Židé, Ukrajinci, Řekové, Kurdové, Poláci, Osetinci, Čečenci ad.) připadají necelá 3 %.
Gruzie se rozkládá mezi Malým Kavkazem na jihu a Velkým Kavkazem na severu, kde najdeme i nejvyšší gruzínskou horu Šchara (5201 m n. m.). Častým cílem horolezeckých výprav bývají štíty Ušba a Tetnuldi (oba ve Svanetii) a také vyhaslý vulkán Kazbeg – výstup na něj není zas tak obtížný, je tedy nejfrekventovanější. Obě pohoří spojuje zhruba uprostřed země od severu k jihu probíhající Lišský neboli Suramský hřeben. Protíná ho Suramský průsmyk představující významnou spojovací cestu mezi západní a východní částí země. Zároveň tudy prochází rozvodí mezi řekami Rioni a Kura a podle mnohých Gruzínců i hranice mezi Evropou a Asií. To však je jen jeden asi z deseti existujících názorů na průběh této hranice. V současnosti se hranice mezi Evropou a Asií nejčastěji buď ztotožňuje s průběhem rozvodí Velkého Kavkazu (na většině své délky odpovídající gruzínsko-ruské hranici), nebo se klade na jeho severní úpatí. V prvním případě by maličká část země patřila do Evropy, ve druhém leží celé území země v Asii. Bez ohledu na geografickou polohu se ale Gruzie v posledních letech snaží začlenit do Evropy, k čemuž ji opravňuje její kultura, historie i náboženství. Vždyť spolu s Arménií představuje křesťanskou výspu v této části světa již od 4. stol. I dnes se valná většina Gruzínců hlásí k autokefální gruzínské pravoslavné církvi.
Gruzii tvoří devět regionů (mchare), dvě autonomní republiky zřízené v době sovětské vlády (Adžárie a separatistická Abcházie) a samostatná administrativní jednotka v podobě hlavního města Tbilisi a přilehlého okolí. Etymologie názvu země není dodnes zřejmá. Podle jedné z teorií pochází z perského označení oblasti mezi Velkým a Malým Kavkazem Gurğān, tedy „Země vlků“. Podle další teorie je třeba původ jména hledat v řeckém slově geōrgía, znamenajícím „zemědělství“ či „půda“, které je zároveň podobné jménu gruzínského patrona, sv. Jiří (řecky Georgios). Například anglicky a španělsky je Gruzie Georgia, německy Georgien, francouzsky Géorgie. Toto mezinárodní označení preferují sami Gruzínci. My používáme počeštěnou podobu ruského názvu Gruzija.
Úředním jazykem je gruzínština (pouze v Abcházii abcházština), s většinou obyvatel se však domluvíte rusky, s mladší generací anglicky, a to i v oblastech, kde převládají další jazyky (svanština ve Svanetii, megrelština v Megrelii apod.). Gruzínština patří k jihokavkazským jazykům a její „buclaté“ písmo plné obloučků mchedruli má 33 aktivních znaků. Stejně jako cizincům dělá v češtině problém správně vyslovit hlásku „ř“, v gruzínštině nejspíš budete mít problém se správnou výslovností hrdelních hlásek. Pokud si však osvojíte několik základních slov jako gamardžoba (dobrý den), nachvamdis (na shledanou), didi madloba (velké díky) a hlavně gaumardžos! (na zdraví!), uděláte místním nesmírnou radost a získáte si je „na první dobrou“. Tak tedy: Gaumardžos, Sakartvelo!
Další články z vydání o Gruzii naleznete zde