„Když jste v Austrálii, máte málo času a chcete vidět co nejvíce divokých zvířat, jeďte do Malé Austrálie, na Klokaní ostrov,“ radili zkušení. My jsme se pracovně ocitli v blízkém Adelaide a měli jen týden. Takže nebylo co řešit. Vyrazíme na Cangaroo Island, kde prý můžete poznat a potkat všechno, co byste jinak hledali během dlouhých týdnů putování po australském kontinentu.
Trajekt vyjíždějící z Cape Jarvis, pár desítek kilometrů jižně od Adelaide, nás veze ke břehu, který je na dohled, na 13 km vzdálený třetí největší australský ostrov o rozloze 4405 km2. Jmenuje se Klokaní, i když domorodci mu neřeknou jinak než KI.
Přistáváme v tuctovém městečku Penneshaw, ležícím na poloostrově odděleném úzkou šíjí od zbytku ostrova, a rovnou vyrážíme do vnitrozemí. Týden by měl být dostatečně dlouhá doba nejen k tomu, abychom stihli prozkoumat přírodovědné krásy celého ostrova, ale také, aby se nám splnilo naše speciální ornitologické přání: na vlastní oči spatřit zdejší bájný poddruh kakadua hnědohlavého, který nežije nikde jinde.
Klokaní ostrov je protkán mnoha silničkami a prašnými nezpevněnými cestami, jejichž okraje od počátku sem tam lemují klokani. Takhle jsme si ale své první setkání s hopkajícími vačnatci ve volné přírodě nepředstavovali! Všichni do jednoho jsou mrtví, srazila je auta. Zato živého se nám za celý den nedaří objevit ani jednoho, až začínáme mít obavy, zda je už auta nezlikvidovala a jméno ostrova jen nepřipomíná časy minulé. Naštěstí jsou naše obavy liché a večer je všechno jinak. Klokani zde vyrážejí za potravou až po setmění, kdy klesne teplota na přijatelnou hodnotu. A pak jsou najednou všude: motají se v parcích, na zahradách domů, u cest. Lidí se moc nebojí, kousek před nimi uskočí a dál se pasou.
Ubytováváme se v romantické zátoce u města Kingscote, tam, kde by měl být podle všeho ráj našich vysněných kakaduů. „No problem, každý podvečer létají kolem nás spát támhle do toho lesa,“ potvrzuje náš ubytovatel a ukazuje do údolí kousek pod námi. S dalekohledy na krku sedíme na terase až do setmění, ale bez úspěchu. Opakuje se to druhý i třetí den, kakaduové nikde. Že by to byl ze strany našeho pana domácího jen nekalý obchodní trik s cílem zajistit si, aby u něj hosté pobyli co nejdéle?
Zklamáni balíme a vyrážíme jinam. Ve chvíli, kdy opouštíme Kingscote, se však přímo proti nám, pár metrů nad silnicí, objevuje hejno asi deseti našich vysněných krasavců. Brzdy skřípou, otáčíme se na místě a jedeme zpátky. Tak vida, pan domácí měl přece jen pravdu! Prodlužujeme si pobyt o další dva dny a odpoledne znovu zasedáme na vyhlídku. Nebudu vás napínat, vysněné kakaduy už nezahlédneme ani koutkem oka. Ale co, viděli jsme je, i když jen na chvilku, a to je hlavní! Moc lidí na světě tohle říct nemůže.
Za lachtany na pobřeží
Nejen kakaduy je však živ návštěvník Klokaního ostrova, byť je jich tu požehnaně a v mnoha druzích. Určitě si nechceme nechat ujít proslavené jižní pobřeží, kde lze v rámci organizované vycházky sledovat zcela zblízka kolonii lachtanů šedých. Lachtani jsou vidět již shora od návštěvnického centra. Dostat se k nim doslova na dotyk znamená koupit si vstupenku a vyrazit dolů s průvodcem.
Lachtani pospávají na dlouhé písčité pláži, sem tam se některý vydá do moře a jiný si jde na břeh odpočinout. Na mělčině dovádějí mláďata, samci obhlížejí harémy, samice nerušeně spí. Lachtan šedý se vyskytuje pouze na jižním pobřeží Austrálie a KI je nejvýchodnější výspou jeho rozšíření. Žije zde jedna z pěti nejpočetnějších kolonií, kde se rodí přes sto mláďat ročně.
Sledovat tyto impozantní tvory z bezprostřední blízkosti v jejich přirozeném prostředí je velký zážitek. Vůbec nám nevadí, že je to trochu komerce a že tu jsou s námi i další turisté – a lachtanům zjevně také ne. Dovádějí ve vodě, zápasí, hrají si pár metrů před námi, jako kdybychom tam vůbec nebyli.
Admirálova archa, Pozoruhodné skály a Malá Sahara
Podél jižního pobřeží ostrova se přesouváme na západ do národního parku Flinders Chase k poloostrovu s romantickým názvem Admirals Arch (Admirálova archa). Příboj tu vytvaroval pobřeží do bizarních tvarů. Největší atrakcí je dramaticky vypadající skalní oblouk, který kdysi býval obrovskou jeskyní. Z jeho skalnatého stropu visí obří stalaktity, zatímco podlaha je v důsledku působení vody zcela hladká. Pokud sem přijedete v jejich hlavní migrační sezoně (od května do října), můžete odtud pozorovat v moři táhnoucí velryby. Delfíni se zde vyskytují celoročně a rybami se okolní moře jen hemží.
Velryby jsme nezastihli, ale nahradila nám je početná kolonie lachtanů Forsterových. Jejich životní projevy se zcela liší od lachtanů šedých na písčité pláži. Lachtani Forsterovi obývají skály, do kterých buší vysoké vlny příboje. Mistrně šplhají nebo se příbojem nechají vyhazovat nad hranici vody. Na skalních plotnách jen pár metrů nad vodou se tvoří mělká jezírka, v nichž trénují své dovednosti mláďata. Na rozdíl od pláže, kde si už lachtaní mimina troufají do moře, se zde musí hodně naučit, než se poprvé odváží skočit do „opravdických“ vln.
Vstup na skalní pobřeží s kolonií lachtanů je zpoplatněný, k vodě se dostanete po dokonale upraveném chodníčku a lachtany můžete obdivovat opravdu zblízka. Z lidí nemají strach, překročit určitou hranici se však nejen nesmí, ale ani nedoporučuje. Nezapomeňte, že i zdánlivě roztomilý a neškodný lachtan je masožravec vybavený ostrými zuby, jehož kousnutí není rozhodně nic příjemného.
Jen kousek od Admirals Arch se hlavně vodní a větrná eroze vyřádily snad ještě více. Zdejší shluk žulových balvanů neskutečných tvarů formovaný 500 milionů let se stal jedním z nejnavštěvovanějších symbolů ostrova. Pozoruhodné skály, Remarkable Rocks, hrají všemi barvami hlavně při východu a západu slunce. Skály jsou porostlé zlatooranžovými lišejníky, při procházce si je ale nutné dávat velký pozor. Povrch je hladký a kluzký, fouká silný vítr a pád do hloubky by mohl být fatální.
Posledním mimořádným územím KI, které zmíníme, jsou obří písečné duny nazvané příznačné Little Sahara, Malá Sahara. Najdeme je na jihu ostrova poblíž zálivu Vivonne na ploše asi 2 km2. Jezdí sem také milovníci surfování na písku, prkna si lze zapůjčit na několika místech v městečku poblíž.
Australská Noemova archa
Co by to bylo za návštěvu Austrálie, kdybychom na vlastní oči nespatřili jeden z jejích symbolů, koalu! Na Klokaním ostrově to naštěstí není žádný problém.
Přes čtvrtinu plochy ostrova tvoří národní parky a další chráněná území. Na ostrov nikdy nepronikly lišky, nejsou tu ani králíci, i proto se zde zachovala řada jedinečných zvířecích druhů, a navíc se sem jako do jakési Noemovy ar…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Austrálie