Výstava v londýnské Royal Academy of Arts nazvaná jednoduše Aztékové je dosud největší expozicí seznamující s kulturou tohoto starého středoamerického národa, jedněch z původních obyvatel Mexika. Její organizátoři ji připravovali více než šest let…
Kouzelná, frivolní, svůdná, za mlhy nad řekou dokonce tajuplná – tyto i jiné příměry jsme zvyklí slýchat ve spojení s Paříží. Ač neleží v samém středu Francie, jejím centrem je po všech stránkách – politicky, administrativně, dopravně i kulturně. Po staletí byla dokonce kulturní metropolí celé Evropy. Nejprve udávala tón v architektuře a módě, nějaký čas i ve vědě, a nakonec zcela jednoznačně v umění…
Vydání: červenec 2017
Britská metropole patří se svými osmi a půl miliony obyvatel k nejlidnatějším městům Evropy. Další milion lidí do ní denně dojíždí za prací. Ročně ji navštíví na 17 milionů turistů. Rozlohou 1572 km2 je zřejmě největším evropským městem. Na plochu Londýna by se vešlo 146 300 fotbalových hřišť. Jeho rozlehlost je dána zejména tím, že bytovou zástavbu tvoří především jednopatrové domky. Již tisíc let je Londýn hlavním městem Anglie, od roku 1707 pak metropolí tehdy vzniklého Spojeného království…
Velmi výstavně vyhlíží zámek na okraji Jemniště. V letech 1717 – 1725 ho vystavěl František Adam z Trauttmannsdorfu, pravděpodobně podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky. V roce 1754 zámek vyhořel, přičemž byl opraven spíše v duchu rokoka než původního barokního stylu…
Vydání: červen 2017
Britská metropole patří se svými osmi a půl miliony obyvatel k nejlidnatějším městům Evropy. Další milion lidí do ní denně dojíždí za prací. Ročně ji navštíví na 17 milionů turistů. Rozlohou 1572 km² je zřejmě největším evropským městem. Na plochu Londýna by se vešlo 146 300 fotbalových hřišť. Jeho rozlehlost je dána zejména tím, že bytovou zástavbu tvoří především jednopatrové domky. Již tisíc let je Londýn hlavním městem Anglie, od roku 1707 pak metropolí tehdy vzniklého Spojeného království…
V renesanční bání severní věže Svatoštěpánské katedrály je zavěšen vůbec největší zvon Rakouska a druhý největší v Evropě, zvaný Pummerin. Jeho historie je stejně bouřlivá jako samotné Vídně…
Vydání: červenec 2016
Zátoka, kterou španělští kolonizátoři koncem 18. stol. pojmenovali po sv. Františku z Assisi, je rozsáhlé vnitrozemské vodní těleso na západním pobřeží Spojených států. Táhne se v délce přes 100 km v severojižním směru a od Pacifiku je oddělena posledním hřebenem Pobřežního pohoří. S oceánem ji spojuje jediná skalnatá úžina o šířce pouhé jedné míle. Když 1. července 1846 spatřil úžinu cestovatel a kartograf John C. Fremont, žilo na jejím jižním břehu pár desítek pokřtěných Indiánů kolem misie a největší osadou byla vesnice Yerba Buena o necelých třech stech duších…
Vydání: leden 2016
Brazílie, pátý největší stát na světě, větší než čtyři pětiny Evropy. Obrovská přírodní rozmanitost, pestrobarevná společnost, pozoruhodná kuchyně, fotbal, káva i pláže – vybere si tu každý, jen se musí rozhodnout, čemu z té záplavy možností dát přednost…
Oslo čítající v roce 1905 na 160 tisíc obyvatel, má podle údajů z roku 2000 přibližně 503 tisíc obyvatel. Takřka v nepoměru k tomu je rozloha města – celých 454 km2, avšak jen 34 % je nebo má být zastavěno. Většinu tvoří rozlehlé zalesněné oblasti, zátoky a pasáže při mořském pobřeží, ostrovy a ostrůvky s ojedinělým mikroklimatem, vodní plochy slané i sladké, jinými slovy: Oslo je jeden obrovský rekreační areál…
o chvilce jízdy se pod jedním z pahorků, který nese jméno Promontory Summit, objevují siluety dvou dýmajících lokomotiv. Stojí tam, stejně jako tomu bylo onoho dne 10. května 1869, kdy přijely z obou stran, aby sem do pustiny přivezly hlavní zástupce společností Central Pacific a Union Pacific. Ten den se právě zde setkaly kolejnice obou společností, a uzavřely tak další kapitolu dobývání amerického Západu…
Jen málo velkoměst na severoamerickém kontinentě si vytvořilo svoji tvář. Zdá se, jako by překotný růst většiny z nich ponechával duši města kdesi na podřadném místě. A tak v centrech vyrůstají drahé a neosobní downtowny plné výškových domů, ve kterých se pouze pracuje a které se po pracovní době proměňují v mrtvá města. Kolem nich chátrá okruh postarší zástavby obydlený slabšími sociálními skupinami a na okrajích se střídají rozsáhlé rezidenční čtvrti s průmyslovými zónami…
V roce 1957 natočila dvojice režisérů Wolf Koenig a Colin Low asi dvacetiminutový dokument, který nazvali City of Gold. Byl o Dawson City – malém zapomenutém městě daleko na severu. Dokument byl doprovázen komentářem místního rodáka a známého odborníka na období zlaté horečky Pierra Bertona. Jeho otec byl jeden z mnoha tisíců těch, které sem přilákala vidina žlutého kovu…
Mont Blanku, na jihu stejné slunce otevírá modrofialovou záplavu levandulových květů a vytahuje z rostlinek do vzduchu vonné silice, aby je mistral roznesl do daleka, na západě se mezi nespočetnými ardéšskými kopci skrývá nejhlubší evropský kaňon i pramen zbožňované Loiry, na severu jako démant v koruně vladařově září Lyon a vše doplňuje mohutný životodárný vodní tok, jenž se tu spolu s monumentálním horským pásmem stal též dárcem jména – vítejte v oblasti Rhôna-Alpy…
Zrodilo se jako Nový Amsterdam, ale o necelé čtyři desetiletí později bylo přejmenováno na Nový York. Jak rostlo a mělo se čile k světu, dostávalo mnoho dalších přízvisek a přezdívek – Hlavní město světa, Město, které nikdy nespí, Empire City, Babylon na řece Hudson nebo Tavicí kotlík. Spisovatel Washington Irvingo něm mluvil jako o Gothamu – jakémsi Kocourkově v anglofonním podání, a povídkář O. Henry jej nazval Bagdádem nad podzemní dráhou…
Čtyři z pěti newyorských boroughs, okresů,leží na ostrovech. Manhattan a Staten Island jsou samostatné ostrovy, Brooklyn a Queens se dělí o ostrov Long Island. Jediný Bronx na severu leží na pevnině. Neúprosná pobřežní linie vždy limitovala rozpínavost města. Když došlo v roce 1898 ke sloučení všech pěti okresů a současně zástavba pokryla celý ostrov Manhattan, zdálo se, že město už nemá žádný prostor, kam by mohlo expandovat. Byl to však omyl. Mezi zemí a oblohou bylo přece místa dost…
Dolní Manhattan je tradičně spojován s finančnictvím a obchodem. Zdá se to neuvěřitelné, ale bývaly časy, kdy jižní cíp Manhattanu pokrývala chaotická zástavba nízkých dřevěných domků kolem nevelké cípaté pevnosti a nejvyšší stavbou byl dvoupatrový větrný mlýn. Ještě dnes je tu možné nalézt připomínky nejranějších dějin největšího amerického města. Díky tomu je objevování zákoutí ve stínu výškových budov čtvrti Financial District především procházkou newyorskou historií…
„Dej mi své ubohé, unavené, své stísněné masy toužící volně dýchat,
ty nešťastné odpadky tvých přeplněných břehů.
Pošli je sem – zmítané bouří a bez domova,
pro ně já zdvihám lampu nad zlatou branou!“
Emma Lazarus
Z jižní špičky Manhattanu je krásný výhled na newyorský přístav a řeku Hudson. V dálce vidíme impozantní závěsný most přes Verrazanovu úžinu, za nímž tušíme Atlantik, v popředí Guvernérův ostrov a Ostrov svobody, na kterém stojí nesmrtelná socha. Dále na západ, u břehů státu New Jersey, se nachází mohutná stavba, která svojí architekturou připomíná historizující nádražní budovu. Nestojí však na břehu a nevedou k ní žádné koleje. Leží na nízkém plochém ostrově přístupném pouze převozní lodí. Dnes je jedním z newyorských muzeí, kterým ročně projdou dlouhé zástupy návštěvníků. Po desítky let se tam však rozhodovalo o osudech milionů lidí z celého světa. Imigrační stanice Ellis Island byla místem, kde se naplňovaly a někdy také hasly naděje…
Po dvou třech dnech strávených na dolním a středním Manhattanu, po návštěvě Sochy Svobody, Time Square a dalších newyorských „nezbytností“ dostane zpravidla turista z Česka chuť navštívit černošský Harlem a pokud možno některou z proslulých nedělních bohoslužeb v baptistických kostelech. Touha po dobrodružství většinou překoná strach z neznámého. Pochlubit se zážitky z Harlemu je módní a vzrušující. Pokud ale s sebou nemáte skutečného znalce této čtvrti, to pravé vám snadno unikne…
Je sobota večer, ze stanice A na 8. avenue nasvícené girlandami žárovek se valí davy lidí. Někteří směřují do divadla Apollo na 125. ulici, jiní do Cotton Clubu na severní straně Lenox Avenue, ale největší proud směřuje do Savoy Ball Room, který okupuje celý blok mezi 140. a 141. ulicí. Píše se rok 1936 a v Savoyi se schyluje k souboji swingových orchestrů Chicka Webba a Bennyho Goodmana. Přestože se Spojené státy ještě nevzpamatovaly z hospodářské krize, v obrovském sále pro 5000 lidí je nabito. Jazzoví fanoušci, na které už nezbyly vstupenky, a hlavně ti, kteří na ně nemají, blokují dopravu pod otevřenými okny sálu. Příští den odhadují noviny přítomný dav na 2 0000 lidí. To je newoyrský Harlem na konci období, jež historici označují jako „harlemskou renesanci“…
