Finsko

Na dvě stě tisíc ostrovů, přibližně stejný počet jezer, ale také sobů a lososů. Ve více než pětimilionové republice jsou dva miliony saun, na půl milionu letních chatek, více než tři desítky národních parků, mraky komárů a jeden Santa Claus, finský Joulopukki, který bydlí ve své polární vesnici osm kilometrů od laponského Rovaniemi. Tervetuloa Suomeen! Vítejte ve Finsku.

Půlnoční slunce v zemi bažin
Jedna z nejsevernějších obydlených zemí a vzhledem k rozloze i jedna z nejméně osídlených na světě je ale mnohem více než jenom země tisíců jezer, ačkoli ojedinělá krajina je bezesporu největším magnetem pro turisty. Stejně jako fascinující bílé noci, během kterých slunce nezapadá, ale zato zase v zimě na dálném severu naopak celé týdny vůbec nevyjde. Oslavu půlnočního slunce neboli slavnost letního slunovratu si Finové patřičně a tradičně užijí, s rodinou a grilováním rybářského úlovku.

Čtvrtina finského území leží za polárním kruhem. Skoro 75 % rozlohy Finska pokrývají lesy, dalších téměř 10 % zabírají vodní plochy, převážně jezera. U jihozápadního pobřeží se jako roztržená šňůra perel rozprostírá souostroví, které tvoří samosprávnou autonomní oblast Ålandy.

Etymologických výkladů názvu země Suomi existuje několik. Mohl vzniknout například z výrazu pro rybí šupinu (suomu), nebo bažinatou zemi (suomaa), někteří vědci uvažují i o osobním jméně Suomi nebo sámském slově sabme („sámský“). Původ Finů a dobu jejich příchodu na území Finska se dosud nepodařilo přesvědčivě určit.

Většina Finů žije ve městech, zejména na jihu země. Velké Helsinky, které kromě metropole tvoří ještě sousední města Espoo a Vantaa, jsou domovem jednoho milionu lidí. Dalšími důležitými městy jsou Tampere a Turku, která mezi sebou neustále soupeří, na severu pak Oulu.

Oficiálními jazyky ve Finsku jsou finština a švédština, kterou jako svou mateřštinu používá přibližně 6 % obyvatel. Oficiální postavení švédštiny má své historické kořeny v době, kdy bylo Finsko součástí Švédska, tj. od počátku 13. stol. do roku 1809. Dalším původním jazykem je sámština, kterou hovoří Sámové. Zejména ve velkých městech se lze domluvit anglicky, což je nejrozšířenější cizí jazyk.

Průkopník rovnosti, most mezi rivaly
Harmonii hustých lesů, modravých jezer, osamělých zasněných zákoutí i tajemných bažin vyhledávají nejen turisté a trekkuchtiví Finové. Stala se rovněž inspirací pro umělce, ať už pro architekta Alvara Aalta nebo skladatele Jeana Sibelia, který dokonce složil klavírní skladbu pro každý druh stromu. Finská hudba našla inspiraci v přírodě a podobně jako česká sehrála rovněž důležitou roli v obrozeneckém procesu, který v obou zemích úspěšně vyvrcholil ve stejném období.

Dějiny Finské republiky, člena Evropské unie i Evropské měnové unie, se v hlavních rysech trochu podobají dějinám českých zemí. Poznamenalo je ovlivňování velmocemi, vymírání původního jazyka a kultury i jejich následné obrození, švédská a ruská nadvláda, boj za nezávislost i za její uhájení.

Současná moderní parlamentní republika si dala do vínku nejenom úctu k tradicím, ale také rovnoprávnost. Vždyť Finsko se stalo první evropskou zemí, která už v roce 1906 zavedla všeobecné volební a hlasovací právo, a to i pro ženy. V parlamentu zasedá více než 40 % poslankyň a pro Finy bylo zcela přirozené mít v čele státu ženu, jednu z nejoblíbenějších političek Tarju Halonenovou (prezidentka v letech 2000–2012). Finové jsou rovněž pyšní na svou zahraniční politiku a nositele Nobelovy ceny za mír, kterou v roce 2008 převzal exprezident Martti Ahtisaari, vyjednavač v mezinárodních konfliktech na několika kontinentech. Zřejmě nejvýznamnější mezinárodní událostí, kterou neutrální stát dosud hostil, byla Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE). V letech 1973–1975 se Helsinky staly mostem mezi Východem a Západem. Konference jako mezník ve vývoji studené války přispěla k posílení stability v rozdělené Evropě a měla dopad také na vnitropolitickou situaci v tehdejším Československu. Volání českého disentu po dodržování úmluv o lidských právech, které českoslovenští zástupci v Helsinkách podepsali, bylo později zformulováno v Chartu 77.

Tuleň a bobule v peněžence
Chloubou Finska jsou každopádně také jeho design, architektura nebo originální kinematografie, kterou reprezentují například bratři Aki a Mika Kaurismäkiovi. Do Finska se jezdí také na místní i mezinárodní hudební festivaly různých žánrů, ať už například rockový Ruisrock na ostrově Ruissalo nebo operní v Savonlinně (tradici založila v červenci 1912 slavná finská operní pěvkyně Aino Ackté, primadona srovnatelná s naší Emou Destinnovou). Nebo za ledním hokejem, což je národní vášeň Finů. Sporty vůbec jsou pro Finy přirozenou součástí života. Olympijské hry zatím hostili jen jednou, v roce 1952. Jejich největší hvězdou se stal český legendární běžec Emil Zátopek, který získal tři zlaté medaile v běhu na 5000 m, 10 000 m a maratonu. Finské publikum si ho zamilovalo a komolením jeho jména vznikla přezdívka Satupekka, což je v překladu pohádkový Petr. V Helsinkách se ale proslavila i Zátopkova manželka Dana, která získala zlatou medaili v hodu oštěpem, finské národní atletické disciplíně.

Země se chlubí dlouhým zástupem sportovních hvězd, k nimž patří například bývalý skokan na lyžích Matti Nykänen, expilot formule 1 Mika Häkkinen a stále aktivní Kimi Räikkönen, hokejisté Teemu Selänne či bratři Saku a Mikko Koivuovi. Podobizna legendárního běžce a olympijského vítěze Paava Nurmiho byla dokonce na desetimarkové bankovce. Markové bankovky vůbec zdobily portréty osobností finských dějin – například spisovatel Väino Linna, autor jednoho z nejstěžejnějších děl o osudech vojáků za tzv. pokračovací války, filozof a státník Johan Vilhelm Snellman, který se v 19. stol. zasazoval za finskou nezávislost, národní sebevědomí a uznání finštiny jako úředního jazyka, či jeden z nejvýznamnějších politiků 20. stol., nejdéle úřadující finský prezident Urho Kaleva Kekkonen, symbol snahy o udržení neutrality Finska a tzv.finlandizace. Na bankovky si Finové promítli nejen osobnosti z politiky, kultury či sportu. Platidla zdobily také motivy tuleně, medvěda, tetřeva, leknínu, včelího plástu či bobulí. Když po více než 140 letech existence vystřídalo finskou marku v roce 2002 euro, objevily se přírodní motivy alespoň na jedno- a dvoueurových mincích – dvě letící labutě (labuť zpěvná je finským národním ptákem) a ostružiník moruška. Na ostatních je vyražen finský heraldický dvouocasý lev.

Češi mají krtečka, Finové mumínky
Finsko dalo světu například operační systém Linux i videohru pro mobilní telefony Angry Birds, ve které se naštvaní ptáci mstí zeleným prasatům za ukradená vejce. Aplikaci firmy Rovio si stáhla nejméně miliarda uživatelů a po vzoru Disneylandu dostali ptáci i vlastní zábavní park v Tampere, mají svůj značkový obchod, usmívají se z triček či v podobě plyšáků. Dokonce se staly také maskotem mistrovství světa 2011 v ledním hokeji.

Dalším fenoménem, se kterým vyrůstají celé generace Finů, jsou skřítci připomínající hrošíky – Mumínci. Jejich kouzelný pohádkový svět, ve kterém hraje roli přátelství a, jak jinak, láska k přírodě, vytvořila Tove Janssonová, švédsky píšící finská spisovatelka, která své knihy sama ilustrovala. Poprvé se buclatá bílá postavička Mumínka objevila v časopise Garm v roce 1940, o pět let později vyšla první samostatná kniha o mumíncích. Tove Janssonová podobně jako další slavný finský spisovatel Mika Waltari chtěla pod vlivem druhé světové války vytvořit něco nevinného. Zrodila se tříčlenná rodinka bydlící ve fialovém domečku – Mumínek, jeho maminka, která dělá skvělou marmeládu, a tatínek v cylindru, který píše paměti. Obliba těchto pohádek je po desetiletí natolik obrovská, že Finové svým postavičkám dokonce na ostrově u lázeňského města Naantali nedaleko Turku postavili „Mumíní svět“ (Muumimaailma). Jde o jakýsi zábavní park, avšak se severskou nepřeplácaností. V létě je areál, po kterém chodí Mumínci v plyšových kostýmech, doslova v obležení dětí s rodiči, převážně ze Skandinávie i Německa. Pro velký zájem návštěvníků je park přístupný také několik týdnů v zimě. Příběhy Mumínků v několika knihách byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků včetně češtiny, hodně je proslavil animovaný seriál. Postavičky se staly kultem a obchodní značkou a jejich portréty zdobí nejenom hrníčky a klíčenky, ale také plenky i vánoční ozdoby. V Tampere mají i vlastní muzeum.

Čtyři země v jedné
Země kontrastů si vybudovala moderní hospodářství a zaujímá jedno z předních míst na světovém trhu s telekomunikačním zařízením, byť mobilní gigant Nokia původně vyráběl papír. Ekonomice dominují služby, svoji konkurenceschopnost si nicméně Finové drží i ve výrobě, především v dřevařském průmyslu a elektronice. Vývoz tvoří více než třetinu tamního hrubého domácího produktu a příjem na osobu patří mezi nejvyšší v západní Evropě. V neposlední řadě je Finsko obdivováno jako příklad státu blahobytu a vysoké životní úrovně. Americký magazín Newsweek ho v roce 2010 dokonce vyhodnotil jako nejlepší zemi pro život, zejména z hlediska úrovně vzdělání, zdravotnictví a celkové kvality života.

Podle jednoho reklamního sloganu jsou čtyři roční období i čtyřmi důvody, proč Finsko navštívit. O tom, jak se čtyřikrát v roce mění finská krajina, její barvy, odlesky, světlo, vůně, teplota i šumy a zvuky přírody, je nejlepší přesvědčit se na vlastní kůži.

Finsko