Nizozemsko

Bůh stvořil zemi a lidé Nizozemsko, říká nejznámější nizozemské rčení.Mmohlo by se tesat do kamene, neboť na Zemi není druhý stát, jehož přírodní prostředí by bylo vlastním obyvatelstvem v podobném rozsahu zkultivováno. Vždy by se ale k tomu mělo připomenout, že proces kultivace nutně formoval i ty, kteří jej prováděli.

Nebylo by to však řečeno úplně přesně, jelikož v minulosti spíše než o tvůrčí proces šlo často o existenční zápas s vodním živlem, o zápas, jehož územní zisky byly v dlouhodobé bilanci až do počátku 20. stol. dokonce mírně minusové. O ztrátách materiálních a ztrátách na životech ani nemluvě – tak například jen během 13. stol. v důsledku mořských bouří zahynulo na pobřeží mezi ústím Rýna a severem Fríska více než 100 000 obyvatel. Podle různých dochovaných záznamů se odhaduje, že katastrofy postihovaly tuto oblast v průměru jednou za sedm let. Jeden z nejsilnějších ataků pobřeží podnikla příroda v roce 1280, kdy vlny hnané bouří protrhaly úzký pás pevniny, který od Severního moře odděloval rozlehlé jezero sahající daleko do vnitrozemí. Doslova před očima tak vznikl mělký mořský záliv, nazvaný posléze Zuiderzee, Jižní moře. Tahle katastrofa se ovšem zanedlouho ukázala být prospěšnou, protože přivedla moře k branám Amsterdamu a podstatně urychlila jeho další rozvoj. Byl tak položen jeden ze základních kamenů prosperity, vrcholící v 17. stol., v období dnes označovaném jako „zlatý věk“ Nizozemí.

U posledního slova se teď na chvíli zastavme a udělejme malou odbočku. S názvem státu, k němuž všeobecně chováme značné sympatie, se totiž neustále potýkáme, i když názvoslovný zádrhel s ním spojený bývá už léta všude možně v médiích vysvětlován. Nejde ani tak o vžité pojmenování Holandsko (Holland), jež se správně vztahuje jen ke dvěma provinciím a které často užívají i sami Nizozemci, ale hlavně o rozlišení názvů Nizozemsko (Nederland neboli „nízká země“) a Nizozemí. Druhý název je historický a neměl by se pro stát používat, jelikož označuje oblast v podstatě shodnou s územím dnešního Beneluxu, rozšířenou navíc o část severní Francie. A pak bychom ještě měli odlišovat pojem Nizozemské království (Koninkrijk der Nederlanden), což je útvar složený ze tří členských států, z Nizozemska (v dnešních hranicích vzniklo víceméně až po odtržení Belgie v roce 1839) a ze dvou někdejších kolonií na západní polokouli – z ostrova Aruba a ze souostroví Nizozemské Antily. V rámci EU mají oba status přidružených zámořských teritorií.

V 17. stol. se Nizozemí dostalo na světové výsluní v řadě oborů lidské činnosti – v umění, ve vědě, ve stavitelství i vojenství a v různých řemeslech, například ve stavbě lodí. Motorem zlatého věku byl obchod, a to jak v rámci Evropy, tak především se zámořskými državami, který ovládala Holandská východoindická společnost, tehdy největší obchodní organizace světa. V pozadí všech těchto úspěchů a rostoucího bohatství je však třeba vidět vlastnosti a dovednosti, jež si Nizozemci vypěstovali při svém letitém zápolení s přírodou. Zúročili je pak ještě mnohokrát a těží z nich dodnes.

Pokud budeme hodnotit zápas Nizozemců s mořem podle územních zisků a ztrát, tak skóre se začalo výrazněji měnit ve prospěch lidí teprve během 1. poloviny 20. stol., až když byly k dispozici technické prostředky adekvátní smělým projektům promyšleným již mnohem dříve. Ten nejsmělejší tehdy představovala přeměna Zuiderzee zpět ve sladkovodní jezero. Záliv totiž průběžně zanášel písek, až nakonec zcela znemožnil průjezd velkých lodí k amsterdamskému přístavu; kromě toho Nizozemsko naléhavě potřebovalo zásobárnu pitné vody. Vše vyřešila hráz Afsluitdijk, vybudovaná za necelých šest let, která v délce 32 km záliv uzavřela. Dalším pozitivem této akce byla ochrana proti záplavám a k tomu značný územní zisk, neboť v jižní části jezera postupně vznikla oblast polderů o rozloze přibližně 1400 km², později dokonce vyhlášená za novou provincii Flevoland.

K prozatímnímu vyvrcholení dlouhodobého boje Nizozemců o rodnou hroudu daly impuls velké povodně, které počátkem roku 1953 poničily provincii Zeeland, připravily o život více než 1800 lidí a asi 50 000 kusů dobytka. Aby se již něco podobného nemohlo opakovat, vláda rozhodla o realizaci zcela jedinečného vodohospodářského projektu, jenž měl původně spočívat v přehrazení zdejší říční delty (podle toho také dostal označení Delta) systémem masivních pevných hrází s tím, že volný zůstane jen přístup k největšímu evropskému přístavu v Rotterdamu a k přístavu v blízkých belgických Antverpách. V průběhu budování však bylo nutno přistoupit k mnoha koncepčním i konstrukčním změnám, hlavně musela být kvůli námitkám ochránců životního prostředí jedna pevná hráz změněna na průtočnou, avšak v případě potřeby uzavíratelnou gigantickými stavidly. Beztak již nevídaně složitý projekt to ještě více zkomplikovalo a prodražilo hned o několik miliard eur, což jeden čas pořádně zatřáslo i nizozemskou politickou scénou. Průkopnické dílo bylo nakonec dokončeno na sklonku 90. let, po téměř 40 letech, a dnes se oprávněně prezentuje jako jeden z moderních divů světa. Dokonce se někdy tvrdí, že jeho realizace z hlediska  technické náročnosti předčila celý americký měsíční program Apollo. Vynaložených finančních prostředků Nizozemci určitě nemusejí litovat, protože kromě zajištění bezpečnosti získali coby přidanou hodnotu unikátní a ve světě velice žádané znalosti neobvyklých stavebních postupů i zkušenosti s vývojem úzce specializovaných zařízení a strojů.

Nekončící zápolení s vodou dalo Nizozemcům mnohem víc, než jen větší bezpečnost a novou půdu pod nohama. Nemůže být pochyb o tom, že do značné míry pomáhalo utvářet jejich povahové vlastnosti, v nichž mají obecně převahu věcnost, přirozenost a solidnost ruku v ruce s pracovitostí, tvořivostí, skromností. K tomu zmiňme určitě ještě tolerantnost, smysl pro charitu, ale také smysl pro obchod kombinovaný s pověstnou šetrností. Ne nadarmo se říká, že Nizozemec prodá Skotovi a ještě na tom vydělá anebo že nejoblíbenější četbou před spaním je v zemi vkladní knížka. Díky tomu je však dnes Nizozemsko tam, kde je, což s přehledem potvrdí už několik nejzákladnějších statistických údajů.

Nizozemsko s rozlohou 41 527 km² patří sice asi až na 130. místo světového pořadí států podle rozlohy, výkonností své ekonomiky podle objemu HDP se ale pravidelně umisťuje ve druhé dvacítce. V EU je pak podle přepočtu HDP na hlavu dokonce třetí nejbohatší zemí. Velice vysoko bývá také hodnocena životní úroveň a kvalita života v zemi. Pro značnou část naší veřejnosti jsou firmy Shell, Philips a Heineken pořád nejznámějšími zástupci zdejší ekonomiky, té však ve skutečnosti už delší dobu vévodí sektor služeb, který se podílí na tvorbě HDP ze tří čtvrtin. Do určité míry to souvisí se zeměpisnou polohou, protože „nízká země“, jejíž pouhé 2 % rozlohy leží v nadmořské výšce vyšší než 50 m a ve které ústí do moře Rýn, jedna z největších evropských řek, si mohla vybudovat všestrannou dopravní infrastrukturu, a tak se stala ideální vstupní branou kontinentu, ať už pro dovoz či vývoz zboží.

Dnes se sice nedá říci, že by Nizozemsko prožívalo zrovna zlatý věk, nicméně jeho kredit v zahraničí je stabilně vysoký a v mnoha směrech udává Evropě či světu tón. Namátkou zmiňme vysokou úspěšnost v podávání patentů, výzkumy na poli biotechnologií, ale třeba i některé novátorské kroky hodně diskutabilní až kontroverzní – například legalizaci eutanázie nebo měkkých drog. V čem se však Nizozemcům hned tak někdo nevyrovná, to je péče o krajinu, jejíž výsledek často připomíná zahradnickou kultivaci. Vzhledem k tomu, jakou úctu tady přitom chovají k tradicím, našince občas napadne, zda náš praotec neudělal chybu, když se usadil v zemi mlékem a strdím oplývající. Nizozemci si svou krajinu museli tvrdě zasloužit a evidentně si jí o to víc váží.