Pomořansko
Mnozí čeští turisté už dávno prozkoumali polské regiony přiléhající k českým hranicím a Jelení Hora, Valbřich či Vratislav pro ně nejsou žádnou novinkou. Na severu Polska ale čeká u břehů Baltu na Čechy přece jen méně známá oblast, která však začíná přitahovat stále více zájemců o historii, přírodní krásy, sport, zajímavou gastronomii či prostě jen příjemný odpočinek.
To vše nabízí v míře přebohaté Pomořanské vojvodství, kam se lze přímým letem z Prahy dostat za hodinu a čtvrt, s mezipřistáním ve Varšavě to trvá zhruba čtyři hodiny. Pokud pojedete autem, čeká vás trasa dlouhá asi 700 km, o třetinu kratší, než kdybyste vyrazili třeba do Splitu. Vydáte se při tom víceméně ve stopách husitů, kteří v roce 1433 dorazili do Gdaňsku jako první známí čeští „návštěvníci“. Ta vaše „spanilá jízda“ však bude mírumilovná a plná výjimečných zážitků.
Které Pomořany to jsou?
S názvem vojvodství může být trochu zmatek. Polsky se řekne Pomorskie, což se do češtiny překládá různě – my jsme se rozhodli pro variantu Pomořanské. Kromě Pomořanského vojvodství ale existují v Polsku ještě i vojvodství Západopomořanské (metropole Štětín) a Kujavsko-pomořanské (Bydhošť a Toruň). Aby to bylo ještě složitější, hned za hranicemi je německá spolková země Meklenbursko-Přední Pomořansko. Jenom to „naše“ Pomořanské vojvodství se ale může pochlubit turistickým magnetem světového formátu, trojměstím Gdaňsk-Sopoty-Gdyně.
Pod křídly slovanského gryfa
Je obdivuhodné, co všechno dokázali Poláci od 2. sv. války ve své válkou zničené zemi vykonat. Městům rozbořeným do základů vrátili jejich dávnou krásu, zámkům a hradům původní noblesu, vykradená muzea znovu zaplnili vzácnými exponáty a vymysleli i spoustu nových zajímavých atrakcí; hodně z nich pro děti. V Pomořansku třeba centrum Experyment, kde si budou vaše ratolesti moci prohlédnout svět očima psa nebo včely a v rámci Akce Člověk si vyzkoušet virtuální operaci.
Právě Gdaňsk je dobrým důkazem úsilí restaurátorů – díky desetiletím pečlivé práce je dnes snad v nejlepší kondici, v jaké kdy v dějinách byl. Po odsunu německého obyvatelstva město – a vlastně celé vojvodství – vstávalo ze stavu klinické smrti především zásluhou přesídlenců z východních oblastí, zvaných Kresy. Převážně šlo o drobné zemědělce, kteří si tu ale rychle osvojili stavařské profese. Milé je, že při opravách (často se ovšem zničené budovy musely stavět od základů nově) jim zůstal čas i na drobné žertíky: třeba na štukový Měsíc, zdobící fasádu jednoho z barokních domů v Gdaňsku, doplnili restaurátoři malinké měsíční vozítko Lunochod. Ono ale celé Pomořansko pořádně „prokouklo“, v poslední době i za přispění rozumně využitých peněz z Bruselu.
Na ploše více než 18 300 km2 tu žije asi 2,4 milionu obyvatel. Vojvodství tak rozlohou i počtem obyvatel odpovídá součtu tří našich krajů – Jihomoravského, Pardubického a Kraje Vysočina. Po staletí se zde prolínaly a zápasily spolu živel slovanský a germánský; ostatně už název Pomorskie má kořeny ve slovanském more. Od dávných časů prvních knížat pomořanských má země ve znaku bájné zvíře gryfa. Jde o tzv. gryfa slovanského, protože má tělo lva a hlavu, křídla i hruď orla. Zdvojený ocas symbolizuje zdvojenou sílu gryfa. Ani mocný erbovní tvor ale tuto příjemnou končinu neochránil před dramatickými dějinami – v poklidném přístavu času zakotvila vlastně až v minulém století.
Kašubské husy a urna pro Stalina
Pomořany jsou skvělým místem pro dovolenou hlavně v létě – i když také jaro a podzim zde mají své kouzlo. Před cestou se vyplatí připravit si pečlivě pestrý program z lákadel tohoto vojvodství, která byste si chtěli užít. Určitě vám při tom pomůže i náš časopis. Dozvíte se v něm třeba spoustu zajímavostí o světoznámém baltském jantaru (věděli jste, že z něj byla vytvořena i „urna“ pro Stalina?) nebo o křižáckých hradech v čele s Malborkem, největší gotickou stavbou světa. Pozveme vás i k procházce po dokonale čistých baltských plážích, kde nejspíš neodoláte koupeli v moři, budete se brodit písečnými dunami, vyjedete si na kole po Helské kose, navštívíte kolonii tuleňů, vyrazíte si na kánoi či kajaku a užijete si výlety do lesů. Třetina rozlohy vojvodství je chráněna formou přírodních parků a rezervací.
Objevem pro leckoho zřejmě budou Kašubové – potomci původních slovanských Pomořanů, kteří za války odolali poněmčení. (Část německy mluvících Kašubů ovšem byla po válce odsunuta, neboť se identifikovali více s německou než polskou kulturou.) Dnes jich tu žije více než 200 000 a jejich etnikum zažívá velkou renesanci. Mezi slavnými Kašuby najdeme například i spisovatele Güntera Grasse či současného polského premiéra Donalda Tuska. O složitosti běhu dějin v této části světa pak svědčí třeba fakt, že Kašuby byli jak generál SS Erich von dem Bach-Zelewski, tak kněz Walter Hoeft, jedna z obětí masových poprav, které esesáci prováděli v Piašnici.
Příležitost k zábavě i meditaci budete mít na úpatí nejvyššího kopce Pomořanska (Wieżyca, 329 m n. m.), kde stojí Dům vzhůru nohama. Co je vlastně dole a co nahoře – a je to tak správně? Další atrakce kraje Kašubů. Ti jsou dnes ovšem spojováni hlavně se skvělými lokálními lahůdkami. Jejich Jahodobraní láká labužníky z celé Evropy a třeba s husami či se sledi dovedou pravá kouzla. Doporučuje se při tom vyhovět místnímu rčení, podle nějž má ryba plavat třikrát: napřed ve vodě, pak v másle a nakonec ve víně.
Tak to jsme my
Hrdí a sebevědomí Poláci výrazně přispěli k zhroucení socialismu, který pro ně představoval pokračování dávného ujařmení ruskou říší jejími sovětskými pokračovateli. Zatímco v jiných „zemích reálného socialismu“ většina lidí vyčkávala, až se ztrouchnivělé režimy rozpadnou vlastní vahou, Poláci neváhali ve statisících vyrážet do ulic a bojovat i umírat za svoji svobodu, což ostatně činili už od konce 18. stol. Proto jsou zde i muzea historie 20. stol. živými a bohatě využívanými institucemi. Muzeum 2. sv. války v Gdaňsku není nudným výčtem bojových operací, ale zaměřuje se především na „dějiny obyčejných lidí“. Gdaňsk je také městem Lecha Wałęsy a bývalých Loděnic V. I. Lenina – městem, jež dalo světu Solidarność, nejúspěšnější odborářské hnutí všech dob. Spoustu zajímavostí se o něm dozvíte v Evropském centru Solidarity. Třeba i to, že se v Polsku za bývalého režimu nesměly prodávat tkaniny, které by se hodily k výrobě transparentů a vlajek. Do Polska se proto štůčky vhodných látek posílaly ze zahraničí s tím, že jde o látky na svatební šaty! Často je posílali polští vystěhovalci za oceán – o nich se zas hodně dozvíte v Muzeu emigrace v Gdyni.
O kuráži Poláků svědčí třeba i to, že si v roce 1980, za časů třeskutého komunismu, v Gdaňsku stávkou vynutili vztyčení pomníku dokařům zastřeleným při nepokojích v prosinci 1970, kdy stranovláda před Vánoci prudce zvedla ceny potravin. Pomník tvoří tři kovové kříže vysoké 42 m – právě 42 bylo i zastřelených dělníků.
V Polsku jsou nedávné dějiny, o kterých se u nás víceméně nemluví, velmi živé. I o tom můžeme přemýšlet třeba v Gdaňsku na lavičce s bronzovými plastikami Güntera Grasse a Oskara Matzeratha, neslavného hrdiny známého Grassova románu Plechový bubínek…