Švýcarsko – Ticino

Ticino
Ledovce a palmy. Prastaré kostely s nádhernými freskami, kamenné domy bez elektřiny a rozvíjející se poupě z železobetonu, kamene a skla od Maria Botty jako ztělesnění moderní architektury. Dolce vita se všemi myslitelnými požitky a extrémní sporty prověřující tělo i ducha. Protiklady se přitahují. Hvězdy na nebi se tu prý v noci mačkají víc k sobě, aby všechny našly své místo nad rájem. Nad pozemským rájem. Nad Ticinem.

Ticino, oficiálně Republika a kanton Ticino, je jedním z 26 kantonů Švýcarské konfederace. Když přidáme do slova „jedním“ jedno písmenko a druhé maličko změníme, dostaneme „jediným“ – a i tohle přídavné jméno v souvislosti s Ticinem využijeme. Ticino je jediným švýcarským kantonem, kde je jediným úředním jazykem italština, a jediným kantonem, který leží celý jižně od hlavního alpského hřebene.

Pátý největší (2812 km²) a osmý nejlidnatější (353 000 obyvatel) ze švýcarských kantonů objímá z větší části svou náručí Itálie. Pouze na severozápadě hraničí Ticino se švýcarskými kantony Wallis a Uri, severní a část východní hranice sdílí s kantonem Graubünden. I po dlouhou část své historie bylo toto území spojeno mocensky a ekonomicky hlavně s Itálií. V době bronzové a železné tu sídlili keltští Lepontové, někdy okolo přelomu letopočtu dosáhla až sem moc římské říše. Po rozpadu její západní části prošli Ticinem Ostrogóti, Langobardi i Frankové. Od 11. stol. se o Ticino přetahovala města Como a Milán, přičemž převahu získávalo stále více druhé jmenované. Ve 14. stol. ovládli Ticino definitivně milánští Viscontiové, ale jejich nástupci Sforzové o ně během 15. a na začátku 16. stol. v několika etapách zase přišli. Území Ticina si začala postupně přisvojovat Švýcarská konfederace, resp. některé z jejích tehdejších 12 kantonů. V době napoleonské Helvétské republiky (1798–1803) zde vznikly dva kantony (Bellinzona a Lugano), jež se ale roku 1803 spojily v jediný, nesoucí jméno Ticino podle řeky pramenící na hranici s Wallisem, protékající jezerem Maggiore a následně v Itálii ústící do Pádu. V témže roce se kanton Ticino stal plnoprávným členem Švýcarské konfederace.

Ticino ohromí každého návštěvníka svou rozmanitostí, pestrostí a kontrasty. I krajina tu má dvě tváře. Tradičním dělítkem je průsmyk s neobvyklým jménem Monte Ceneri (monte je přece italsky hora), nejnižší místo (554 m n. m.) v pásu Luganských Alp, jež se táhnou od západu k východu mezi jezery Maggiore a Como, nebo, abychom zůstali na švýcarské půdě, od Monte Tamaro (1962 m n. m.) po Camoghè (2228 m n. m.). Daleko větší oblast severně od průsmyku (asi 85 % plochy kantonu, na které ale žije méně než polovina jeho obyvatel) se tradičně označuje jako Sopraceneri, doslova „nad Ceneri“. Jižně od průsmyku se pak logicky rozkládá Sottoceneri, kraj „pod Ceneri“.

Sopraceneri, to jsou hlavně hory. Na území Ticina, asi dva kilometry od hranice s kantonem Uri, leží vrchol slavného Gotthardského průsmyku (2106 m n. m.), odedávna velmi důležité spojnice mezi evropským severem a jihem. Časy karavan soumarů jsou už dávno pryč, cesta průsmykem zůstává vyhrazena milovníkům horských scenerií a nádherných výhledů, ale na dopravním významu „gotthardské osy“ se pranic nezměnilo, dopravní ruch se pouze přesunul z povrchu do nitra gotthardského masivu. K železničnímu tunelu z roku 1882 a dálničnímu z roku 1980 přibyl v roce 2016 druhý železniční tunel zvaný úpatní, aktuálně nejdelší železniční tunel na světě, který zkrátil cestu z Curychu do Milána pod tři a půl hodiny jízdy. Auta a vlaky jedoucí od severu vyjíždějí z tunelů na povrch v Airolu. Hned je tam pevně sevře do své úzké náruče údolí řeky, jež dala kantonu jméno, a dovede je až do hlavního města Bellinzony. Pár kilometrů za městem pak řeka vplyne do jezera Lago Maggiore, zatímco dálnice i železnice se stočí k jihu, aby po dalším kilometru či dvou dosáhly průsmyku Monte Ceneri a definitivně opustily alpský svět. Jakmile si člověk uvědomí tyhle souvislosti, pochopí, proč byl o údolí Ticina už od středověku takový zájem. Kdo ho ovládal, ovládal současně jednu z hlavních obchodních tepen tehdejší Evropy se vším, co k tomu patřilo, tedy především s daněmi a cly.

Hlavní údolí ale zdaleka není údolím jediným. Turistický ruch se už naučil jméno Valle Verzasca, ale jak se dozvíte na dalších stránkách tohoto čísla, každý, kdo touží po nádherné přírodě, klidu, odlehlosti a jedinečnosti, měl by si zapamatovat také jméno Valle Maggia. A třeba o údolí Centovalli, které vede od Locarna západně až k italské hranici, jsme psali nedávno v čísle o turistických železnicích (Země světa 2/2019), neboť jím vede trať kouzelné úzkokolejky spojující Locarno s italskou Domodossolou.

Do oblasti Sopraceneri patří nejen obě již zmíněná města Bellinzona a Locarno, ale také třeba Ascona a celá švýcarská část jezera Lago Maggiore. To s sebou přináší jednu kuriozitu. V hornatější části Ticina tak díky tomu najdeme vůbec nejnižší místo nejen kantonu, ale celého Švýcarska, kterým je právě jezero Maggiore, jehož hladina leží v nadmořské výšce 193 m.

Sottoceneri je hustěji osídlená část Ticina s vyšší ekonomickou aktivitou, ale bylo by chybou domnívat se, že je to kraj pouze rovinatý. Kopce i hory tu najdeme rovněž – a ne tak ledajaké. Hora Monte San Giorgio (1097 m n. m.) to dotáhla až na seznam Světového dědictví UNESCO. Při vyslovení jejího jména, případně spojení Meridekalk (vápence z Meride), se rozbuší srdce paleontologů i všech milovníků zkamenělin. Proč? I o tom se dočtete o pár stránek dále, stejně jako o Monte Generoso (1701 m n. m.) na samé hranici s italskou Lombardií, vrcholu, který je široko daleko vyhlášeným vyhlídkovým místem. Ve výčtu zajímavostí téhle části Ticina nesmíme samozřejmě zapomenout ani na Lugano na břehu stejnojmenného jezera, poslední z trojice největších měst kantonu. A kuriozitou je maličká italská enkláva u Luganského jezera Campione dʼItalia o rozloze necelé 3 km², obklopená kolem dokola Ticinem. Na italskou hranici to vzdušnou čarou není ani celý kilometr, ale kvůli kopcům po silnici do nejbližšího italského města 14 km. Území má coby pozůstatek různých událostí a dohod dávno minulých v lecčem zvláštní postavení. Na jedné straně je regulérní součástí Lombardie, na druhé ale ekonomicky i administrativně hodně propojené se Švýcarskem. Oficiální měnou je švýcarský frank, byť se tu hojně přijímají i eura, auta mají švýcarské poznávací značky, bezpečnost ale zajišťují italští carabinieri. A díky méně přísným zákonům o hazardu, než jaké platí jak v Itálii, tak ve Švýcarsku, tu prosperuje kasino, jehož novou budovu otevřenou v roce 2007 navrhl hvězdný švýcarský architekt Mario Botta.

Země kontrastů, kraj protikladů. A co jeho obyvatelé? Jak se cítí Ticinesi? Jsou více Švýcaři nebo více Italové? To slůvko „více“ je prý v takové otázce důležité. Alespoň podle Antonia Giliho, bývalého dlouholetého ředitele Historického archivu města Lugana, jehož na toto téma před několika lety zpovídal redaktor SWI swissinfo.ch, internetové zpravodajské a informační platformy, kterou s cílem informovat podrobně o všem, co se týká Švýcarska, provozuje v deseti jazycích Švýcarská rozhlasová a televizní společnost, jak zní oficiální název švýcarského veřejnoprávního rozhlasu a televize. Rozhodně nejde o žádné „buď – nebo“. Typický obyvatel Ticina se totiž prý cítí v některém ohledu více Italem a v jiném zase Švýcarem. Jazykově a kulturně je silnější vliv italský, přesněji lombardský, pocit švýcarství vítězí ve vztahu k státu, jenž zaručuje obyvatelům Ticina politickou a instituční autonomii. Také sklon k umírněným vztahům mezi politickými stranami a snahu hledat neideologická pragmatická řešení problémů převzali Ticinesi od Švýcarů. Zato když dojde na vychutnávání života, nastupuje Itálie v plné parádě.

A víte, co je na tom nejkrásnější? Že si jako turisté můžete z obou poloh vybrat to nejlepší. Užívat si. Nechat se rozmazlovat. Třeba nejnovějším projektem, který se jmenuje Ticino Ticket. Když se ubytujete v hotelu, hostelu nebo kempu, dostanete tuhle kartičku automaticky a zadarmo, platnou až do konce toho dne, kdy ubytovací zařízení zase opustíte. Ticino Ticket slouží jako volná jízdenka pro veřejnou pozemní dopravu v celém kantonu a k tomu vám zajišťuje slevu na některé lanovky, lodní linky a do spousty muzeí a podobných institucí. V Ticinu to prostě umějí.

Ticino