Česko – technické památky

Technické památky Česka
K přírodním krásám a uměleckým dílům přistupují v posledních letech stále výrazněji v roli hybatelů cestovního ruchu památky technické. Jejich obliba coby výletních cílů a netradičních míst k trávení volného času započala v západní Evropě, odkud se ale rychle rozšířila i k nám.

Začneme-li přemýšlet o technických památkách, dostaneme se nutně a většinou i rychle k otázce, na kterou není vůbec snadné odpovědět – co všechno k nim vlastně patří? Názorů je řada. Základem je jistě to, co se zpravidla označuje jako „průmyslové dědictví“. Respektovaná mezinárodní organizace TICCIH (Mezinárodní výbor pro ochranu průmyslových památek) ho definuje jako pozůstatky průmyslové kultury významné z hlediska historického, technologického, sociálního, architektonického nebo vědeckého a používá dělení do pěti skupin: místa získávání, úpravy a zpracování surovin a materiálů, sklady a jiná úložiště, místa výroby, přenosu a využití energií, dopravní stavby a místa sociálních aktivit souvisejících s průmyslem.

Asi srozumitelnější je trochu širší charakteristika, podle které jsou technickými takové památky, jejichž původním účelem bylo usnadnění nějaké lidské činnosti směřující k uspokojování materiálních potřeb. To je docela široké vymezení, do kterého se vejdou nejrůznější komunikační stavby (mosty, viadukty, železniční tratě atd.), památky na všemožné druhy těžby a výroby (od dolů přes hamry, hutě až třeba k rozmanitým textilním závodům nebo sklárnám) i na zpracování zemědělských produktů (např. mlýny nebo pivovary), vodní stavby (nádrže, hráze, přehrady apod.) a také památky nezařaditelné do předchozích skupin, jako třeba vysílače, rozvodny, ale i výstavní areály nebo lázeňské kolonády.

Ještě to ale pořád není všechno. Co třeba vynikající výdobytky vojenského inženýrství, především nejrůznější fortifikační zařízení? Ano, i ta pochopitelně patří k technickým památkám. Nesmíme zapomínat ani na to, že kromě nemovitých existují také movité technické památky, nejčastěji prezentované jako muzejní exponáty. Stále populárnější je ale jejich využití coby aktivní složky funkční expozice – takové, kde návštěvník vidí tyto památky v akci, vidí, jak stroje skutečně pracovaly, jak se používaly některé nástroje, případně si může i nějaký technologický postup sám vyzkoušet. Samostatnou kapitolou je pak využití historických dopravních prostředků. Nedejme se také zmást dnešním způsobem využívání mnoha původně technických objektů. Vnitřní zařízení a dobové reálie mizí zpravidla nejrychleji. V mnoha případech si proto dnes ani v první chvíli neuvědomíme, že vlastně stojíme před technickou památkou.

V tomto čísle přinášíme výběr z našich technických památek, který nutně zahrnuje pouze nepatrný zlomek z jejich celkového počtu. Snažili jsme se o výběr co nejpestřejší, který míří do nejrůznějších koutů naší vlasti a sahá od průmyslové „klasiky“ přes muzejní expozice, původní objekty s novým využitím až po památky, u nichž se jejich technická hodnota snoubí s hodnotou uměleckou do neoddělitelného celku. V mnohých lidech stále přetrvává obecný pocit, že technika a průmysl jsou spojeny spíše se snížením estetické kvality krajiny a zhoršením životních podmínek než s uchováváním určitých hodnot nebo využíváním volného času. Na následujících stránkách bychom rádi naše čtenáře přesvědčili o tom, že tento pocit nemusí být vždycky správný a že zmíněná stoupající obliba technických památek není náhodná.

Technické památky Česka