Na pohled laskavá a štědrá země nejlépe soustředí své dary v jiskrné zlatavé či rudé tekutině naplňující číš. Skrývá v sobě však i dramatická a temná zákoutí, stejně jako sotva tušenou paměť událostí dávno minulých, z nichž se nám tají dech.
Ústředním motivem horního Podyjí s jeho Znojemskem je meandrující tok řeky, na níž po staletí klapotaly mlýny. Dnes po nich zůstala jen jména a poslední mohykán – mlýn ze Slupi se jako jediný pokouší uchovat vzpomínky na zašlou slávu podyjských mlýnů. Veselá bývala každoroční setkání mlýnské chasy s krajánky, co šli mlýn od mlýna. Kraj tu však zná i ostražité pohledy, výhružná gesta, ba i řeže na bodáky, když Napoleonova armáda střídavě vyhrávala a prohrávala na válečných polích v okolí Znojma.
Ještě hlouběji se do paměti kraje zapsaly románské a gotické hrady z dob Přemyslovců. Jsou to kamenní otcové zdejších městeček a měst – Bítova, Vranova, Moravského Krumlova a především Znojma. Vyrostly na Dyji a jejích přítocích, ale zdaleka nepatřily v tomto kraji k prvním lidským sídlům. Často dokonce zapustily své základy do starobylých hradišť Velkomoravské říše a mnohdy na stejných kopcích a skalních ostrozích přebývali Keltové. Kde jsou počátky lidského osídlení tohoto kraje? U Mašovic nedaleko Znojma se právě v těchto letech archeologové pokoušejí přečíst přes sedm tisíciletí starý příběh neolitických lidí. Kolik kultur zde zanechalo svůj otisk a jaké si předávaly poselství? Zanechaly po sobě keramické střepy, kovové ozdoby a taky vinnou révu.
Dnešní Podyjí prožívá opět dobrý čas. Jeho cesty, pěšiny a chodníčky už nikde nejsou „zarubané“, vedou od moravské vesnice k rakouskému městečku, od skalní vyhlídky k hradu na opačném břehu Dyje, od jednoho vinného sklípku k druhému. A tak pozvedněme sklenku k oslavě jeho krás.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.