Výsledky vyhledávání pro: bavorsko 2

Obvyklý německý výraz pro obrazárnu – Gemäldegalerie – v helénofilském prostředí bavorského královského dvora na počátku 19. století zřejmě neobstál před kultem řečtiny a všeho řeckého, a tak i v Mnichově, podobně jako v řadě dalších evropských měst, mají svou „pinakotéku“. A to hned trojí: Starou, Novou… a nyní i Pinakotéku moderny…

Chodím tady už více než dvě hodiny. Místnost za místností, obrazy, tapety, nábytek, sochy, ostění, nástěnné malby, gobelíny, zrcadla a štuky, ložnice velká jak plesový sál a kaplička malá jako přístěnek, schodiště a chodby, doleva, doprava a rovně. Už dávno jsem rezignoval na plánek, dojmy se slévají v jediný rozbouřený oceán, z něhož však s určitým odstupem přece jen ve vzpomínkách zasvítí konkrétní majáky nejvýznačnějších, případně subjektivnímu vkusu nejbližších míst. Oceán jménem Rezidence, jeden z největších a nejvelkolepějších zámků v Evropě…

Běžně se uvádí, že k pojmenování nejvyšší hory Bavorska a zároveň celého Německa daly podnět časté laviny padající z jejích severních stěn a že se vyvinulo z výrazu „Lawinenzüge“, který lze volně přeložit jako lavinovou dráhu nebo pásmo. Kdy se poprvé objevil současný název Zugspitze, jsem se nikde nedočetl, a také jsem nezjistil, do jaké míry se stal v průběhu let matoucím, protože hora je jednou z mála v Alpách, k jejímuž vrcholu vlak (Zug) skutečně jezdí…

Třetí největší bavorské město, centrum kraje Švábsko, má ve své bohaté a dlouhé historii dva výrazné milníky – jedním jsou jeho dávné antické kořeny, druhým působení obchodnické a později šlechtické rodiny Fuggerů, podle níž se Augsburgu dokonce přezdívalo „město Fuggerů“…

Hned zkraje budiž řečeno, že Bavorsko své hranice nezměnilo, jak by se z titulku mohlo zdát, a přístup k moři nadále nemá. I v tomto případě jde o onu klasickou nadsázku, kterou si vnitrozemské země tak trochu kompenzují svůj velký hendikep. Chiemsee, největší bavorské jezero a třetí největší jezero Německa, samozřejmě žádným mořem není, ovšem s rozlohou téměř 80 km2 to také není žádný Tálínský rybník…

Kdo chce doopravdy poznat Bavorsko, měl by podniknout pouť do jeho nitra a navštívit Altötting. Přesněji řečeno – vydat se do něj po vlastních. Nejen proto, že jde o pohádkově krásný region bohatý na historii, kostelíky a dodnes živou řemeslnou tradici. Nejen proto, že ve svaté kapli jsou ve stříbrných urnách pohřbena srdce 27 wittelsbašských knížat a kněžen, nebo proto, že zde papežové a králové po staletí vzdávají úctu Černé Madoně. V Altöttingu je uloženo mnohem více. Několik staletí je centrem duchovního života a krevního oběhu starobavorské existence. Pohled na stovky votivních tabulí v Kapli milosti či na magickou sošku postačí k pochopení toho, co lidé v Bavorsku nejen uctívají, ale v čem nacházejí svou vnitřní sílu a identitu…

Vítejte na cestě kolem světa, při níž neopustíte údolní nivu řeky Isar. Stačí, když projdete většinu cest v šestatřicetihektarovém parku Hellabrunn, mnichovské zoologické zahradě, a budete se dívat kolem sebe – svět přijde k vám…

Oblasti v předhůří Bavorských Alp, vymezené zhruba řekami Lech a Loisach, se říká Pfaffenwinkel, což je možné přeložit jako „kněžský kout“. Tento výraz vyznívá možná trochu zvláštně, ale není třeba za ním hledat nic jiného, než zdejší pozoruhodně velkou koncentraci kostelů a klášterů. A to ne ledajakých – mnohé se řadí k architektonicky nejhodnotnějším církevním stavbám, jaké lze v Bavorsku vidět. Platí to i pro pozdně románskou baziliku sv. Michala v Altenstadtu…

Největší lidová slavnost na světě přitáhne každoročně během šestnácti až osmnácti dnů na šest milionů návštěvníků z celého světa. Sehnat v té době ve městě ubytování je bez dlouhodobé rezervace prakticky nemožné, i když jsou jeho ceny přinejmenším dvoj- nebo i trojnásobné oproti normálu. Mnichovský Oktoberfest je prostě jedinečný fenomén, byť má dnes své nejrůznější následovníky a imitátory po celém světě…