Jelgava
Ratibořický zámek známe jako sídlo „paní kněžny“ neboli Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské, z Babičky Boženy Němcové. Ne každý ale ví, že společně s Náchodem je prostřednictvím této ženy a jejího otce Petra Birona, posledního vládce někdejšího kuronského a zemgalského vévodství, propojen s krajem kolem Rižského zálivu, vzdáleným 900 km.
Petr Biron, vévoda kuronský, nastoupil vládu v Kuronsku (dnešní západní a jižní Lotyšsko) roku 1769. Po uzavření rusko-pruské alianční dohody přešla lenní práva vůči vévodství ze zaniklého Polska na Rusko. Vzhledem ke stále se zhoršující zahraniční i vnitropolitické situaci země a k neustávajícím sporům se zástupci šlechty na zemském sněmu dospěl Petr Biron roku 1795 k definitivnímu rozhodnutí postoupit zemi ruské carevně Kateřině II. Se svou rodinou a dvorem přesídlil na rezidenční zámek do Zaháně na jihozápadě dnešního Polska. Jako letní sídlo si vybral majestátní zámek v Náchodě s letohrádkem v Ratibořicích.
Po vévodově smrti v roce 1800 bylo ohromné dědictví rozděleno mezi vévodkyni a tři dcery. Nejstarší z nich byla Kateřina Vilemína, vévodkyně Zaháňská. Žena zajímající se o společenský život a politiku udržovala kontakty s mnoha významnými osobnostmi své doby z řad vysoké aristokracie, ze světa politiky, vědy a umění. V létě roku 1813 hostila vévodkyně na zámku v Ratibořicích několikrát ruského cara Alexandra I. a diplomaty Pruska, Ruska a Rakouska, kteří tam a v nedalekém Opočně jednali o společném postupu proti Napoleonovi. Naposledy zavítala do Ratibořic na podzim roku 1839 a krátce poté ve Vídni zemřela.
Vévodská sídla na jihu Lotyšska
Bývalá letní rezidence kuronských vévodů, zámek v Rundāle známý také jako „baltské Versailles“, je dnes nejznámější a nejnavštěvovanější památkou Lotyšska mimo Rigu. Pro vévodu Ernsta Johanna Birona ji vystavěl carský dvorní architekt Francesco Bartolomeo Rastrelli, původem z Itálie. V Rusku vytvořil mnoho proslulých staveb, například palác a fontány v Petrodvorci, Zimní palác v Petrohradě, Kateřinský palác v Carském Selu (dnes Puškino) nebo klášter Smolnyj v Petrohradě. Plány letní rezidence v Rundāle vypracoval v letech 1735–1736. Inspirací byl skutečně zámek „krále Slunce“ ve Versailles. Na stavbě pracovalo více než 1000 dělníků, cihly dodávalo 12 cihelen, materiál vozilo denně 433 koňských potahů. Projekt parku vypracoval rovněž Rastrelli, realizace byla svěřena zahradnímu mistru Christopheru Wielandovi z Petrohradu. Vévoda Ernst Johann Rundāle velmi miloval a trávil tam hodně času i po své abdikaci. Jeho syn a nástupce Petr Biron dával přednost sídelnímu zámku v Jelgavě a jako letní rezidenci používal zámek ve Vircavě.
V polovině 19. stol., kdy již bylo celé území někdejšího Kuronska pod ruskou správou, se zámek upravoval pro hraběte Petra Šuvalova, generálního guvernéra baltských provincií. Za 1. sv. války byl poškozen a v roce 1920 v rámci agrární reformy zestátněn. Na konci 20. let se začalo s jeho opravami. Za sovětského období se nejprve objekt nevhodně využíval jako skladiště a škola. Od roku 1972, kdy bylo založeno Muzeum zámku Rundāle, se však započalo s postupným restaurováním a zpřístupňováním zámku. Po obnovení nezávislosti Lotyšska nabyly práce na renovaci zámeckých interiérů a parku na rozsahu i na rychlosti. Dnes je zámek nejen rozlehlým muzeem, ale i centrem kulturního a společenského života celého Lotyšska. Přijímají se tam například státní návštěvy, které tam zároveň často i bydlí. V nádherných prostorách Bílého a Zlatého sálu se konají významné státní akty, promoce a koncerty.
Trochu stranou zájmu naopak zůstává největší zámek v celém Lotyšsku a někdejší hlavní vévodská rezidence, zámek v Jelgavě. Za obou světových válek byl poškozen a po obnově slouží v současnosti jako sídlo Lotyšské zemědělské univerzity. Ještě horší osud potkal kdysi výstavná menší rodinná sídla Bironů ležící na kuronském a zemgalském venkově, jako jsou zámky ve Vircavě, v Luste nebo zámek Svēte. Kdysi elegantní a půvabná sídla, postavená v barokním a klasicistním slohu, zařízená s vybraným vkusem a obklopená romantickými parky, převzala po připojení Kuronska k Rusku nejprve carská armáda. Dílo zkázy dokončily boje za obou světových válek. Někdejší útočiště Petra Birona a místa dětských her jeho dcer dnes leží v ruinách nebo zmizela beze stopy. Zkázy zůstal ušetřen alespoň zámek s parkem v Zaļenieki, sloužící dnes jako škola.