Vajgarský most patří v Jindřichově Hradci k nejfrekventovanějším. Obrátíme-li se však k jeho dopravnímu ruchu zády, vyvstane před námi historický obraz – jeden z nejkrásnějších pohledů na komplex hradu a zámku se starým městem. Součástí jeho působivé kompozice je i rybník Vajgar, jehož hladina jako zrcadlo zdvojnásobuje velkolepost sídla pánů z Hradce. S jejich jmény jsou spjaty i některé zámecké objekty…
Kdo jednou prošel cesty tohoto kraje, říká si spolu s básníky a malíři, kteří jej obdivovali, že se tam musí ještě vrátit. Na úzké tereziánské silničky se starými alejemi, které nad nimi spínají sukovité větve do zelené valené klenby, na polní pěšiny doprovázené kapličkami, božími mukami na sloupku a litinovými krucifixy ze zaniklé albeřské továrničky. Do úvozových cest obestavěných tarasy ze snosů z okolních kamenitých polí. Na stinné lesní stezky lemované kapradinami a růžově či fialově kvetoucími plicníky…
Pražské jaro 1968 slibovalo Čechoslovákům i snazší cestování do světa. Praha navíc dostala nové moderní letiště, budované s mnoha potížemi a průtahy od roku 1961. Ironií osudu ho krátce po otevření vyzkoušela sovětská vojenská letadla. Pro civilní provoz bylo dočasně uzavřeno.
Je příjemně jednoduché vzít do prstů kostku cukru a nechat ji žbluňknout do kávy nebo čaje. Kostka… tak obdivuhodně snadný nápad, když ji porovnáme s potížemi, které měli naši předkové při štípání kousků cukru z homolí…
Půvabnou jihočeskou krajinou mezi bílými vesničkami a vrchy s chundelatými čapkami lesů, kolem zrcadel rybníků a zelených pastvin se kroutí pás úzkých kolejí, které v trávě snadno přehlédnete. Nehledají přímou cestu, aby mohly poskytnout poutníkovi ten správný požitek z jízdy. Jako by jenom léty nachýlené telefonní sloupy naznačovaly jejich směr…
Je slunný, podzimní den, ale ráno už ležel v lukách kolem Kačležského rybníka mrazík-šedivák. Bývá tady ticho, ale nyní je slyšet hejkání, gákání a švitoření daleko do lesa, až na cestu směřující na hráz. Odtud lze po několik dnů sledovat neobyčejné ptačí představení. Hladina velkého rybníka je celá tečkovaná divokými husami, mezi nimiž proplouvají kachny divoké, poláci chocholačky, zrzohlávky, lžičáci i jiné druhy…
Nová Bystřice se svou dominantní kostelní věží zakončenou pěknou cibulovou bání prožívá v posledních dvou desetiletích zase jednu ze svých mnoha proměn. Přes čtyřicet let tady byl český konec světa, kde už třetí generace vyrůstala s vědomím, že na Oboře, asi kilometr jižně od města, je zakázané hraniční pásmo s ostnatými dráty. Otevření hranic a vstup republiky do EU intenzivně pociťují právě pohraniční města, jako je Nová Bystřice…
Je zajímavé, že romantiku a možnosti České Kanady objevili už v 90. letech Nizozemci. Mnozí z nich koupili staré chalupy v polorozpadlých pohraničních vesnicích a intenzivně je zvelebují, jako například Veclov či Návary. Nizozemští investoři také dlouho hledali místo pro vybudování sportovních a rekreačních areálů i cestu k porozumění s místními obyvateli. Nakonec dostali možnost znovu „kolonizovat“ bývalé zakázané pásmo v katastru „odstřelené“ vesnice Mnich…
Starý Landštejn zvedá svou masivní čtyřbokou věž vysoko nad vlnobitím zalesněných hřbetů. Někdejší chlouba českých hradů po staletí chátrala až do stavu opuštěné zříceniny. Teprve v 70. letech minulého století začaly z iniciativy několika nadšenců první odklízecí a zabezpečovací práce, které posléze přešly ve složitou rekonstrukci některých hradních objektů už pod patronací Krajského střediska památkové páče. V létě roku 1990 přivítal hrad první oficiální návštěvníky. Landštejn se stal kulturní památkou, která zase budí zájem turistů i místních obyvatel…
Jak vznikl název této obce, ležící tři kilometry severozápadně od Dačic, je nabíledni: stály tu kostely a žilo zde mnoho vyder. Vydry člověkem téměř vyhubené se do přírody teprve zvolna vracejí, ale církevní objekty jsou i dnes nepřehlédnutelné. Ve vesnici stojí původně gotický kostel Navštívení Panny Marie. Celému okolí však dominuje na vršku nad obcí karmelitánský klášter s kostelem Panny Marie Karmelské…
Ve zvlněné krajině západního okraje Českomoravské vrchoviny, u silnice z Nové Bystřice na Landštejn, najdeme vesničku Klášter, Klášterský rybník i klášterní kostel, ale jen ten vlastní klášter, k němuž se celé okolí upínalo, tady chybí. Pro celkovou zchátralost byl konvent v roce 1959 stržen. Zůstal jen kostel Nejsvětější Trojice a tzv. Červená chodba, která ho kdysi s konventem spojovala…
V lesích u Slavonic, v kopcovitém terénu moravsko-rakouského pohraničí, najdou zájemci o československou vojenskou historii část rekonstruovaného opevnění, které mělo chránit Československou republiku před útokem Německa a jeho spojenců…
Už na konci 80. let minulého století bylo zřejmé, že odbavovací hala ruzyňského letiště z roku 1968 brzy nebude stačit rostoucímu počtu cestujících. Státní plánovací komise v roce 1987 dokonce souhlasila s tím, že nový terminál postaví zahraniční dodavatel. Po listopadu 1989 šlo už ale všechno mnohem rychleji, i když také ne bez problémů…
Spolu se soumrakem sestupují na ztichlé alpské louky malá stáda kamzíků doprovázená kvílivými výkřiky kavčat, která zůstávají přes noc ve skalnatých stěnách. Čověk vzrušením ani nedýchá, když pozoruje blížícího se mladého kamzíka s drobnými růžky, který se zatoulal od stáda a soustředěně vypásá trávu mezi kameny. Večerní alpské louky jsou plné šelestů a pohybu. Až do rána, než se na pěšinách objeví první turisté, budou patřit pouze svým divokým obyvatelům…
Ledovce patří k nejdůležitějším součástem přírodního prostředí Alp. Spoluvytvářejí jedinečnou krajinnou scenerii nejvyššího evropského pohoří, ovlivňují přírodní podmínky v jednom z center světové botanické diverzity a zásobují vodou většinu velkých řek Evropy. Zároveň jsou však systémem nejvíce ohroženým: v souvislosti s probíhajícími klimatickými změnami dochází k výraznému úbytku hmoty ledovců, který se navíc stále zrychluje. Od roku 1850 ztratily alpské ledovce téměř polovinu svého objemu a stále častěji dochází k zániku menších ledovců…
Zatím nejstarší archeologické nálezy, podle nichž se dá usuzovat na pohyb lidí přes hlavní alpský hřeben, pocházejí z eneolitu, někdy z přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Lov, pastevectví a hledání nerostných ložisek, to byly prvotní důvody, kvůli nimž se vyplácelo riskovat putování nepřívětivými končinami. Záhy se ovšem stal tou nejsilnější motivací obchod. Až mnohem později se odhodlali k přesunům velehorským prostředím vojevůdci s početnějšími vojsky – vzpomeňme třeba vpády Keltů do Etrurie nebo pověstný Hannibalův dvoutýdenní přechod se slony. Trvalo však ještě hodně dlouho, než stezky vedoucí nejschůdnějšími alpskými průsmyky nahradily silnice…
Lidské osídlení Alp bereme dnes jako samozřejmost, pouze občas staneme v úžasu nad tím, kam všude dokázal člověk nejen proniknout, ale trvale se tam usadit. Jen těžko si však představíme, jak bylo v Alpách prvním lidem, prakticky bezbranným proti nádherným, ale krutým velehorám…
Název horské pastviny alp nebo alpe připomene hned i pojmenování celého pohoří. Aby to ale nebylo tak jednoduché, v bavorsko-rakouském prostředí se pastvině říká dnes častěji alm, ve Švýcarsku, Švábsku, Voralsbersku a Allgäu matte (což by se dalo přeložit taky jako matrace), v nejvýchodnějším výběžku Alp zvaném Wechsel (mezi stejnojmenným sedlem a známým střediskem Semmering) sluje pastvina pro změnu schwaig (cosi jako tišina). Níže položeným pastvinám říkají Švýcaři maiensäss, neboť se na ně vyhání už v máji. Ty vyšší se využívají jen v červenci a srpnu…
Alpský prostor dnes zabírá plochu 182 000 km2 a táhne se obloukem dlouhým 1300 km přes území sedmi států od Nice po Vídeň. Této rozsáhlosti odpovídá i přírodní rozmanitost, na níž zase závisí architektonická pestrost jednotlivých krajů. K tomu připočtěme tranzitní polohu středoevropského horstva a fakt, že každý kmen, který tudy prošel, přispěl svým dílem k výstavbě sídel a jejich dalšímu zvelebování…
Nejvyšší evropské pohoří bylo po dlouhá staletí příliš neprobádané, tajuplné a nebezpečné, opředené pověrami a vzbuzující strach z nadpřirozených sil. Jen málokdo se do Alp vydával pouze pro své potěšení. Situace se začala výrazněji měnit až v 19. století – oč později, o to však rychleji. Dnes je turistika pro mnohé alpské obce nejdůležitějším či dokonce jediným zdrojem příjmů, její infrastruktura už nemá, kam se dál rozvíjet, a stále častěji se objevují i negativní stránky nadměrného využívání hor…
