Docela podivně zní, že právě Ravenna, dnes spíše průmyslové město v ploché krajině mezi Benátkami a Rimini, bývala po několik staletí hlavním městem Itálie, ba celé Západořímské říše, a přece tomu bylo tak. Svědčí o tom i překvapivé množství zachovaných památek, především vzácných mozaik z raně křesťanského období. Původně to byla celkem bezvýznamná osada na kdysi etruském […]
Ravenna – skvost raného křesťanství Číst více »
Ferrara sice nemá tak dlouhou historii jako některá jiná italská města, ale díky významu a kráse svých zejména renesančních památek byla v roce 1995 zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO. O čtyři roky později pak byl tento zápis ještě rozšířen o některé oblasti v nedaleké deltě Pádu, jež jsou vynikající ukázkou staleté péče člověka o krajinu
Renesanční Ferrara Číst více »
Modena, jedno z nejstarších italských měst a kdysi hlavní město samostatného vévodství si většinou spojujeme s výrobou automobilů značek Ferrari a Maserati a se slavnou Ferrariho výstavní síní od Jana Kaplického, zatímco obdivovatelům dvorského umění Karla IV. se vybaví též práce malíře, známého pod jménem Tomaso da Modena. Původně etruskou osadu Mutina učinili Římané roku
V ploché krajině při jadranském pobřeží, asi 40 km severně od Ravenny, už zdálky upoutá naši pozornost nápadně vysoká, štíhlá věž – zvonice prastarého benediktinského opatství, jednoho z nejstarších v Itálii. Benediktini jsou nejstarším mnišským řádem v západním křesťanství, který navazoval na učení svého zakladatele, sv. Benedikta z Nursie. Ten dal svým souvěrcům v klášteře na hoře Monte Cassino na konci
Rimini S myšlenkami na zahálčivou dovolenou v Itálii se nám občas vybaví představa nekonečných písčitých pláží pokrytých pestrobarevnými slunečníky a k dětem přívětivého, od břehu dlouho mělkého moře. Tu a tam se tyčí strážní věže plavčíků s třepotajícími se bílými vlaječkami signalizujícími pohodu bez zrádného vlnobití, dobronzova opálení fešáci se pokoušejí zapřádat konverzaci s modrookými blondýnkami, zatímco děti si z písku
Rimini – památky, pláže, Fellini Číst více »
Parmská šunka a sýr parmazán… to jsou asi první věci, které nás napadnou, když zazní jméno známé severoitalské metropole. Ale nejsou to jen kulinářské požitky, o nichž píšeme v samostatném článku, či „kartouza parmská“ z názvu známého Stendhalova románu, které tu stojí za pozornost. Město je významné i svou bohatou historií, pestrým kulturním životem a množstvím památek.
Památky a lahůdky – Parma Číst více »
Piacenza, stotisícová metropole stejnojmenné provincie je dnes známa spíše jako významné středisko petrochemického průmyslu než jako místo, kam by proudily davy turistů, ale kupodivu i ona nám má co nabídnout a rozhodně stojí za návštěvu. Její poloha v západní části Pádské nížiny propůjčovala Piacenze už odedávna význam opěrného bodu římského panství v severní Itálii. Jako římská vojenská
Překvapivá Piacenza Číst více »
Zhruba na půl cesty z Bologne do Rimini, na hranici mezi Emilií a Romagnou, leží padesátitisícové město Faenza, původně římská Faventia. Její jméno se vyslovuje se zřetelně oddělenými samohláskami „a-e“, hlavu si nemusíme lámat ani s výslovností „z“ či „c“ na konci – jedno je spisovné, druhé v místním dialektu, a oboje tedy správně. Jako v každém italském městě,
Fajáns nebo majolika? Číst více »
Stazione Mediopadana Motoristům spěchajícím po dálnici A-1 (Autostrada del Sole) se z nekonečné roviny mezi Modenou a Parmou zčistajasna zjeví cosi jako nehmotný přelud z pohádek: podlouhlý sněhobílý útvar členěný takřka nekonečným sledem článků, někomu připomínající vlnící se tělo obrovské housenky nebo na plátky rozřezanou bagetu, jinému možná z papíru vytvořenou skládačku z vějířovitých částí,
Stazione Mediopadana Číst více »
Ta-meri: ve staré egyptštině Země milovaná nebo též obdělaná. Druhému významu se blížil i dávný název Kemet – Černá země. Svým obyvatelům připomínala lotos, jehož stonek tvořila životodárná řeka Nil a květ pak její delta ústící mnoha rameny do Středozemního moře. Právě v deltě se dobře dařilo šáchoru, z něhož se ve starověku vyráběly suknice, sandály, koše,
Po stopách faraonů Číst více »
Dějiny Jako malá jsem si s oblibou listovala v Kapesním atlasu světa. Vedle mapek a vlajek jednotlivých států mě zaujala podivná anomálie: Sjednocená arabská republika se rozkládala na dvou kontinentech, aniž by spolu obě sjednocené země – Egypt a Sýrie – vůbec sousedily. Původně měl být součástí této podivné konfederace i Jemen, ale nakonec se nepřipojil a
Egypt po faraonech Číst více »
Patrně největším egyptským turistickým magnetem jsou pyramidy. Je to dáno jejich stářím i monumentalitou. Nad jejich vybudováním se i dnes tají dech a rozum zůstává stát: Jak to ti dávní stavitelé s minimálním technickým vybavením vůbec mohli dokázat, jak jen ty obrovské kamenné kvádry dopravovali na staveniště, kdo a proč všechno projektoval a jak je možné,
Panovníci Nové říše upustili od stavění nákladných pyramid, namísto nichž si nechávali budovat skalní hrobky. Zabezpečit proti zlodějům je měla především složitá změť chodeb, různé nástrahy a co nejnepravděpodobnější umístění pohřební komory. Největší koncentraci skalních hrobů králů, královen a vysokých hodnostářů najdeme na nekropoli na západním břehu Nilu v hornoegyptském Vesetu, známém také pod řeckým
Théby – královské nekropole Číst více »
Karnak a Luxor Na východním břehu Nilu leží naproti Údolí králů, na dohled od pohřbených faraonů, dnešní Luxor, půlmilionová metropole Horního Egypta. Na vrcholu své slávy kolem roku 1300 př. n. l. mělo město tehdy zvané Veset celý milion obyvatel a zanechalo tu dalším generacím skvělé památky. V centru města hned u řeky se rozkládá 260
Řecký filozof Hérodotos označil Egypt za dar Nilu. Tato nejdelší řeka Starého světa se vine jako zelený had pouštěmi a sama její existence se jeví jako zázrak: Nejenže protéká nejsuššími oblastmi Afriky, ale zdánlivě se obejde bez jakýchkoliv přítoků. Tak se to alespoň jevilo dávným Egypťanům, kteří jí říkali prostě Iteru – Řeka. Vděčili jí
Plavba po Nilu Většina egyptských starověkých památek leží v blízkosti Nilu, a tak je výhodné využít k jejich poznávání loď. Cestovní kanceláře to pochopily už před dobrými 150 lety. Pokud máte odpor k výletním obrům brázdícím s tisíci lidmi na palubě moře, zachovejte klid: Po Nilu jezdí lodě podstatně menší a útulnější. Po společném týdnu budete všechny spolucestující i
Plavba po Nilu – z Luxoru k Asuánu Číst více »
Núbie byla dávná říše rozkládající se přibližně mezi dnešním Asuánem a súdánským Chartúmem; Egyptu patří v současnosti pouhá čtvrtina jejího někdejšího území. Snědí Núbijci sloužívali v egyptské armádě jako žoldnéři, zejména vynikali jako lučištníci. Ti vzdělanější byli často skvělými lékaři, dokonce samotných faraonů. Dnes se jejich potomci starají hlavně o pohodlí turistů. Střediskem egyptských Núbijců je téměř
Šestimilionová Alexandrie, arabská al-Iskandaría, je dnes správním střediskem stejnojmenného regionu a druhou největší metropoli v zemi, ale ve srovnání s tisíci lety egyptských dějin se jedná vlastně o město velmi mladé. A přitom už na první pohled přívětivé. Půldruhého století sbližování Egypta se západní Evropou Alexandrii natolik přiblížilo evropským městům, že se v jejích ulicích, nebýt arabských
Desetimilionová Káhira je živým, energií nabitým městem, možná až příliš živým pro návštěvníka, který ji napoprvé vidí z pozice řidiče za volantem (to raději ne) nebo z pozice spolujezdce v taxíku (zvykneme si). Ale pro turistu bloumajícího pěšky mezi stinnými parky, památkami a přívětivými kavárničkami je místem příjemných a nezapomenutelných zážitků. Káhira je přibližně o tisíc, případně dokonce
Káhira – pod vítěznou hvězdou Číst více »
Umění starého Egypta Podobně jako později křesťané, i staří Egypťané věřili, že jejich život smrtí nekončí, pouze se změní v život věčný, mnohem lepší. Nikoli však pro každého. I oni totiž předstupovali před poslední soud, kde na ně čekal bůh podsvětí Usir (řecky Osiris) a jeho pomocníci Anup (se šakalí hlavou, řecky Anubis) a Thovt (s
Výtvarné umění pro tento i onen svět Číst více »
