Jméno autora:Země světa

Pod značkou „Armagnac“ lze prodávat pouze vinný destilát, vyrobený z hroznů vypěstovaných v okolí, na zákonem přesně vymezených vinicích o rozloze kolem 35 000 hektarů.

Bretaňci jsou dnes sice méně nábožensky založení, než bývali, ale přesto je návštěvnost mší ve zdejším kraji dvojnásobná, než je francouzský průměr.

Vinařská oblast Bordeaux je jedním z deseti velkých vinorodých krajů Francie, ale má mezi nimi výjimečné postavení, protože je jak svou rozlohou, tak i proslulostí největší vinařskou oblastí světa.

Zrozena ze šťastného manželství moře a hor, rozkročila se země Basků po obou stranách Pyrenejí, devíti díly ve Španělsku a jedním ve Francii. Na rozdíl od svých španělských sousedů francouzští Baskové až na výjimky neusilují o odloučení, ale podobně jako oni hluboce lpí na svých tradicích a osobitém způsobu života

Golfe du Morbihan, toto Malé moře Malé Británie je vlastně zátoka, která hluboko proniká do pobřežních nížin jižní Bretaně. S Atlantským oceánem ji spojuje úžina jakoby sevřená v kleštích dvou poloostrovů, jejichž protilehlé břehy odděluje jen asi 750 metrů moře.

Bretaň byla od věků spojena s mořem. Na sklonku středověku vyplouvaly z bretaňských přístavů na dva tisíce lodí, aby obchodovaly v nejrůznějších přístavech od Portugalska až po Severní moře.

Ať se k němu přibližujete od moře nebo z pevniny, v létě či v zimě, v poledne či za úplňku, vždy se nejprve objeví na dalekém obzoru jeho osamocená silueta podobná pyramidě. Buď je obklopený mělkým mořem nebo tekutými písky. Záleží na tom, zda člověk přichází v době přílivu nebo odlivu.

Západní Francie přijala své místo na okraji země i Evropy jako úděl. Zdejší krajina i její lidé se naučili žít v sousedství bouřlivého Atlantiku, naučili se využívat výhod, které poskytuje i vzdorovat nevýhodám, jimiž na ně útočí.

Château de Josselin leží asi 50 km severně od Vannes a bývá proto i oblíbeným výletním cílem návštěvníků Morbihanského zálivu. Už od roku 1407 patří rodu Rohanů, nicméně veřejnosti je částečně přístupný. Na bohatě zdobené vnitřní žulové fasádě upoutá pozornost písmeno ‘A‘ připomínající oblíbenou vévodkyni Annu Bretaňskou, která se zasloužila o „zlatý věk“ Bretaně.

ŘEKNI MI, CO JÍŠ, JÁ TI
ŘEKNU, KDO JSI
Francouzi považují dobré jídlo za součást národního dědictví. A jen málokde se lidé tak zaníceně zajímají o svou kuchyni a své víno jako právě v téhle zemi. Francouzská gastronomie má pověst nejlepší kuchyně na světě. Vděčí za to své zemi, která jí poskytuje, co hrdlo ráčí – ať už z bohatství moří, velkých řek, úrodných polí, rozsáhlých pastvin se skvělým dobytkem, z lesů plných zvěře nebo ze zahrad, kde dozrává chutné ovoce a spousta zeleniny. Její kouzlo spočívá hlavně v rozmanitosti krajových specialit…

Město Nantes bylo od 11. do 18. století správním centrem Bretaně. Pak sice přestalo být součástí Bretaně a nyní je střediskem regionu Pays de la Loire, ale mnozí jeho obyvatelé se stále cítí být Bretanci.

Vítr od Atlantiku neustále bičuje Stříbrné pobřeží a přesypává tuny písku na jeho nekonečných plážích. Drobná zrnka neúnavně posunuje stále hlouběji do vnitrozemí, kde je seskupuje v návěje a impozantní duny. Rovinatou Akvitánskou pánev tak zvolna mění v polopoušť.

Nový způsob malby v plenéru, tedy v přírodě, objevila skupina mladých francouzských malířů, kteří se tak zároveň vzbouřili proti přísným pravidlům oficiální ateliérové tvorby prosazované konzervativními výtvarníky z Francouzské akademie. Hlavním námětem jejich obrazů se stala příroda ve světelných proměnách dne a ročních dob, kdy jednotlivé objekty ztrácely pevné kontury a celé jako by se rozplynuly v reji barevných skvrn. Tyto obrazy čistých barev slunečního spektra zachycovaly nálady a dojmy prchavého okamžiku.

Důležitou úlohu v dějinách i hospodářství Bretaně vždy hrálo moře. Jeho blízkost ovlivňovala například i způsob oblékání tamních obyvatel. Jako ochranu proti silnému mořskému větru a vlhkosti vzduchu si obyvatelé pobřeží zhotovovali oděvy ze lnu, konopí a hrubé vlněné příze.

Při atlantském pobřeží, v departmentech Vendée a Charente-Maritime, zaplavují marše několik samostatných, nestejně rozlehlých oblastí. Zarůstají vzácnými slanomilnými a mokřadními rostlinami a poskytují ideální hnízdiště pro mnoho druhů vodního ptactva.

Nejdelší francouzská řeka, královská Loira, hrála mnohokrát významnou roli v dějinách země. V jejím širokém údolí vyrostly pevnosti a zámky, jež sloužily panovníkům k obraně před nepřáteli, ale také jako místo odpočinku, bujarých radovánek a milostných pletek. Nádherné stavby, začleněné do přírodního prostředí, dnes vítají tisíce návštěvníků.