Báňského inženýra Eugena Ruffinyho už dlouho znepokojovala díra, kterou před časem objevil ve skalnatém svahu kopce Duča. Byla tajemná nejen tím, že vedla kamsi do neznámého podzemí, ale navíc z ní i za horkých letních dnů neustále vystupoval velice chladný, vlhký vzduch…
Za romantikou do Slovenského ráje Read More »
Přes tři sta vrcholů většinou přesahujících nadmořskou výšku 2000 metrů, na čtyřicet údolí, v nichž se zrcadlí bezmála dvě stovky horských jezer, to vše na ploše, která odpovídá zhruba dvěma třetinám rozlohy Bratislavy. Co je malé, bývá hezké, říká se a platí to i v případě Vysokých Tater. S jednou výhradou – adjektivum hezké je pro vystižení přírodních krás nejvyšší horské skupiny Karpat slabé slovo…
Uprostřed kanárského ostrova Lanzarote se rozkládá Teguise, které bylo až do roku 1852 hlavním městem. Na počátku 15. století jej nechal zbudovat Maciot Béthencourt, synovec normanského dobyvatele Jeana Béthencourta, který Kanárské ostrovy dobyl pro španělskou korunu…
Hrad na okraji sopečného kráteru Read More »
Benidorm, ležící na španělském pobřeží Středozemního moře mezi Valencií a Alicante, má bohatou a neklidnou historii jako ostatně všechna španělská středomořská města. Každá z kultur, které tudy procházely, tu zanechala své stopy…
Benidorm – osudy města na pobřeží Costa Blanca Read More »
Známá lidová slovesnost praví, že jeden člověk nemůže sedět na dvou židlích. Víte však o tom, že je možné sedět jednou židlí na dvou zemských polokoulích? Ano, lze to, ale musíte počítat s tím, že se přitom budete řítit rychlostí asi 1670 km/h vesmírným prostorem…
Rovník – největší pozemský kolotoč Read More »
Pátráme-li po nejkrásnějších stavbách osmanské říše, vždy se znovu a znovu setkáváme se jménem Mimar Sinan. Je stěží uvěřitelné, že tento kreativní a tvořivý člověk šestnáctého století, žijící ve společenském systému, kde život jedince neměl příliš velkou cenu, se dožil plných 98 let…
Mimar Sinan – kníže islámské architektury Read More »
Vrcholek nejvyšší mexické hory Pico de Orizaba leží poněkud stranou turistického zájmu. Je jakoby zastíněn svým věhlasným sokem Popocatépetlem, který je na dosah hlavnímu městu a navíc ozdoben dojemnou indiánskou legendou. Kromě toho vždy dokáže přitáhnout ochabující pozornost svým zlověstným syčením a výbuchy hněvu…
Nejvyšší hora Mexika Read More »
Blížili jsme se po prašné silnici Oodnadatta track k Lake Eyre, největšímu slanému jezeru Austrálie, a všude kolem byla jen vyprahlá poušť. Rudohnědá pláň se tetelila pod žhnoucím sluncem a co chvíli nabízela vidinu vody. Zpočátku jsme pokaždé tomuto zrakovému přeludu uvěřili…
Eyrovo solné jezero Read More »
Na většině pláží chorvatského pobřeží Jadranu máte jednu obrovskou výhodu. Jestliže vás omrzí pobyt u moře a zatoužíte po změně krajiny, není to naprosto žádný problém – stačí se jen otočit k moři zády a vykročit k nedalekým horám…
Majestátný Velebit Read More »
V Aténách zavlaje příští měsíc bílá vlajka s pěti barevnými kruhy, a olympijské hry se tak po 108 letech vrátí do země, kde se zrodily. Znovu ožije i slavný Panathénský stadion, známý také pod názvem Kallimarmaron…
Olympiáda na Kallimarmaronu Read More »
„Severovýchodně od Turnova mezi vesnicemi Klokočem a Loktuší jest v okolí písčitém véska Rotštein, jež jméno své dostala po starém hradě, jehož zříceniny se u ní samé spatřují…“
V Bernských Alpách, pod průsmykem Furka leží v kamenné kolébce ohlazených a obroušených skal okraj bílého ledovcového splazu. Ještě dřív, než ve výšce 1828 metrů zcela skončí svou pomalou pouť, už pod ním teče jeho pokračovatelka Rhôna…
Pokračovatelka Rhônského ledovce Read More »
Velmi výstavně vyhlíží zámek na okraji Jemniště. V letech 1717 – 1725 ho vystavěl František Adam z Trauttmannsdorfu, pravděpodobně podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky. V roce 1754 zámek vyhořel, přičemž byl opraven spíše v duchu rokoka než původního barokního stylu…
Putování Jihoafrickou republikou vede většinou po dobře udržovaných asfaltových silnicích, ale my už jimi začínáme být unaveni. A tak naše auto odbočí z hlavního tahu a vydáváme se do polopouštní krajiny na severozápadu země. Pod koly začínají ubíhat první kilometry „pravých“ afrických cest, plných rudého prachu…
Cestou do Kalahari Read More »
Oblast kolem jezera je poměrně málo zalidněná. Jestliže americká strana je řídce obydlena, pak kanadská je takřka liduprázdná. Leží tu jen dvě větší města – Sault St. Marie na východě a Thunder Bay na západě, vzdálené od sebe asi 700 kilometrů. Mezi nimi kraluje nekonečná divočina, severský les, skály, jezera a divoké řeky…
Divoké pobřeží Hořejšího jezera Read More »
Když se člověk zadívá na mapu Egejského moře, může si pro svoji letní cestu vybrat z bezpočtu nejrůznějších ostrovů. Mezi mnoha lákavými jmény se poněkud ztrácejí drobné ostrůvky Severních Sporád ležící v těsné blízkosti východního pobřeží řecké pevniny. Jako perla na náhrdelníku se mezi nimi třpytí pouhých dvanáct kilometrů dlouhý kousek pevniny jménem Skiathos…
Drahokamy rozeseté v moři Read More »
Nenechte se mýlit. Nebude řeč o turistické atrakci – pravém Hobitíně na Severním ostrově Nového Zélandu, kde se natáčel Pán prstenů a kde dodnes zůstaly kulisy Dna pytle, do nějž nedávno vstoupil i náš ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda. Dozvíte se o tom, jak se na Novém Zélandě, z nějž Tolkienovu Středozem udělal podsaditý, vousatý Peter Jackson, sám tak trochu připomínající hobita, skutečně žije…
Každodenní život v novozélandské „Středozemi“ Read More »
Losos je bezesporu naší nejušlechtilejší rybou, ba dokonce bývá považován za rybu královskou. Má elegantní tvar těla, drobné šupiny a jeho načervenalý svatební šat s černými skvrnami je vskutku působivý. Lidi odjakživa fascinuje i způsobem svého života, protože se rodí a často i umírá v horských řekách, ale většinu dospělého života tráví v moři. Heroický tah lososů proti proudu, přes peřeje a vodopády až k tichým horským trdlištím je legendární…
Nejednou geomorfologie krajiny dala vzniknout ojedinělým typům staveb, v oblasti Českého Švýcarska jsou to např. skalní a výklenkové kaple. S podobnými památkami se lze setkat i v jiných oblastech, ale příhodné vlastnosti pískovců umožnily stroze funkční niky doslova plasticky rozehrát do okolní skalní stěny…
Na své nedlouhé cestě z Lužických hor k Labi je velmi náladová. Pokojná i divoká, vlídná i nepřátelská. Místy plyne velmi tiše a vykrouženými meandry jako by se procházela po zelených lukách, ale už o pár kilometrů dál se divoce valí před balvany a ve svých nejnáročnějších úsecích mizí v tajemných soutěskách, ve zšeřelé hloubce lemované skalními monolity…
Velká dobrodružství na malé řece Read More »
