Jméno autora: Země světa

Každý návštěvník „subsaharské“ Afriky chce především vidět velká divoká zvířata v jejich přirozeném prostředí, většinou v pralesích a savanách. Jihoafrická republika má však díky své exkluzivní poloze na špici kontinentu také dlouhé oceánské pobřeží, kde lze často pozorovat i ta zvířata, která se rozhodla žít na hranici moře a souše. Tyto pozorovací „lovy beze zbraní“ patří k nejzajímavějším, protože samotné prostředí břehů oceánu je velmi dramatické a zvířata zde usídlená bývají aktivní po celý den…

Monotónní krajina je pokryta řídkým keřovitým porostem mezi kterým vyčnívají stavby termitů. Na obzoru se tyčí erodované kuželovité útesy a krajinu protíná silnice jako nekonečně dlouhá přímka. Odbočit na vedlejší silnici znamená cestovat i několik hodin aniž člověk potká nějaké auto. Rozlehlost krajiny vyvolává pocit nehostinnosti. Prší tu jen zřídka, v létě panují úmorná vedra a v zimě bodá ledový vítr. Jsme na Karoo, vyschlé náhorní plošině, která ve svém širším pojetí zabírá téměř jednu třetinu rozlohy Jihoafrické republiky…

Obdivuji tereje. Pro jejich elegantní let, ladné křivky těla, hladkost peří i ostrou kresbu hlavy. V Jihoafrické republice se mi několikrát naskytla příležitost tyto ptáky pozorovat a pokaždé jsem měl pocit hlubokého estetického zážitku. Když například terejové objeví v moři hejno ryb, většinou na ně zaútočí společně. Z výšky až třiceti metrů se střemhlav vrhají do vln a jako šípy prolétají vodou – hluboko, až pod hejna ryb, které pak chytají odspodu, při svém návratu k hladině…

O žádném jiném africkém etniku se v souvislosti s jeho lidovým uměním nenapsalo ve světě tolik jako o lidu Ndebele. Důvodem jsou hlavně vynalézavé umělecké projevy vznikající z bohatých tvůrčích schopností hlavně ndebelských žen…

Kuchyně a stravovací návyky jsou vždy spjaty s vývojem země a náturou obyvatel. O Jižní Africe to platí dvojnásob Její spletité dějiny, během nichž se rodila dnešní „duhová“ jihoafrická kuchyně, se přičinily o mnohotvárné kulinární dědictví, vytvořené různými národy…

„Koukni, žirafy!“ Jak prosté zvolání. Z chvějícího se hlasu je ale zřejmý onen okouzlující pocit neskutečna, který zná každý, kdo se poprvé setká ve volné přírodě s velkými africkými zvířaty. Můžete tyto scény stokrát vidět v televizi, číst o nich v knihách nebo naslouchat vyprávění přátel. Můžete tato zvířata vidět v zoo, ale nic z toho nedokáže nahradit okamžik, kdy vás jen pár metrů odděluje od věžovité žirafy nebo obřího sloního těla a kolem dokola jen nekonečná savana a deštníkovité koruny akácií. To okouzlené vzrušení nelze popsat, to lze jen zažít…

Na území Jihoafrické republiky roste téměř 24 000 druhů rostlin, což je zhruba jedna desetina celkového počtu rostlinných druhů na naší planetě. To je samo o sobě úctyhodné číslo, ale výjimečnost jihoafrické květeny tímto faktem zdaleka nekončí. Pozornost botaniků i všech milovníků rostlin přitahuje zejména západní část země, která představuje samostatnou floristickou říši…

Jihoafrická republika, či zkráceně Jižní Afrika, leží v nejjižnější části africké pevniny. Mezi ostatními zeměmi kontinentu je ekonomicky daleko nejvyspělejší. Rozkládá se na ploše 1 219 090 km2, a paří k ní také Ostrov prince Edwarda a ostrov Marion, nacházející se v Atlantiku, přibližně 1900 km jihovýchodně od Kapského Města. Země je rozdělena do devíti provincií, jež mají značnou míru samosprávy…

Kabinová lanovka na Stolovou horu byla uvedena do provozu 4. října 1929. Po více než 60 letech, kdy dopravila na vrchol přes 14 milionů lidí, už nestačila stále stoupajícímu zájmu, a tak se přistoupilo k její modernizaci…

Vítr žene po moři vysoké vlny a vrhá je proti pobřežním skalám. Země pod nohama se lehce chvěje a do hlubokého dunění ječí svištivý vítr. Kolem skalisek a v chráněných zátočinách stále dorůstají mohutné vrstvy pěny, jejíž vrcholky vítr vytrvale odtrhává a rozptyluje ve vzduchu. Pohled ze strmé skalní stěny přímo k jejímu zdivočelému úpatí je úchvatný. Nebe je modré, dopolední slunce už začíná slibně hřát, a tak ze všech škvír vylézají černé ještěrky a začínají akumulovat životadárné teplo…

Vysloužilý pirát Jan van Hunks seděl na velkém balvanu v horském sedle a kouřil dýmku. Prý tabák máčený v rumu, ale možná také konopí, kdo ví, vždyť už je to dobrých tři sta let. Bylo to v létě, starý námořník sužovaný revmatismem nemohl už dál nahoru na kopec, když se jednoho slunečného dne objevil cizinec. Snad chtěl půjčit jedno pořádně silné cigáro, snad se jen tak trochu vytahoval a provokoval – buď jak buď, slovo dalo slovo a muži se pustili do závodů v kouření. Ten souboj prý trval několik dnů, než protřelý pirát cizince porazil. Jenže jak se ukázalo, cizinec nebyl nikdo jiný než ďábel, který sídlil na sousední hoře…

Pojem Zulu může vyvolávat u každého trochu rozdílné představy. Pro búrské osadníky a britskou armádu v 19. století to byl symbol krvežíznivých a odhodlaných bojovníků, pro současné jihoafrické politiky je to symbol diskutované strany Inkatha a jejího kontroverzního vůdce Buthelezih. V jazyce isiZulu, jednom z jedenácti úředních jazyků Jihoafrické republiky, slovo Zulu znamená Nebesa. Zuluové pak sami o sobě mluví jako o abakwa Zulu – Lidech z Nebes…

Dračí hory jsou se svými více jak 3000 metrů vysokými vrcholy nejvyšším pohořím jižní Afriky. Jejich okrajová část nad Velkým stupněm připomíná zubatý dračí hřbet. Nejsou však jen oblastí strmých skalních stěn, sněhu a dravých říček, ale i mírných kopců porostlých trávou nebo širokých údolí vyplněných lesy. Úkryty ve skalách, celoročně přístupná voda i hojnost zvěře, zejména stáda antilop losích, poskytovaly odedávna ideální podmínky k životu. Jejich prvními obyvateli byli Sanové, kteří v nich setrvali až do poloviny 19. století…

Když dojdete na okraj nekonečné náhorní plošiny, která se táhne z jihoafrického vnitrozemí až na dohled k Indickému oceánu, stanete náhle nad propastí. Téměř kolmá zlomová stěna tady odděluje dva zcela rozdílné světy, náhorní highveld a nížinný lowveld. A mezi nimi až kilometr vysoký Velký stupeň, sráz známý jako Great Escarpment. V podvečerním slunci s hlubokými, dlouhými stíny je vidět jedinečná ukázka krajinné „scénografie“: do dálky běžící křivka zlomové linie, i nižší skalní stupně, jimiž sestupuje náhorní plošina jako velkolepé schodiště až k oceánu…

Město Durban, na východním pobřeží Jihoafrické republiky, není jen jedním z nejdůležitějších afrických přístavů, ale může se také chlubit možná nejkrásnějšími a nejpříjemnějšími plážemi…

Lidé mají tendenci neustále vzájemně soutěžit, něco sbírat a něčeho dosahovat. A tak se pro mnohé návštěvníky afrických národních parků stává úkolem číslo jedna spatřit takzvanou Velkou pětku. Pět nejnebezpečnějších zvířat. Pět velkých savců, které by měl každý turista uvidět. Pokud se mu tento „úkol“ nepodaří splnit, je to často chápáno jako velké zklamání a nenaplnění cílů, s nimiž sem, do Afriky, přijel. Se zobrazeními Velké pětky, které povzbuzují turisty v jejich úsilí, se setkáváme doslova všude: na pohlednicích, plakátech, tričkách, na bankovkách i etiketách lahví s alkoholem…

Krajina na východ a severovýchod od Kapského Města nepřipomíná skoro v ničem „černou“ Afriku – kromě své krásy. Tato část provincie Západní Kapsko je nejdéle v celé jižní Africe osídlena bělošskými farmáři, což jí dává charakteristický ráz kulturní krajiny s poli, zeleninovými a květinovými zahradami, ovocnými sady – a vinicemi. Právě tady, kolem měst Paarl a Stellenbosch, leží jedna z nejslavnějších vinařských oblastí Jihoafrické republiky…