O Vánocích roku 1297, za větrné, deštivé noci, nesměle zaklepal na vrata monacké pevnosti potulný františkánský mnich. Strážný vyhlédl zamřížovaným okénkem, a když uviděl osamělého nahrbeného muže v mnišské kutně, odsunul ze vrat železnou závoru, aby jej pustil dovnitř. Byly přece svátky lásky a dobré vůle. Sotva se však dubová, železem pobitá vrata pootevřela, pokorný mnich se změnil v drzého útočníka…
Je těžké vymyslet jiný trefný titulek pro povídání o malém souostroví ve Středozemním moři, ležícím 95 kilometrů od italské Sicílie a 293 kilometrů od severního pobřeží Afriky. Všechny tři zalidněné ostrovy – Malta, Gozo a Comino – měří dohromady s pustým ostrůvkem Filfla něco přes 300 km2 a žije na nich 385 000 obyvatel, kteří mluví svým vlastním jazykem. Maličký stát hrdých, duchem velkých lidí, je republikou teprve od roku 1974…
Malá země s velkými lidmi Číst více »
Pestrobarevné korálové rybky, sépie měnící barvy, fantastické korály a žraloci v obřím akváriu jsou lákadla, jimž nelze odolat. Návštěvník, který se za nimi vydá, do Oceánografického muzea v Monaku, nestačí žasnout. Úchvatný pohled do tajemného světa mořských živočichů zde nabízí více něž 90 akvárií. Tuto scenérii přichází ročně obdivovat téměř jeden milion lidí…
Mnohé zvyky a slavnosti spojené s úmrtím a zvolením nového papeže se v průběhu věků měnily, přesto stále ještě jsou zachovávány prastaré obřady, představující dodnes pozoruhodnou tradici…
San Marino se často přirovnává k “ostrovu na souši“. Vděčí za to impozantnímu masivu hory Monte Titano, která vystupuje z mírných vln italského “moře” jako ostrov se skalnatými útesy. Tato nedobytná pevnost po staletí pomáhala svým obyvatelům odolávat příboji sousedních pánů a mocností a dodnes vzbuzuje obdiv a úctu…
“Ostrov” San Marino Číst více »
Ačkoliv dnešní městský stát Vatikán je jen nepatrným zbytkem církevního státu, který v době svého největšího rozmachu zaujímal téměř třetinu území současné Itálie, je nepochybně tím, co přitahuje pozornost každého, kdo navštíví Řím…
Miniaturní státy patří k evropským kuriozitám. Jejich rozloha se dá často srovnat s katastrem našich bývalých okresů a počtem obyvatel se sotva vyrovnají středně velkým městům. Až na výjimky nevlastní žádné zdroje surovin, nemají armádu, ale protože je ve většině z nich velice benevolentní daňový zákon, docela dobře prosperují. Žijí ze své výjimečnosti, a většinou také pod ochranou daleko větších a mocnějších sousedů…
Sedm evropských trpaslíků Číst více »
Navzdory vlastní politické bezvýznamnosti se podařilo všem ministátům v Evropě, pomineme-li církevní stát Vatiká, vytěžit z historicky odůvodněné samostatnosti na svých sousedech poměrně významné ekonomické ústupky…
Čím platí evropští trpaslíci? Číst více »
Jedním z nejvyhledávanějších zámků v Českém středohoří jsou Ploskovice, nacházející se ve výhodné poloze jen asi 5 km nedaleko Litoměřic, stranou od hlavní komunikace. Těší se neobyčejné pozornosti turistů, ale i filmařů, kteří zde každoročně realizují záběry pro několik, zpravidla zahraničních titulů…
Letní sídlo Ferdinanda I. Číst více »
V těsném sousedství Českého středohoří, od severozápadu tísněna Krušnými horami, leží Mostecká pánev. Je protáhlá v krušnohorském směru a rozlohou srovnatelná s Českým středohořím. Táhne se od Doupovských hor až k Ústí nad Labem a má celkovou plochu asi 1400 km2. A je to nejproblematičtější česká krajina…
Mostecká pánev v proměnách času Číst více »
Najdete ho v nenápadné vinárničce U Divocha, na mosteckém náměstí. Přes den je tam skoro prázdno, ale zdá se, že mu to příliš nevadí. Podle majitelových slov je jeho nekuřácká vinárna pro slušné lidi. Vinař Ivan Váňa bere tento stav filosoficky: „Slušní lidé přes den pracují. A když jdou do vinárny, mají pro to zvláštní důvod, a proto chtějí pít kvalitní víno. Za pití však moc neutrácejí, protože slušný člověk si váží peněz i času, a tak po vypití několika deci zase odchází.“
Velké množství starých pověstí se vztahuje k vrchu Doubravka, který se vypíná nad Teplicemi. Uvnitř kopce, podobně jako v Blaníku, spí tajemní rytíři, čekající na svoji příležitost. Potůček na úpatí prý býval často zakalen výtokem z konírny a na stráni leží kameny s vytlačenými kopyty. Hodinu před půlnocí se u hradní brány zjevuje jezdec s hlavou pod paží, který pak ujíždí směrem ke Kyšperku…
Pověsti z Českého středohoří Číst více »
Projíždíte-li Podkrušnohořím z Litvínova přes Osek, Duchcov a Krupku do Ústí nad Labem, v případě krásného počasí sami sobě vydáte povel „vpravo hleď“ a připadáte si jako na slavnostní přehlídce. Dominantní Bořeň s výjimečným tvarem, o kus dál skupina nejkrásnějších kuželů centrálního Českého středohoří, reprezentovaných Milešovkou i sousední Kletečnou…
Duchcov a Casanova Číst více »
Pánové Vlk a jeho syn Sulislav z Lubochovic, kteří se v písemných pramenech objevují roku 1282, pravděpodobně patřili ke zdejší nejstarší šlechtě. O deset let později je „vystřídal“ Heiman z Lichtemburku, o němž víme, že měl více statků v okolí a nepochybně byl prvním stavitelem hradu Házmburku…
Když v roce 1819 navštívil známý přírodovědec a cestovatel Alexander von Humboldt poprvé Milešovku (837 m), nejvyšší horu Českého středohoří, byl výhledem z jejího vrcholu doslova uchvácen. Také hned o tom napsal v dopise svému příteli Rössmaslerovi, kde mu sdělil svůj dojem: „Pohled z Milešovky je třetí nejkrásnější z těch, které jsem kdy ve světě spatřil…“
Královna Českého středohoří Číst více »
Jedna z věcí, jimiž nás příroda neustále překvapuje a okouzluje, jsou podivuhodné souvislosti mezi jednotlivými jevy a procesy, jež přesahují miliony let i tisíce kilometrů. Osudový Krušnohorský zlom, který vznikl jako vzdálený ohlas vrásněných Alp, měl například zcela zásadní vliv na další vývoj a podobu celých severních Čech…
Velké příbuzenstvo aneb odkud se vzaly Číst více »
Když v 60. letech minulého století vytvořil Václav Sivko svůj vynikající obrazový soubor České středohoří, rozšířil řadu umělců, které toto romantické horstvo okouzlilo. Patřil k nim jak K. H. Mácha, tak Vrchlický, německý básník Goethe i slavný přírodovědec Humboldt…
Její obraz se před námi většinou objeví náhle. Ať už se vynoří nad rovinami Polabí nebo se rozprostře pod hřebenem Krušných hor, člověk vždy zatrne obdivem i dojetím. Krajina tak dramatická a snivá zároveň, neklidná v poledním slunci a zcela ustrnulá, když tone v ranních mlhách, na jaře s bílým vínkem ovocných sadů kolem hlav kopců, ve zlatém hávu při podzimní štědré sklizni. Člověk se toho pohledu nikdy dost nenasytí a musí se vracet stále do kraje, který je nedostižnou předlohou malířů, inspirací básníků a stále ještě dráždivým tajemstvím pro badatele…
Někteří návštěvníci se hned nedokáží orientovat, prezentujeme-li Doksany jako zámek, zvláště, je-li již mnoho let veřejnosti přístupná pouze románská krypta pod kostelem Narození P. Marie. Dozvídáme se, že kostel byl trojlodní románskou bazilikou, založenou v roce 1200, ale klášter premonstrátek je ještě o pětapadesát let starší…
„Radní už jsou zase v Kalichu,“ rozneslo se vždy rychle po Litoměřicích, sotva osm nebo i méně hlavních představitelů města usedlo kolem kulatého stolu. Předtím ještě každý z nich vyvěsil z některého z osmi okének svůj praporec na znamení, že se osobně účastní jakéhosi důležitého jednání o záležitostech královského města. Zlé jazyky však tvrdily, že radní se uchylují do Kalicha hlavně proto, aby tam mohli nerušeně pít…
