Jméno autora: Země světa

„Ochutnejte a uvidíte, že koupíte … anebo ochutnejte jen tak,“ vemlouvá se usměvavý prodavač nerozhodnému mladému páru, před nímž leží nakrájené kousky chleba a olivy na sto způsobů: zelené, hnědé, světlé, tmavé, různě kořeněné či ozdobené papričkou. Vedle nich se lesknou olivové oleje ze Španělska, Řecka a severní Afriky…

Francouzský král Ludvík IX., necelých 30 let po smrti prohlášený za svatého, se do dějin Francie zapsal především sjednocením země. Mečem i obratnou sňatkovou politikou vzájemně spoutal do té doby rozvaděné mocné šlechtické rody a dal zemi pevný správní systém. Do dějin Evropy zasáhl aktivní účastí na dvou křížových výpravách, v roce 1248 a 1270…

Když se zámek Versailles stal hlavním sídlem francouzských vládců, nechal Ludvík XIV. postavit na druhé straně rozsáhlého náměstí Place d´Armes budovy, kde by mohl ustájit svých 600 koní. Jules Hardouin-Mansart, který byl dvorním architektem již při stavbě vlastního zámku, pojal královský záměr vskutku velkoryse…

France miniature není jediným místem na světě, kde můžete obdivovat dokonalé modely měst, chrámů a paláců, a kde si můžete připadat jako Gulliver mezi Liliputány. Výjimečná je ale tím, že představuje jakýsi přechod mezi mapou a skutečností. Jestliže svou cestu začnete na jihovýchodě, brzy se dostanete k nejvyšší francouzské hoře Mont Blanc, odkud se vám otevře pohled na ostatní regiony…

„O vaší zemi mluvíme každý den,” řekl mi markýz Henri-Francois de Breteuil na uvítanou. Myslel tím výklad o jednom z nejkrásnějších kusů nábytku na zámku, který pochází z Českého Těšína. „Ten stůl má větší cenu než celý zámek i se mnou,” dodal s úsměvem…

Ernest Hemingway kdysi řekl, že kdo nežil alespoň rok v Paříži, nemůže říci, že žil. Adolf Hoffmeister zase napsal, že žít a bydlet v Paříži znamená, že do Paříže člověk přijede a zamiluje si ji ihned, a až později nachází mnohé nedostatky…

Počet pařížských muzeí překračuje stovku a zahrnuje pestrou paletu od největšího střediska umění na světě – Louvru – až po nepatrnou světničku hudebního skladatele Erika Satie, od zpřístupněných podzemních stok až po expozice v prvním patře Eiffelovy věže…

Asi 15 km severozápadně od Paříže bývalo kdysi malé návrší s větrnými mlýny, gotickou vískou a páchnoucími močály kolem. Dnes tu stojí impozantní zámek s pohádkovým parkem, prvotřídní zahradou a prosperujícím městem. Způsobila to vášeň Ludvíka XIV. obklopovat se krásnými věcmi a jeho touha po absolutní moci. „Stát, to jsem já,“ říkával…

Chrám Matky Boží v Paříži… Kdo by neznal proslulou katedrálu, koho by nedojímal tragický příběh znetvořeného zvoníka Quasimoda a krásné Esmeraldy, ať už se s ním seznámil v knize či v některém z řady filmových zpracování. Romantismus objevil lásku k minulosti a obdiv k historickým památkám a Victor Hugo ve svém díle tyto pocity a představy detailně zachytil. Jeho příběh je fiktivní, popis chrámu odpovídá více nadneseným představám o dávné minulosti než skutečné realitě. Jaká tedy byla a je skutečná podoba pařížské katedrály…

Kouzelná, frivolní, svůdná, za mlhy nad řekou dokonce tajuplná – tyto i jiné příměry jsme zvyklí slýchat ve spojení s Paříží. Ač neleží v samém středu Francie, jejím centrem je po všech stránkách – politicky, administrativně, dopravně i kulturně. Po staletí byla dokonce kulturní metropolí celé Evropy. Nejprve udávala tón v architektuře a módě, nějaký čas i ve vědě, a nakonec zcela jednoznačně v umění…

Život a tvorba umělců úzce souvisely se životem Paříže samé, a ten se překotně měnil. Vkrátku se zdvojnásobil počet obyvatel (z milionu v roce 1850 na dva miliony o 20 let později), stará páchnoucí zástavba v centru ustoupila širokým, hvězdicově orientovaným bulvárům, lemovaným výstavnými domy-paláci a oživeným bezpočtem kaváren, lákajících k posezení i umělecké tvorbě…

700 schodů vede do prvního patra Eiffelovy věže, symbolu světové výstavy Expo 1889 a později celé Paříže. Výtah ovšem za vhodných povětrnostních podmínek jezdí až do třetího patra. Původní rozhledna, která tolik popudila světáka Guy de Maupassanta i architekta pařížské Opery Charlese Garniera (o většině veřejnosti ani nemluvě), byla vysoká 300 m…

Victor Marie Hugo (1802-1885) se narodil v Besanćonu a už jako patnáctiletý dostal od Francouzské akademie vyznamenání za své verše. Ve dvaceti byl vydávaným básníkem, později spoluzakládal literární časopisy i hnutí romantismu. Psal také divadelní hry, do nichž oproti běžnému úzu vnášel nepřikrášlenou realitu. Jeho veršované drama „Cromwell“ však spatřilo světlo světa až dlouho po autorově smrti: teprve roku 1956 mělo slavnou premiéru na čestném dvoře Louvru…

Dnes tu jsou jen dva, Moulin Rouge a Moulin de la Galette. Na Montmartru jich však stávalo daleko více. Montmartre býval tehdy venkovem, zcela stranou pařížského dění. Po jeho cestách hnali pastevci krávy a děti si hrály mezi vinicemi a na zarostlých loukách. Vítr se opíral do lopat starých mlýnů, v nichž se mlelo obilí, lisovalo víno a drtilo kdeco. O svátcích sem přijížděli Pařížané s piknikovými košíky a trávili tu líná odpoledne…

Pařížské čtvrtě jsou jako malá města živená svou vlastní historií a žijící svým vlastním životem. Od ostatních „měst“ je neoddělují lány lesů a polí, nýbrž ulice, parky a vody Seiny. Jedny jsou tiché, důstojné a staromódní, jiné rychlé, hlučné a moderní. Stojí za to poznat všechny, ale nakonec si člověk najde to své „město“, ten svůj kousek Paříže…