Na území Jihoafrické republiky roste téměř 24 000 druhů rostlin, což je zhruba jedna desetina celkového počtu rostlinných druhů na naší planetě. To je samo o sobě úctyhodné číslo, ale výjimečnost jihoafrické květeny tímto faktem zdaleka nekončí. Pozornost botaniků i všech milovníků rostlin přitahuje zejména západní část země, která představuje samostatnou floristickou říši…
Botanická zahrada světa Číst více »
Jihoafrická republika, či zkráceně Jižní Afrika, leží v nejjižnější části africké pevniny. Mezi ostatními zeměmi kontinentu je ekonomicky daleko nejvyspělejší. Rozkládá se na ploše 1 219 090 km2, a paří k ní také Ostrov prince Edwarda a ostrov Marion, nacházející se v Atlantiku, přibližně 1900 km jihovýchodně od Kapského Města. Země je rozdělena do devíti provincií, jež mají značnou míru samosprávy…
Jižní Afrika, její minulost a přítomnost Číst více »
Kabinová lanovka na Stolovou horu byla uvedena do provozu 4. října 1929. Po více než 60 letech, kdy dopravila na vrchol přes 14 milionů lidí, už nestačila stále stoupajícímu zájmu, a tak se přistoupilo k její modernizaci…
Vysloužilý pirát Jan van Hunks seděl na velkém balvanu v horském sedle a kouřil dýmku. Prý tabák máčený v rumu, ale možná také konopí, kdo ví, vždyť už je to dobrých tři sta let. Bylo to v létě, starý námořník sužovaný revmatismem nemohl už dál nahoru na kopec, když se jednoho slunečného dne objevil cizinec. Snad chtěl půjčit jedno pořádně silné cigáro, snad se jen tak trochu vytahoval a provokoval – buď jak buď, slovo dalo slovo a muži se pustili do závodů v kouření. Ten souboj prý trval několik dnů, než protřelý pirát cizince porazil. Jenže jak se ukázalo, cizinec nebyl nikdo jiný než ďábel, který sídlil na sousední hoře…
Město pod Stolovou horou Číst více »
Vítr žene po moři vysoké vlny a vrhá je proti pobřežním skalám. Země pod nohama se lehce chvěje a do hlubokého dunění ječí svištivý vítr. Kolem skalisek a v chráněných zátočinách stále dorůstají mohutné vrstvy pěny, jejíž vrcholky vítr vytrvale odtrhává a rozptyluje ve vzduchu. Pohled ze strmé skalní stěny přímo k jejímu zdivočelému úpatí je úchvatný. Nebe je modré, dopolední slunce už začíná slibně hřát, a tak ze všech škvír vylézají černé ještěrky a začínají akumulovat životadárné teplo…
Volba „Mys Jižní Afriky“ Číst více »
Pojem Zulu může vyvolávat u každého trochu rozdílné představy. Pro búrské osadníky a britskou armádu v 19. století to byl symbol krvežíznivých a odhodlaných bojovníků, pro současné jihoafrické politiky je to symbol diskutované strany Inkatha a jejího kontroverzního vůdce Buthelezih. V jazyce isiZulu, jednom z jedenácti úředních jazyků Jihoafrické republiky, slovo Zulu znamená Nebesa. Zuluové pak sami o sobě mluví jako o abakwa Zulu – Lidech z Nebes…
Legenda jménem Zulu Číst více »
Dračí hory jsou se svými více jak 3000 metrů vysokými vrcholy nejvyšším pohořím jižní Afriky. Jejich okrajová část nad Velkým stupněm připomíná zubatý dračí hřbet. Nejsou však jen oblastí strmých skalních stěn, sněhu a dravých říček, ale i mírných kopců porostlých trávou nebo širokých údolí vyplněných lesy. Úkryty ve skalách, celoročně přístupná voda i hojnost zvěře, zejména stáda antilop losích, poskytovaly odedávna ideální podmínky k životu. Jejich prvními obyvateli byli Sanové, kteří v nich setrvali až do poloviny 19. století…
Sanové v Dračích horách Číst více »
Když dojdete na okraj nekonečné náhorní plošiny, která se táhne z jihoafrického vnitrozemí až na dohled k Indickému oceánu, stanete náhle nad propastí. Téměř kolmá zlomová stěna tady odděluje dva zcela rozdílné světy, náhorní highveld a nížinný lowveld. A mezi nimi až kilometr vysoký Velký stupeň, sráz známý jako Great Escarpment. V podvečerním slunci s hlubokými, dlouhými stíny je vidět jedinečná ukázka krajinné „scénografie“: do dálky běžící křivka zlomové linie, i nižší skalní stupně, jimiž sestupuje náhorní plošina jako velkolepé schodiště až k oceánu…
Po nejkrásnější z cest Číst více »
Město Durban, na východním pobřeží Jihoafrické republiky, není jen jedním z nejdůležitějších afrických přístavů, ale může se také chlubit možná nejkrásnějšími a nejpříjemnějšími plážemi…
Durban nemá jen krásné pláže Číst více »
Lidé mají tendenci neustále vzájemně soutěžit, něco sbírat a něčeho dosahovat. A tak se pro mnohé návštěvníky afrických národních parků stává úkolem číslo jedna spatřit takzvanou Velkou pětku. Pět nejnebezpečnějších zvířat. Pět velkých savců, které by měl každý turista uvidět. Pokud se mu tento „úkol“ nepodaří splnit, je to často chápáno jako velké zklamání a nenaplnění cílů, s nimiž sem, do Afriky, přijel. Se zobrazeními Velké pětky, které povzbuzují turisty v jejich úsilí, se setkáváme doslova všude: na pohlednicích, plakátech, tričkách, na bankovkách i etiketách lahví s alkoholem…
Krajina na východ a severovýchod od Kapského Města nepřipomíná skoro v ničem „černou“ Afriku – kromě své krásy. Tato část provincie Západní Kapsko je nejdéle v celé jižní Africe osídlena bělošskými farmáři, což jí dává charakteristický ráz kulturní krajiny s poli, zeleninovými a květinovými zahradami, ovocnými sady – a vinicemi. Právě tady, kolem měst Paarl a Stellenbosch, leží jedna z nejslavnějších vinařských oblastí Jihoafrické republiky…
Kraj vína i historie Číst více »
Vodní hladinu osvětlují mihotavé plamínky tisíců svíček, vzduch nasycuje vůně vonných tyčinek. Břehy jsou plné lidí svírajících loďky vyrobené z banánových listů. V tiché modlitbě si žádají odpuštění nedávných hříchů a vyplnění tajných přání. Je úplněk 12. lunárního měsíce a Thajsko se schází k oslavě jednoho ze svých nejoblíbenějších svátků Loy krathong. Na severu v Chiang Mai loďky pokládané na vodní hladinu obohacuje vypouštění balonů, nejvelkolepěji je však Loy krathong slaven v Sukhothaji…
K tomu, abyste se stali legendou, nemusíte znát jazyk země, v níž se usadíte, a nepotřebujete ani něco vědět o odvětví, které vás má proslavit. Jim Thompson byl možná nejznámějším cizincem, jenž se v 2. polovině 20. století v Thajsku vyskytoval. Záhadné a dodnes nevysvětlitelné zmizení v roce 1967 jeho legendu ještě posílilo…
Podobně jako thajská kultura, je i kuchyně směsicí řady vlivů a má tolik variant, kolik je scenérií rozmanité místní přírody. Nejvíce čerpala z okolních zemí, z Číny, Indie, Indonésie a Malajsie, konečný produkt je ale vždy přetaven do něčeho, co zůstává jedinečně thajské. Jedné věci si většina zahraničních ctitelů thajských pokrmů příliš vědoma není – že se kuchyně dost výrazně liší i v rámci jednotlivých thajských regionů…
Pověstná thajská kuchyně Číst více »
Byl jsem uchvácen. Umělec z východu tady používá komerční materiál ze západu pro vlastní duchovní cíle. Těmito slovy se novinář Roger Warner rozplýval nad zahradou plnou buddhistických a hinduistických soch postavených z betonu nedaleko města Nongkai při hranicích s Laosem…
Hat Rin, padesát bahtů. Taxikář v přístavu Thong Sala ani nepovažuje za nutné ptát se na konečnou zastávku. Zítra je úplněk, den, kdy se na Koh Phangan vydá až 10 000 lidí. Všichni se sejdou na pláži Hat Rin, aby v jejím písku protančili celou noc na full moon party. Tenhle večírek není třeba nikde inzerovat. Šíří se šeptandou mezi mladými cestovateli v záchytných bodech jejich výprav – laciných guesthousech v Bangkoku či jednoduchých bungalovech na některém z ostrovů…
Orchideje, thajsky gluay mhai, si ze země úsměvů odnáší snad každý turista. Řezaných květů jsou tu metráky, vázané po desítkách i po stovkách, v dárkových krabicích i méně elegantních kartonech určených obchodníkům. Dendrobia, cymbidia, vandy a především desítky nejpodivnějších kříženců s rodokmeny dlouhými a rozvětvenými tak, že by se za ně nestyděly ani nejstarší královské rody…
Říká se ji Palestinci jihovýchodní Asie. Přestože Monové stáli u zrodu jedné z nejranějších civilizací na území Thajska, dnes žádný domov nemají. Společně s Khmery jsou považováni za nejstarší původní obyvatele jihovýchodní Asie…
Komplex královského paláce, skládající se z více než sta budov, je nejnavštěvovanější památkou Bangkoku. Areál skrytý za bílými zdmi, jejíž obvodová délka dosahuje bez sta metrů dvou kilometrů, nevynechá snad žádný návštěvník thajské metropole. Zástup, který se tísní u vchodu, musí projít přísnou kontrolou. Nikde není dodržování předepsaného oděvu sledováno tak přísně jako tady. Trička s dlouhým rukávem, kalhoty nebo dlouhé sukně a boty s uzavřenou patou…
Francouzský cestovatel ho popsal jako Benátky východu. Jeho bývalý guvernér řekl, že žádné jiné hlavní město tolik neztělesňuje ideály obyvatel. Anglický spisovatel Somerset Maugham zase konstatoval, že pro každého představuje úplně něco jiného a nikdo nemůže říct, jaké skutečně je. Místní novináři ho popsali coby jednu z nejznečištěnějších metropolí s katastrofálním dopravním systémem. Všichni hovořili o jednom a totéž – hlavním městě Thajského království…
