Člověk neznalý historie a geografie by za hlavní město Švýcarska tipoval moderní Basilej, kosmopolitní Ženevu nebo Curych, největší město v zemi. Chyba, třikrát chyba. Sídlem švýcarské vlády i parlamentu je už od poloviny 19. století Bern, krásné historické město s necelými 150 000 obyvateli, tedy velikosti naší Plzně. Proč právě zde bije srdce Helvétské republiky?
Každé z velkých švýcarských měst je úplně jiné. Basilej je plná moderní architektury, Ženeva nedá dopustit na svou bohémskou atmosféru i bohatou sociální historii a Curych je zase městem bank a byznysu. A copak nám zbylo na Bern? Vedle krásné architektury a pohodového života je hlavním městem země. A to zaslouženě. Nejen že leží na rozdíl od svých konkurentů uprostřed země, ale už od středověku byl jedním z tahounů švýcarské konfederace, a když v roce 1848 vznikalo moderní Švýcarsko, byl v té době největším kantonem, a tak mu připadla role hlavního města. Dnes už největší není – v roce 1979 se osamostatnila Jura, a kanton Bern se tak výrazně zmenšil).
Bern je až čtvrtým největším městem v zemi a současně jedním z nejmenších hlavních měst světa, což přináší celou řadu výhod. Místní téměř neznají, co je to spěch a shon. V Bernu panuje příjemná, téměř ospalá atmosféra, jako by se zde zastavil čas. Ostatně i mezi Švýcary se povídá, že lidé v Bernu se pohybují tak pomalu, že po smrti jim trvá staletí, než se jejich duše dostanou do nebe. Ale pro návštěvníky je to příjemné. Zvláště v létě dostává život v Bernu nádech jakýchsi starosvětských prázdnin, snad každé okno je bohatě vyzdobené květinami (za návštěvu stojí slavný květinový trh), obyvatelé tráví večery v ulicích a ve volném čase se rádi koupají v řece Aare (i když je voda řeky spěchající z Alp poměrně studená), která protéká centrem a nádherně obkružuje staré, historické město.
Voda v řece má – tak jako ve většině řek, potoků a jezer ve Švýcarsku – kvalitu pitné vody. A turisté jen s lehkou závistí krčí rameny: Ve kterém hlavním městě Evropy si dnes můžete zaplavat v řece? Zkuste si představit, že si půjdete zaplavat do Vltavy třeba u Karlova mostu… A když už jsme u těch mostů – kousek za mostem Nydegg, na místě bývalého hradebního příkopu, chovají živé medvědy, aby tak dostáli svému znaku, na kterém je medvěd již od středověku. Proč? Protože zakladatel města, vévoda Berchtold V. z Zähringenu, se rozhodl, že město pojmenuje podle prvního zvířete, které složí v okolních lesích. Tím se stal medvěd, který se tak dostal jak do názvu, tak do znaku města.
Bern má jako hlavní město trochu jiné postavení než Paříž či Londýn. Švýcarsko z podstaty své historie i politického uspořádání není a nikdy nebylo zemí založenou na národnostním, jazykovém či náboženském principu. Některé kantony jsou historicky katolické, zatímco jiné protestantské, navíc se ve Švýcarsku používají hned čtyři úřední jazyky, vedle většinové němčiny a francouzštiny také italština a rétorománština. Drtivá většina Švýcarů běžně hovoří třemi jazyky (německy, francouzsky a anglicky). V Bernu je rodným jazykem němčina, respektive její zvláštní nářečí, kterému se říká bernština.
Přestože je Bern sídlem vlády a parlamentu, pro který byla v polovině 19. stol. postavena honosná budova ve stylu florentské renesance, ve Švýcarsku hraje větší roli kantonální a místní příslušnost, jinými slovy nejdříve jsem Berňan a teprve poté Švýcar. A obráceně, o důležitých věcech obvykle nerozhoduje parlament jako sbor politických zástupců, ale přímo občané v referendu, která se zde konají poměrně často a v nichž se řeší desítky aktuálních problémů. Ať už je to otázka možné výstavby minaretů (zamítnuto) až po vstup do Evropské unie (opět zamítnuto). V tomto případě se však není čemu divit – pro Švýcary je důležitá nejen jejich neutralita, díky níž se ve 20. stol. vyhnuli oběma zničujícím válkám, ale také jejich nezávislost.
Ale pojďme už na prohlídku samotného Bernu. V průvodcích se občas objeví zmínka o tom, že Bern je jakousi kapesní verzí Prahy, což je způsobeno několika podobnostmi obou měst. Tím nejviditelnějším příkladem je slavný historický orloj, pocházející z první poloviny 16. stol. (Zytglogge). Umístěn je v daleko starší věži, a přestože většina návštěvníků si orloj prohlíží zvenku a kochá se jak astrologickým kal…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarsko – život v objetí hort