Když v úterý 4. března roku 1890 princ z Walesu, pozdější britský král Edward VII., slavnostně otevíral most přes skotskou zátoku Firth of Forth, panovala taková vichřice, že mohl jen stříbrným klíčem utáhnout poslední matku a říci, či spíše zakřičet: „Dámy a pánové, prohlašuji Forth Bridge za otevřený…“
Forth Bridge je prostě most Read More »
Skotská sukně, kilt, je základní součástí skotského národního kroje a po staletí byla i znakem klanové příslušnosti. Svérázný klanový systém, jehož počátky sahají ve Skotsku až do 6. století, se vyvinul zejména v oblasti Skotské vysočiny a do jisté míry může být srovnáván se starobylou rodovou společností. Také zdejší obyvatelé příslušeli k velkým skupinám, vedeným autokratickými náčelníky a všichni členové klanu měli společné předky i stejné příjmení (Ve starém galském jazyce slovo clann znamená potomstvo.)
Přestože je populace Skotska relativně málo početná (dnes asi 5 miliónů), vydala tato země pozoruhodný počet netradičně přemýšlejících lidí, kteří obohatili lidstvo svými vynálezy, objevnými myšlenkami i uměleckou tvorbou. Možná že se u tohoto inteligentního národa uplatňuje samostatné uvažování a vynalézavost jako důsledek drsných životních podmínek minulosti, kdy byly tyto schopnosti základní podmínkou přežití. A dodnes jsou nápaditost a individualita vlastnosti, kterých si každý Skot velmi váží…
Podél severozápadního pobřeží Skotska se táhne řetěz atraktivních ostrovů Vnitřních Hebrid. Jsou mezi nimi ostrovy velké a obydlené jako je Skye a Mull, ale i ostrůvky malé, ba i pouhá skaliska, k nimž patří i rozervaný ostrůvek Staffa, který je bezpochyby jedním z nejpozoruhodnějších přírodních útvarů Skotska. A také nejnavštěvovanějším. Nejen současnými turisty, ale i mnoha umělci a významnými osobnostmi minulých staletí. Staffa je geologickou vzpomínkou na jedno z nejdramatičtějších období Evropy, je opředena lidovými bájemi o obrech, je stálou inspirací umělců i otevřenou učebnicí přírodovědců…
Dramatický ostrov Staffa Read More »
Skotská krajina je na první pohled starobylá, vrchovinná až hornatá, s několika protáhlými údolími. Jako by přes ni běžely terénní vlny jedna za druhou – dlouhé horské hřbety a s nimi rovnoběžná údolí. Mořské pobřeží je velmi členité, s mnoha zálivy fjordového typu, a v nedalekém moři leží stovky ostrovů, které jsou jen zaplavenými vrcholky hor, kdysi souvisejících se skotským územím. Charakter krajiny dokresluje nedostatek lesů a přemíra rašelinišť porostlých vřesem, holé, strmé svahy plné kamenité suti, mezi níž roste nízká tráva. Na chudých půdách se uživí většinou jen pastviny pro ovce…
Starobylá skotská krajina Read More »
Snad v každé společnosti spolu muži soutěží a měří svou sílu, aby mezi sebou našli toho nejzdatnějšího a nejschopnějšího, který se pak stane náčelníkem nebo získá jinak privilegované postavení ve skupině. Podobně kdysi náčelníci skotských klanů hledali nejlepší bojovníky do své armády či osobní družiny. Uspořádali vždy velké soutěžní klání, kde všichni zájemci mohli změřit své síly a vydobýt si tak co nejlepší vojenský post. A protože v boji šlo tenkrát především o sílu, soupeřilo se v silových disciplínách. Vrhaly se balvany do dálky i do výšky, házela se dokonce polena a klády, přetahovalo se na provaze. Jako náčiní se použilo to, co bylo po ruce. Právě taková klání se časem stala tradicí a položila základ velkým hrám skotské Vysočiny – Highland Games. Dnešním slovníkem bychom řekli, že se stala určitým festivalem horácké kultury a sportu…
Skotská metropole je jedním z nejstarších trvale osídlených míst v severní Evropě. Podle archeologických nálezů se na jižním břehu zátoky Firth of Forth usadili první lidé již tisíc let před Kristem. Dnes má Edinburgh, jehož jméno ve skotské gaelštině zní Dun Eideann, jen něco málo přes 450 tisíc obyvatel a jeho rozloha činí 260 km?. Původ jména Edinburgh je tak trochu zahalen závojem zapomění. Možná, že je zkomolením názvu Edwin`s Burgh, připomínající krále Edwina, který v 9. století rozšířil království Northumbrie až k zátoce Firth of Forth…
Edinburgh – Athény severu Read More »
Westray, Stronsay, Hoy, Ronaldsay, Shapinsay… Tajemná zem kdesi na severu. Pevninu jakoby tu nějaký mýtický démon rozerval ve svém živelném záchvatu na kusy, jež pak zuřivě rozházel po moři. Nekonečný oceán si však nic takového nechce nechat líbit a vytrvale a neúnavně s ostrovy bojuje. Obrušuje a ohlodává jejich skaliska, podemílá jejich břehy a odnáší si jejich zem do svých hlubin…
Když se řekne ‘Skot’, člověku se automaticky vybaví šetrnost. Dokonce český expresivní výraz ‘škot’ je rovněž odvozený od jména příslušníků tohoto národa. A nejen u nás. Do povědomí téměř všech Evropanů vešel právě tento údajný povahový rys téměř jako synonymum Skota. Neplatí to však obecně, stejně jako pověstná česká „holubičí povaha“. Sami Skotové však připouštějí, že jsou na peníze opatrní a dokonce se sami baví takzvanými skotskými vtipy, jako například o Skotovi, který otevřel peněženku a vyletěl mu z ní mol. Lidsky však působí srdečně, s humorným sklonem k sebepodceňování…
Jeden evropský cestovatel na počátku 16. století charakterizoval Skoty takto: „Většinou vedou války proti nepřátelům zvenčí, a když není vnější nepřítel, bojují mezi sebou“. Zemi vždy rozdělovaly náboženské rozbroje a nejednotná vnitřní politika jen odrážela nepotlačitelný duch skotského individualizmu. Přítomnost mocného jižního souseda, Anglie, se také nedala přehlédnout, a tak má skotská minulost větší vliv na přítomnost než kdekoli jinde…
Urputná nezávislost Read More »
K atmosféře Skotska patří rozhodně hrady. Ty nejstarší, raně feudální, pocházející z 11. a 12. století, byly pouze dřevěnými tvrzemi a mnoho se z nich nezachovalo. Pozdější už byly masivní, kamenné, a sloužily nejen k obývání, ale hlavně k obraně. Romantika hradu na malém ostrůvku uprostřed tichého jezera měla velice pragmatický základ…
Pro vegetariány je pobyt ve Skotsku poněkud komplikovanou záležitostí – skotská kuchyně se totiž tradičně spoléhá na maso. Farmáři pracující celý den venku vždy dávali přednost výživným masitým jídlům z domácích zdrojů. Lesy a vřesoviště poskytovaly dostatek zvěřiny – zajíců, křepelek a bažantů – ať již ulovených na vlastním pozemku či upytlačených na cizím. Stále zelené pastviny uživily tisícehlavá stáda hovězího dobytka a dokonce i ve výše položených horských oblastech se dodnes chová horský skot, který má charakteristickou dlouhou, zlatavou srst a široké rohy jako řidítka bicyklu…
Původ whisky, jakožto alkoholického nápoje destilovaného z ječného sladu, je ukryt hluboko v tisíciletých temnotách. Jisté však je, že je úzce spjat s kulturou a tradicemi Keltů. Vždyť samotný název ‘whisky’ vychází ze starého keltského výrazu uisge beatha, což znamená ‘voda života’. Tento čirý destilát starým Keltům skutečně na pohled připomínal čistou pramenitou vodu, zdroj života. Svou typickou zlatavou barvu totiž získává dnešní whisky až v průběhu dlouhého zrání v dřevěných sudech, a to tenkrát staří Keltové ještě neznali…
Zrození pravé whisky Read More »
Nad planinou se žene vítr prosycený mořskou solí. Jeho poryvy naráží do obřích kamenných bloků, které ční nehnutě k oblačnému nebi rozestavěny dokola v obrovském kruhu. Zapadající slunce neúprosně prodlužuje stíny a barví oblaka do oranžova. Uprostřed megalitického prstence je cítit zvláštní napětí. Zatímco slunce pomalu odešlo rozdávat své teplo za horizont, na hladině nedalekého jezera se začínají zrcadlit první hvězdy severní oblohy. Kamenný kruh je zdánlivě nezúčastněným tajemným pozorovatelem…
Temné počátky civilizace Read More »
Divoký půvab nejvyšších skotských hor, Skotské vysočiny, uchvátí snad každého, kdo se v tento nehostinný kraj vydá a nenechá se odradit ani neustálými rozmary počasí, ani vytrvalými nálety protivných midges – miniaturního, leč krvelačně bodavého hmyzu. Širokými ledovcovými údolími tu meandrují bystré říčky a v temných hladinách hlubokých jezer se zrcadlí bílá oblaka. Táhlé svahy kopců mřížkují nízké kamenné zídky, které vymezují šachovnice pastvin pro huňaté ovce…
Vzpomínka na kaledonský les Read More »
Malebné městečko Culross (čti kúros) leží na severním břehu zátoky Forth asi třicet kilometrů od Edinburhu. Statut královského burghu – tedy obce s vlastní samosprávou, obdařenou rozsáhlými ekonomickými privilegii– vlastní již od roku 1588. Místo dnes dýchá poklidnou venkovskou atmosférou a jen stěží lze uvěřit, že v šestnáctém a sedmnáctém století patřil Culross k nerušnějším skotským přístavům. Historie jeho osídlení však sahá ještě hlouběji do skotských dějin a je spojeno s legendou o skotském světci sv. Mungovi, patronu města Glasgow…
Královský burgh Culross Read More »
V západní Katalánii, ve městě Figueras, které leží přibližně stejně daleko od Středozemního moře jako od francouzských hranic vzdálených asi 15 kilometrů, stojí už od středověku mohutná kamenná věž Gorgot. Nyní je propojena se sousedními domy a nad celým objektem se klene obrovitá skleněná kupole. Pod ní je proslulé Dalího muzeum, které on sám nazval duchovním centrem Evropy. Kdekoho napadne, že sám sebe označovat za střed kulturního kontinentu je přinejmenším nevhodné a nemístné. Ale co je u Dalího „místné“ a společensky přijatelné…
Velký mág Salvádor Dalí Read More »
V létě jsou ulice Granady rozpálené sluncem, ale v zahradách nad městem, na temeni vrchu as-Sabik, je příjemně. Horský vánek a tekoucí voda tam ochlazují letní žár a vzduch je prosycený vůněmi myrty, citrusů, růží a rozmarýny. V zelené záplavě stromů a keřů, na nerovném svažitém terénu, jsou rozptýleny jednotlivé orientální stavby, z nichž každá připomíná dekoraci k Šeherezádě. Po celá staletí vzhlíželi obyvatelé Granady s úctou a obdivem k sultánovu paláci, z něhož byly vidět především hradební zdi a cihlové zdivo čtvercových věží a nejvyšších pavilonů. Pro převažující červenou barvu cihel se rezidenci odedávna říkalo al-Hamrá, Červená…
Španělsko je parlamentní monarchií a jeho oficiální název zní Španělské království. V současné době sedí na trůně vládnoucí královský pár – král Don Juan Carlos a královna Do?a Sofia. Historie jejich rodu sahá do 15. století, až k zakladatelům novověké vládnoucí dynastie a osvoboditelům země od Arabů, ke Katolickým králům, jimiž byli Ferdinand Aragonský a Isabela Kastilská. Jejich potomkem je i Jeho Veličenstvo král Juan Carlos, který se narodil v lednu roku 1938, v Římě. Tam tehdy jeho královští rodiče žili v exilu, když byla v roce 1931 vyhlášena Španělská republika.
Když roku 722 postupovalo arabské vojsko údolím Covadongy v severošpanělské horském masivu Picos de Europa (vrcholky Evropy), bylo zaskočeno útokem španělských povstalců, vedených legendárním Pelayem, kteří na ně ze skal shazovali balvany. Tato bitva, jak se později ukázalo, byla rozhodující pro další osud Pyrenejského poloostrova. Stala se totiž symbolickým začátkem reconquisty, boje za osvobození Španělska od arabské nadvlády. Tento nesnadný zápas trval dalších sedm set let, a teprve potom byli Arabové z celého území definitivně vyhnáni…
