České Švýcarsko/Labské pískovce

Losos je bezesporu naší nejušlechtilejší rybou, ba dokonce bývá považován za rybu královskou. Má elegantní tvar těla, drobné šupiny a jeho načervenalý svatební šat s černými skvrnami je vskutku působivý. Lidi odjakživa fascinuje i způsobem svého života, protože se rodí a často i umírá v horských řekách, ale většinu dospělého života tráví v moři. Heroický tah lososů proti proudu, přes peřeje a vodopády až k tichým horským trdlištím je legendární…

Nejednou geomorfologie krajiny dala vzniknout ojedinělým typům staveb, v oblasti Českého Švýcarska jsou to např. skalní a výklenkové kaple. S podobnými památkami se lze setkat i v jiných oblastech, ale příhodné vlastnosti pískovců umožnily stroze funkční niky doslova plasticky rozehrát do okolní skalní stěny…

Na své nedlouhé cestě z Lužických hor k Labi je velmi náladová. Pokojná i divoká, vlídná i nepřátelská. Místy plyne velmi tiše a vykrouženými meandry jako by se procházela po zelených lukách, ale už o pár kilometrů dál se divoce valí před balvany a ve svých nejnáročnějších úsecích mizí v tajemných soutěskách, ve zšeřelé hloubce lemované skalními monolity…

Procházíme malou vesnicí, roztaženou podél úzké a téměř liduprázdné asfaltové silničky. S každou zákrutou se nám nabízejí nové a nové pohledy na domy, které jako by prošly konkurzem na filmový přepis pohádky O perníkové chaloupce…

Lákavým cílem návštěvníků Českého Švýcarska jsou drobná opevnění často nazývaná skalní, pusté či loupežnické hrádky. Stojí na strmých skalních sucích nebo na okrajích plošin nad hlubokým kaňonem Křinice a mlčí…

Po dlouhém čekání a složitých přípravách byl v jubilejním roce 2000 konečně vyhlášen náš čtvrtý národní park, pojmenovaný České Švýcarsko. Přimkl se tak k již deset let starému národnímu parku Saské Švýcarsko (NLP Sächsische Schweiz) na druhé straně státní hranice…

Přestože nesčetné kopce nahloučené v Děčínských stěnách nabízejí vyhlídky tak hojné a tak krásné, znalci tohoto kraje si přece jen pro nejvzdálenější kruhový rozhled vyšlápnou na nejvyšší místo mezihoří, na vrchol, který se z české strany jeví jako stolová hora a z německého Saska jako ukloněná plošina…

Je krásný v každé roční době a za každého počasí, ale díváte-li se na něj za svítání, kdy kraj ještě tone v šeru, zatímco jeho vrchol pozvolna zlátne v prvních slunečních paprscích, jste v pokušení uvěřit tomu, že je to rodný bratr japonské Fudži…

Dřív než Labe opustí naše území, propluje impozantní kamennou slavobránou Labských pískovců. Tato neobyčejně působivá krajina skalních měst, soutěsek, stolových hor a čedičových kopců doprovází Labe i za státní hranici, do německého Saska. Na české straně se tento malebný horopisný celek oficiálně nazývá Děčínská vrchovina, ale v kraji zobecněl název Labské pískovce…

České země byly vždycky vnímány jako dobře komponovaná sbírka různorodých krajin a Labské pískovce jsou mezi nimi krajinou nejexotičtější. Stále je to země neochočená a téměř neosídlená, do níž člověk většinou vstupuje jen jako host…

Oblast Labských pískovců je pro své jedinečné přírodní scenérie, romantická zákoutí a půvabné vesničky se zachovalou lidovou architekturu stále vyhledávána domácími i zahraničními turisty..

Na pískovcové plošině, nedaleko Turistické chaty a až na východním konci trasy, která nás provádí Velkými stěnami, se zvedá osamělý Kamenný hřib s poněkud nepravidelným, na jednu stranu vlajícím kloboukem. K jeho noze natahuje svůj dlouhý krk s malou hlavou Želva…

Jako bitevní loď, střežící nejvýznamnější český tok těsně před jeho vstupem na německé území, vyhlíží děčínský zámek ? s jedinou pyšnou věží nad stavbou, jejíž klasicistní zámecké úpravy nedokázaly zcela skrýt původní pevnostní charakter. Jen místo lodní vlajkoslávy se na věži otáčí korouhvička v podobě páva. Když zobákem zamíří k Labi a „pije vodu“, děčínští očekávají déšť…

Až na to, že je nejníže položenou českou obcí, neproslulo Hřensko ničím výjimečným. Nemá žádné významnější kulturní památky, nedošlo zde k žádným mimořádným historickým událostem, a přece je u nás zná snad každý…