2011

Na celkové rozloze Alp má sice Německo jen nevelký podíl a žádná z jeho hor nepřevyšuje třítisícovou nadmořskou výšku, osobitostí přírodních krás však nijak podstatně nezaostává. Některé oblasti by mu dokonce mohly ostatní alpské země bez uzardění závidět, což se týká zejména jihovýchodního koutu Bavorska, úzkého berchtesgadenského výběžku obklopeného rakouským územím. Když prý andělé snášeli krásu z nebe na zem, tady ji ve spěchu rozsypali a už ji nestačili všechnu posbírat – tolik na vysvětlenou…

Obvyklý německý výraz pro obrazárnu – Gemäldegalerie – v helénofilském prostředí bavorského královského dvora na počátku 19. století zřejmě neobstál před kultem řečtiny a všeho řeckého, a tak i v Mnichově, podobně jako v řadě dalších evropských měst, mají svou „pinakotéku“. A to hned trojí: Starou, Novou… a nyní i Pinakotéku moderny…

Chodím tady už více než dvě hodiny. Místnost za místností, obrazy, tapety, nábytek, sochy, ostění, nástěnné malby, gobelíny, zrcadla a štuky, ložnice velká jak plesový sál a kaplička malá jako přístěnek, schodiště a chodby, doleva, doprava a rovně. Už dávno jsem rezignoval na plánek, dojmy se slévají v jediný rozbouřený oceán, z něhož však s určitým odstupem přece jen ve vzpomínkách zasvítí konkrétní majáky nejvýznačnějších, případně subjektivnímu vkusu nejbližších míst. Oceán jménem Rezidence, jeden z největších a nejvelkolepějších zámků v Evropě…

Běžně se uvádí, že k pojmenování nejvyšší hory Bavorska a zároveň celého Německa daly podnět časté laviny padající z jejích severních stěn a že se vyvinulo z výrazu „Lawinenzüge“, který lze volně přeložit jako lavinovou dráhu nebo pásmo. Kdy se poprvé objevil současný název Zugspitze, jsem se nikde nedočetl, a také jsem nezjistil, do jaké míry se stal v průběhu let matoucím, protože hora je jednou z mála v Alpách, k jejímuž vrcholu vlak (Zug) skutečně jezdí…

Říká se, že tráva je tam zelenější a obloha ještě více bílo- modrá než kdekoli jinde v Německu. Faktem je, že pod Alpami hodiny tikají jaksi jinak než ve zbylých patnácti spolkových zemích. Rozmanité a malebné Bavorsko je synonymem pro romantickou idylku, vysoký životní standard a prosperující ekonomiku, které Svobodnému státu právem závidí zbytek Německa. A nejenom ono…

Třetí největší bavorské město, centrum kraje Švábsko, má ve své bohaté a dlouhé historii dva výrazné milníky – jedním jsou jeho dávné antické kořeny, druhým působení obchodnické a později šlechtické rodiny Fuggerů, podle níž se Augsburgu dokonce přezdívalo „město Fuggerů“…

Hned zkraje budiž řečeno, že Bavorsko své hranice nezměnilo, jak by se z titulku mohlo zdát, a přístup k moři nadále nemá. I v tomto případě jde o onu klasickou nadsázku, kterou si vnitrozemské země tak trochu kompenzují svůj velký hendikep. Chiemsee, největší bavorské jezero a třetí největší jezero Německa, samozřejmě žádným mořem není, ovšem s rozlohou téměř 80 km2 to také není žádný Tálínský rybník…

Kdo chce doopravdy poznat Bavorsko, měl by podniknout pouť do jeho nitra a navštívit Altötting. Přesněji řečeno – vydat se do něj po vlastních. Nejen proto, že jde o pohádkově krásný region bohatý na historii, kostelíky a dodnes živou řemeslnou tradici. Nejen proto, že ve svaté kapli jsou ve stříbrných urnách pohřbena srdce 27 wittelsbašských knížat a kněžen, nebo proto, že zde papežové a králové po staletí vzdávají úctu Černé Madoně. V Altöttingu je uloženo mnohem více. Několik staletí je centrem duchovního života a krevního oběhu starobavorské existence. Pohled na stovky votivních tabulí v Kapli milosti či na magickou sošku postačí k pochopení toho, co lidé v Bavorsku nejen uctívají, ale v čem nacházejí svou vnitřní sílu a identitu…

Vítejte na cestě kolem světa, při níž neopustíte údolní nivu řeky Isar. Stačí, když projdete většinu cest v šestatřicetihektarovém parku Hellabrunn, mnichovské zoologické zahradě, a budete se dívat kolem sebe – svět přijde k vám…

Byl Ludvík II. Bavorský vizionář? Z dnešního pohledu by se to tak klidně mohlo zdát. Výstřednímu podivínovi úředníci vyčítali rozhazování státních financí, nakonec ho kvůli tomu zbavili svéprávnosti a brzy nato svého krále dost možná i nechali sprovodit ze světa, nicméně dnes by mu vděkem líbali ruce. Bylo by docela zajímavé vědět, kolik už Ludvíkův budovatelský „majstrštyk“ (či největší „úlet“, můžete si vybrat), tedy zámek Neuschwanstein vydělal. V letní sezoně si jej prohlédne 6000 lidí denně a ročně ho navštíví asi 1,5 milionu návštěvníků. A je jasné, že zisk tu nepřináší jen pouhé vstupné, ale i rozsáhlé zázemí hotelů, restaurací a prodejen suvenýrů….