Obyvatelé Neapole řadí světce mezi své nejvýznamnější rodinné příslušníky. Své svaté uctívají, váží si jich, radí se s nimi o důležitých věcech. I proto je ve městě tolik kostelů. Víra Neapolitánců v zázraky je neotřesitelná. Většina proslulých kostelů lemuje nejznámější ulici staré Neapole Spaccanapoli. „Rozdělenou Neapol“, jak lze jméno Spaccanapoli přeložit, byste ale na mapě …
O Neapoli se říká, že je městem hradů a muzeí. Slavné hrady jsou tam hned tři – dell’Ovo, Nuovo a Sant’Elmo. V každém z nich je nějaké muzeum a další zvou k návštěvě v okolí. Ke každému hradu se váže nějaká pověst nebo významná historická událost…
Jedno z nejznámějších antických měst získalo svou současnou proslulost kvůli zachovalým starověkým domům a ulicím, které zůstaly zakonzervovány v několikametrové vrstvě sopečného popela v téměř původním stavu. Zájem o Pompeje se ještě zvýšil po odhalení nástěnných maleb s odvážnou sexuální tematikou. I po dvou tisíciletích se v Pompejích, kdysi tolik posedlých erotikou, tvoří největší fronty právě před zachovalým nevěstincem s velmi názornou pornografickou výzdobou…
Zákeřný Vesuv patří k nejoblíbenějším a nejnavštěvovanějším sopkám. Po úzké pěšině ve svahu lze dojít až k okraji jeho kráteru a s mrazením v zádech sledovat dým stoupající z fumarol. Jediná sopka na evropské pevnině, která za posledních sto let vybuchla a zabíjela, v současnosti podřimuje. Vulkanologové však předpovídají v geologicky blízké budoucnosti novou erupci, která by podle některých názorů mohla být i mnohonásobně silnější než ta, která pohřbila Pompeje…
Nejkrásnější města leží podle vžité tradice na pobřeží. Proto kroky turistů směřují většinou rovnou k letoviskům a starobylým městům na březích Tyrhénského moře. I městečka ve vnitrozemí však mají co nabídnout. Od krásných a zachovalých řeckých chrámů ve městě Paestum přes královský palác v Casertě až třeba po Trajánův oblouk v Beneventu. Jenomže tato městečka leží stranou hlavních turistických tras, a tak k nim málokdo odbočí. A to je škoda…
Největší skvost Kampánské riviéry, pětačtyřicetikilometrové Amalfské pobřeží neboli Costiera Amalfitana na Sorrentském poloostrově mezi Sorrentem a Salernem je snad nejkrásnějším pobřežím v Itálii vůbec. Pro svou úžasnou kombinaci kouzelných zákoutí, impozantních útesů, idylických vesniček a velkolepých výhledů na moře si vysloužilo přezdívku Divine Costiera, Božské pobřeží…
Co mají společného Enrico Caruso, Mario Lanza, Mario del Monaco, Elvis Presley, Luciano Pavarotti, Milan Chladil, Waldemar Matuška, Karel Gott, Štefan Margita, Peter Dvorský nebo Eva Urbanová? Každý z nich měl nebo má v repertoáru alespoň jednu „canzone Napoletana“ – neapolskou píseň. Tyto písně, většinou opěvující lásku a zradu, moře, přístavy a slunce svit, někdy i historické události, bývají často teskné a nostalgické, sem tam však i pěkně skočné…
Capri patří k nejkrásnějším ostrovům ve Středozemním moři. V antice se stalo vyhlášeným útočištěm požitkářských římských císařů, Augustus ho nazýval Aprágopolis, Osada zahálky. V novověku vystřídali císaře umělci i společenská smetánka z celého světa…
Omlazující účinky termálních vod na Ischii objevili už staří Řekové. Dnes si ostrov oblíbili zejména filmaři, ale i další hvězdy uměleckého světa. Kromě léčivých pramenů jsou hlavním magnetem ostrova botanické zahrady a Aragonský hrad…
Italové jsou temperamentní, hluční, výbušní lidé s přehnanou gestikulací. Alespoň tak je známe z italských filmů, především komedií. Obyvatelé Kampánie nejsou jiní, jen je jejich chování ještě mnohem přehnanější, teatrálnější. Ale lze se tomu divit? Žijí přece v kraji, v němž i hlavní město nádherně položené v aréně zálivu připomíná antické divadlo a navíc dalo světu dva z výstředních žánrů, operu buffu a commedii dell´arte…
Středověký hrad na malém ostrůvku spojeném s pevninou romantickým kamenným mostem býval nedobytnou pevností. Je z něj nádherný výhled na celý Neapolský záliv, ale neméně pozoruhodná je i minulost obřího, do skály vytesaného komplexu s kostely, kláštery, vězením, muzeem a hrůzu budícím „hřbitovem“ klarisek…
Slavná italská kuchyně je ve skutečnosti kampánskou kuchyní. Neapol není jenom rodištěm pizzy, ale i hlavním městem těstovin. Také skvělá zmrzlina, kterou si v horkých dnech dopřává celý svět, pochází z Kampánie…
Vznosná žena ve splývavém zřaseném rouchu a medvědí kožešině, třímá široký meč. Taková je dnes nejslavnější podoba Bavarie, personifikace Bavorska a zároveň jakési jeho světské patronky, jež se tyčí do více než osmnáctimetrové výšky před Síní slávy v bavorské metropoli Mnichově. Ale jsou i jiné, křehčí a ženštější, evokující spíše dary a krásy země než pýchu a sílu národa, jako ta skoro roztančená, jen pár kilometrů vzdálená a až podezřele neoblečená kráska na špici Dianina chrámu v zahradě Hofgarten. Jako by nás tyhle dvě sochy připravovaly na to, že poznat pravou tvář Bavarie nebude lehké…
Není v Evropě oblasti, kde by se moře zakusovalo do pevniny tak hluboce, jako na západním pobřeží Norska. Fjordy, mořské ruce s rozevřenými prsty, sahají mnoho desítek kilometrů do nitra hor. Délka norského pobřeží díky nim dosahuje neuvěřitelných 21 000 kilometrů, ačkoliv z jihu na sever měří vzdušnou čarou pouhých 2650 kilometrů…
Pověsti popisují bájné severské skřítky jako bytosti, které obývají nedostupné kouty přírody v horách, pod vodopády, v lesích a fjordech. Trollové žijí v temnotě a pokud na ně dopadne sluneční paprsek, promění se v kámen. Není divu, že si oblíbili skalní stěnu, k níž sluneční paprsky dosáhnou jen na chvíli při východu nebo západu slunce, a to ještě pouze v plném létě…
Stavkirke Neohromují velikostí gotických či barokních katedrál. Postrádají i jejich honosnost a okázalou výstavnost. Působí jednoduše, skromně a přívětivě, jak si křesťanství ve svých počátcích předsevzalo. Jejich nádherné malby a dokonale provedené řezby okouzlí a potěší duši. Tulí se k jezerům a horám norské krajiny, jako by z ní vyrostly. Vzhledem k tomu, že jsou celé ze dřeva, tomu tak vlastně i je…
Loď vyplula z pevninského městečka Bodø už před více než dvěma hodinami, ale na obzoru se stále neobjevuje očekávaný obraz. Střídavě hledáme z paluby vytouženou scenerii a schováváme se před silným větrem do nitra lodi. Hornaté pobřeží pevniny dávno zmizelo z dohledu, ale pověstné horské štíty vystupující přímo z moře až do tisícimetrové výšky pořád nikde. Jak už to bývá, právě když člověk ztrácí pozornost, cíl se konečně objeví: skvost severské přírody, stále ještě světem málo objevená exotika jménem Lofoty…
Když vstoupila za třicetileté války roku 1632 do Mnichova švédská vojska, město se před zničením muselo zachránit vysokým výkupným. Lev ze Severu, švédský král Gustav II. Adolf, tehdy Mnichov charakterizoval jako „zlaté sedlo na hubené herce“. Za necelá čtyři století se z mnichovského okolí stal, řečeno panovníkovým příměrem, ušlechtilý plnokrevník, město samo pak oním zlatým sedlem přinejmenším zůstalo…
Sotva si kdo ve zbytku Evropy dokáže představit, jak geografická poloha Norska, dlouhé členité pobřeží, řada ostrovů, hornatý povrch a k tomu severské klima ovlivňují život jeho obyvatel. Drsná příroda jako by je ale zároveň povzbuzovala k nevídaným technickým dílům a inspirovala ke stavbám, jež s ní souzní…
Trajekt kličkuje mezi skalisky a přibližuje se k ostrovu. Kolem něho se s hlasitým překřikováním slétá stále víc racků. Nad střechami rybářských domků, jež v dopoledním slunci svítí pastelovými barvami, se k modré obloze vypíná červenohnědý maják. Ona nás vítá v plné kráse…
