Havaj

Náboženství původních obyvatel Havaje, které vycházelo z tradiční polynéské mytologie, obsahovalo širokou a pestrou škálu božstev. Na vrcholu pyramidy se nacházela mocná čtveřice: Ku – univerzální bůh řádu světa, Lono – bůh úrody a míru, Kane – bůh stvoření lidského pokolení a Kanaloa – bůh podsvětí. Pod nimi stálo čtyřicet dalších nižších bohů, kteří byli odpovědni téměř za jakoukoliv aktivitu na Havajských ostrovech. Nejznámější z nich byla Pélé – bohyně ohně a vulkánů, která snad nejvíce ze všech podřízených bohů dávala o sobě vědět, a snad právě proto je jí věnována podstatná část havajské mytologie. Zatímco většina ostatních bohů byla v období havajské kolonizace rychle překonána bohem křesťanským, Pélé zůstala výjimkou. Její domov na dně jedné z nejaktivnějších sopek naší planety Kilauei patří k velmi pozoruhodným místům. Jestliže ostatní havajští bohové upadli v zapomenutí, Pélé dělá vše proto, aby se to v jejím případě nestalo…

Havajská příroda je unikátní, ale zároveň nesmírně křehká. S příchodem člověka a zavlečením řady druhů rostlin a živočichů se počet těch původních začal zmenšovat. Nejrapidnější úbytek nastal během posledních dvou století, kdy vlivem intenzivního využívání přírodních zdrojů došlo k likvidaci místních biotopů a vymizení více než 250 živočišných a rostlinných druhů. Mnohé z těch, co přežily, jsou na seznamu ohrožených. S rozvojem turistiky a růstem počtu obyvatel je ochrana zbytků havajské divočiny stále velmi aktuálním a citlivým tématem. Přesto tu zůstává jeden biotop, který je činností člověka dotčený relativně málo. Jeho štěstí spočívá v jeho velikosti. Sahá, kam až oko dohlédne, a pak ještě mnohem dál za obzor…

Před příchodem bělochů se na Havaji téměř vše v každodenním životě řídilo systémem kapu. Určoval práva a povinnosti obyčejných lidí i aristokracie a nikdo nestál nad tímto zákonem. Jeho porušení končilo většinou pouze jediným trestem. Provinilec musel být obětován bohu, do jehož kompetence daný prohřešek spadal. To, co se dnes může zdát jako zbytečná krutost, mělo svoji logiku. Bůh uražený porušením zákona obvykle potrestal celou komunitu neúrodou, malým úlovkem ryb, mořskými bouřemi nebo nemocemi. Proto bylo zájmem celé vesnice, aby se provinilec co nejrychleji dostal k obětnímu oltáři. Ale tak, jako byly ve středověké Evropě místem posledního azylu kostely, i na staré Havaji byla útočiště nazývaná pu’uhonua…

Když v prosincovém nedělním ránu roku 1941 nastupovali příslušníci amerického válečného námořnictva na paluby lodí zakotvených v námořní základně Pearl Harbor, zdálo se, že to bude další krásný den, jakých se rodí na ostrově Oahu většina. Klidné neuspěchané tempo havajského života a pocit bezpečí vojenské základny daleko od potencionálního nepřítele nevzbuzovaly ani sebemenší náznak ohrožení…

Každý havajský ostrov má svá specifika. Tomu, kdo stráví na Havaji dovolenou a dá si práci, že projede čtyři největší a nejdůležitější ostrovy, to začne být jasné. Kauai si zapamatuje podle deštivého počasí a všudypřítomné zeleně. Oahu, to je hlavně Honolulu a řady hotelů na rušné Waikiki. Velký ostrov vstoupí do paměti jako kombinace lávových polí, kouřících sopek a mrazivého vrcholu Mauna Kea. A Maui? Tady si přijdou na své milovníci tropických pralesů, sopečných pouští, podmořského života i turistických komerčních atrakcí. Zkrátka nepřijdou ani surfaři, romantici, ba ani ti, kteří hledají kořeny havajské historie. Na Maui je pro každého něco. Místní to sdělují jednoduše: Maui no ka oi – Maui je nejlepší…

Hotel ještě spí, když o půl čtvrté ráno startujeme auto a vyrážíme na liduprázdné silnice. Liduprázdné jsou téměř až k hlavnímu městu Kahului, kde za letištěm odbočujeme na Kule Highway. Tady začíná cesta pozvolna stoupat po mírně svažitém úbočí. Dole pod námi hoří ve tmě několik polí s cukrovou třtinou jako příprava před sklizní. Jak stoupáme výš, připojují se k nám další reflektory automobilů. I jejich řidiči si přečetli v průvodci, že východ slunce na vrcholu sopky Haleakaly patří k zážitkům, které nelze vynechat…

O tom, že nejvýše položené místo na zeměkouli je vrchol Mount Everestu v Himálaji, dnes nikdo nepochybuje. Rozdílné jsou však názory na to, která je nejvyšší hora naší planety. V řadě publikací totiž můžeme nalézt tvrzení, že tento primát nepatří Mount Everestu, ale nejvyšší hoře Havajského souostroví, dřímající sopce Mauna Kea na Velkém ostrově. Při měření od její základny na dně Pacifiku totiž dojdeme k hodnotě 10 200 m. To je více než dvojnásobek výšky, o kterou převyšuje okolní krajinu Mount Everest…

Nad hladinou vodního kanálu se z dálky přibližuje rytmické bubnování a vzápětí se zpoza zákruty vynoří dvojitá kanoe s dřevěnou plošinou. Na plošině se několik statných bojovníků s nebezpečně vypadajícími válečnými kyji pouští do energického tance. Ze sveřepých výrazů obličejů a rituálního pomalování pozná i naprostý laik, že nejde o tanec s mírovým sdělením. Teprve po jeho skončení se připojují černooké dívky v sukních z trávy a s melodickými hlasy, působící jako příjemný protipól předešlého představení…

Třeboňsko je jedinečným regionem. Původní ryze hospodářský význam krajiny rybníků, hrází, vodních toků a kanálů se rozšířil v atraktivní turistickou oblast, která přitahuje cyklisty, pěší turisty i vodáky…