České baroko

„Vono to baroko není špatný pro voko,“ zpívali Prach a Popel ústy Voskovce a Wericha v jejich romantické revue Golem už v roce 1931. Slůvko „už“ je na místě. Trvalo dlouho, než bylo baroko uznáno jako samostatná vývojová etapa stylová, ba ideová, jako sloh nejen umělecký, ale i životní. U nás ještě o něco déle než v některých jiných evropských zemích. A tak tohle zkratkovité ocenění byť lehce povrchního aspektu baroka jako celku patří v naší populární, tedy široké veřejnosti určené kultuře k vůbec prvním – jakkoli se třeba největší malířští mistři Škréta, Brandl či Reiner dočkali prvních výstav už o dvě desetiletí dříve…

„Hospital zbudovati dal Špork pro sto chudých, byv k tomu ponoukán svou dobročinností a křesťanským milosrdenstvím. A tím si postavil pomník, o němž i hanlivost pochvalně promlouvá.“

„Díky němu se tato krajina stala libosadem Apollóna a jeho Múz, jež po okolí šíří tak sladké souzvuky, že se zdá být krásným útočištěm rozkoší,“ tak pěla nymfa v holdovací serenatě Nel giorno natalizio. Složil ji v roce 1732 František Antonín Míča k narozeninám hraběte Jana Adama z Questenbergu, v jehož službách působil jako komorník a kapelník. Hrabě byl oním dobrodincem a libou krajinou jeho jaroměřické panství…

Jedním z charakteristických projevů barokní zbožnosti v celé střední a jižní Evropě bylo budování loretánských kaplí, u nás spojené v pobělohorské době také s šířením mariánského kultu. Tyto kaple ukazují, jak silná byla tehdy touha navštěvovat posvátná místa…

Západní branou do malebné krajiny Českého ráje je Mnichovo Hradiště. Krásu svého okolí doplňuje městečko o vrcholně barokní zámek s drobnějšími stavbami, zahradou a parkem, na jehož okraji dotváří celou kompozici někdejší kapucínský klášter s kostelem sv. Tří králů a kaplí sv. Anny. Vzhledem k tomu, že se tento komplex za 300 let od svého dokončení prakticky nezměnil, představuje u nás velmi cennou ukázku vrchnostenského sídla z počátku 18. stol…

Mohutná kopule vyzdvižená nad okolní střechy vysokým tamburem a natěsno strážená stejně vysokou štíhlou věží, aneb nezaměnitelný dialog odlišných proporcí, ale také jedinečně situovaný akcent panoramatu pražského historického jádra. Téhle dvojici, která završuje malostranský chrám sv. Mikuláše, vděčí stověžaté město za nemalý díl svého genia loci. Chrám jakožto celek má pak zase velkou zásluhu na tom, že Praha je v celoevropském rámci počítána k místům, kde architektura vrcholného baroka zanechala své nejmonumentálnější a nejpůsobivější realizace…

Zámek v Buchlovicích, jedna z nejkrásnějších staveb moravského baroka, vznikl podle rodové legendy jako galantní dar hraběte Jana Dětřicha Petřvaldského z Petřvaldu jeho manželce Anežce Eleonoře, která pocházela z původně italského rodu Colonnů. Zámek vznikl v poddanském městečku na dohled od starobylého hradu Buchlova, který už od středověku shlížel na rozsáhlé dominium rozkládající se po obou stranách majestátních Chřibů. Obě sídla spolu po staletí tvoří dvě strany jedné mince. Důstojná hradní rezidence i pohodlný letohrádek obklopený zahradou měly vypovídat o významu a vkusu nejen hrabat Petřvaldských, ale i dalších majitelů, hrabat Berchtoldů, kteří hrad i zámek vlastnili až do poválečných konfiskací…

V souvislosti s chrámem sv. Mikuláše na Malé Straně jsme se zmínili o umělci, který svými oltářními obrazy a především freskami obohatil řadu míst na Moravě, ale též v Čechách, Rakousku, na Slovensku a posléze v Dolních Uhrách. Byl to znojemský Jan Lukáš Kracker…

Barokní zámek, shlížející na domy obce Valeč z okraje vysokého terénního stupně, je podobně jako řada jiných našich zámků reinkarnací původně gotického, později renesančně přestavěného hradu. Pokud bychom se teď chtěli ptát, proč byl vůbec budován hrad při úpatí nepřístupných Doupovských hor, v místě strategicky nevýznamném, měli bychom vzít nejdřív v úvahu skutečnost, výstižně reflektovanou známým evergreenem – totiž, že včera není dnes. Na sklonku středověku ležela Valeč přímo u hlavní komunikace spojující Prahu s Karlovarskem a byla také jednou ze vstupních bran obydlené doupovské oblasti…

Říká se, že termín „baroko“ pochází z výrazu pro nedokonalou, nepravidelnou perlu. Coby svébytný umělecký směr dalo baroko vzniknout velkému množství perel dokonalých. A taky nejrůznějším perličkám skrytým ve stínu monumentálních příbuzných, jež však po svém odhalení zazáří radostným leskem a rozpustile se zatřpytí. Jednu takovou perličku u nás skrývají Ploskovice na okraji Českého středohoří…

Snad každého, kdo vstoupí do areálu pražského Klementina, využívaného dnes Národní knihovnou České republiky, se zmocní zvláštní, těžko popsatelný pocit. Snad jakýsi klid, dalo by se říci, ač jste v centru historické části hlavního města a kolem vás proudí turisté, návštěvníci knihovny, studenti, knihovníci. Genius loci zde dýchne na každého, a začnete-li se zajímat o historii tohoto místa, brzy pochopíte, proč tomu tak je…

Zahrada jako místo odpočinku a zábavy provází člověka od pradávna. Historie zahradního umění je stejně pozoruhodná jako dějiny ostatních uměleckých oborů, přesto jí věnujeme v porovnání s klasickými uměleckými disciplínami jen nepatrnou pozornost…