Chorvatské pobřeží

Češi Chorvatsko a jeho moře milovali a milují. Historická pravda se opakuje znovu a znovu i v současnosti. A tak můžeme bez uzardění a bez jakýchkoli teritoriálních nároků směle tvrdit – chorvatský Jadran je rovněž mořem českým…

Středověké město vystavěné v císařském paláci – to nemají nikde jinde na světě! Nějaké zajímavosti se najdou i mimo jeho hradby, jak v bezprostředním okolí, tak i ve vnitrozemí o pár kilometrů dál. Split není pouze nejvýznamnějším centrem dalmatského pobřeží, ale také zajímavou turistickou zastávkou…

Auguste Rodin o něm řekl, že je největším úkazem mezi sochaři, lepším sochařem než on sám. Ivan Meštrović přesáhl hranice Chorvatska jak svým životem, tak i dílem, a stal se umělcem světovým, dokonce i s nepřehlédnutelnou českou stopou. V samotném Chorvatsku najdeme jeho sochy či reliéfy na různých místech, ale jedním z nejlepších, kde se lze s Meštrovićovou tvorbou seznámit v širokém průřezu, je Split…

I když se Makarská svým historickým významem či množstvím pamětihodností nemůže měřit s Dubrovníkem, Splitem, ani s řadou dalších pobřežních měst, přesto se pro spoustu zahraničních návštěvníků stává hlavním symbolem chorvatského Jadranu, jakýmsi koncentrátem všech přírodních krás, které pobřeží Chorvatska rozhazovačně nabízí spolu s notnými dávkami nezaměnitelně idylické atmosféry…

V Dubrovníku je úplně všechno – středověká historie, dalmatská uvolněnost, filmové lokace, šílený turistický ruch, nejdražší filigránové šperky v celém Chorvatsku, předvádiví zmrzlináři. Cokoliv chcete, máte na dosah…

Kde? V Zadaru – alespoň podle Alfreda Hitchcocka. Mistr hororu vyřkl svůj názor při návštěvě města v květnu 1964, ale důvodně lze předpokládat, že na kvalitě přírodního jevu se od té doby mnoho nezměnilo. Kdo viděl, bude souhlasit. Ale metropole severní Dalmácie upoutá i spoustou dalších věcí…

Dvě památky UNESCO, čtyři pevnosti, restaurace s michelinskou hvězdou, krásné pláže v okolí, na dosah dva národní parky a dvě mezinárodní letiště – které město to má? V Chorvatsku jediné – Šibenik…

O malebnosti seskupení Baćinských jezer, oživujících krajinu pustých krasových kopců severně od města Ploče, se mnoho návštěvníků jižní Dalmácie může přesvědčit na vlastní oči, a to díky nevelkému parkovišti na Jadranské magistrále. Odtud se lze na ně podívat z výšky, téměř z ptačí perspektivy. Tahle atraktivní scenerie donutí v sezoně k zastávce den co den stovky turistů, ale jelikož většina z nich tudy pouze projíždí a má již připravený program, jen málokdo si najde čas, aby se s jezery blíž obeznámil. I proto na jejich březích není nijak rušno, což je v dnešní době na Jadranu úkaz čím dál vzácnější…

Poloostrov Pelješac se táhne podél jižní Dalmácie v délce 65 km téměř rovnoběžně s pevninou, k níž je připojen na jihu u města Ston uzoučkou šíjí. Dlouhý „prst“, široký maximálně 7,5 km, je kopcovitý, jeho jižní a jihozápadní svahy se výtečně hodí k pěstování vinné révy. Kromě toho k Pelješacu neodmyslitelně patří také sůl a ústřice…

Oválný ostrůvek, na němž se rozkládá historické centrum Trogiru, je maličký, nějakých 500 m na délku a 250 m na šířku. Co městu schází na velikosti, to bohatě dohání svým kulturně-historickým významem. Bez přehánění můžeme konstatovat, že Trogir je nejlépe zachovalým středověkým městem na východním pobřeží Jadranu a v architektonickém i uměleckém kontextu jedním z nejdůležitějších měst u Jaderského moře vůbec…

Chtěli byste se koupat jako královna? Proč ne, stačí zajet do Ninu. Tohle na první pohled líně ospalé městečko s necelými třemi tisícovkami obyvatel asi 15 km severně od Zadaru vám toho ale dokáže nabídnout i víc…

Opatija na břehu Kvarnerského zálivu má nezaměnitelnou atmosféru, která nejlépe vynikne při návštěvě mimo hlavní sezonu. Nenápadnou rybářskou vesnici objevili jako první evropští boháči, kteří přemýšleli, jak se po celý rok potloukat po nejkrásnějších místech kontinentu. Bylo to v dobách, kdy za etalon tohoto životního stylu platilo Azurové pobřeží, a tak se dodnes Opatiji občas přezdívá „Malá Nizza“. Když sem přijedete, máte pocit, jako by tu ještě dnes chodily stíny znuděných kněžen a ještě znuděnějších pánů v cylindrech vyhledávajících dolce far niente, sladké lenošení…