Rumunsko je zemí mnoha tváří, svou polohou, dějinami a charakterem rozkročenou mezi střední Evropou (Sedmihradsko), Balkánem (Valašsko) a východní Evropou (Moldavsko). Obyvatele těchto tří historických regionů, které se definitivně sjednotily až v roce 1918, však po celá staletí spojovalo povědomí společného římského původu a jazyka, který vychází z latiny podobně jako italština či francouzština…
Značnou část českých turistů, kteří míří do Rumunska, lákají tamní hory pokrývající třetinu jeho rozlohy. Naprostá většina rumunských hor je součástí Karpat, pohoří táhnoucího se od východní Moravy přes Slovensko, Polsko, Ukrajinu a Rumunsko až do Srbska. Nejvyšší částí Karpat jsou nám dobře známé Vysoké Tatry, nicméně několik rumunských pohoří se jim výškou blíží a rozlohou je často překonávají. Navíc právě v Rumunsku najdete místa, kde se nepotkáte s dalšími turisty (a v ideálním případě ani s medvědem) a kde se žije pořád stejně jako před staletími…
Zřícenina hradu Litice shlíží na „českou Loiru“ ve vskutku jedinečném místě. Divoká Orlice tu vytváří tzv. litický oblouk a obklopuje hradní návrší těsnou smyčkou skoro ze všech stran…
Nejnovější expozici Muzea a galerie Orlických hor najdete v Rokytnici v Orlických horách. V roce 2013 tam byla pod názvem Přírodou za řemesly Orlických hor otevřena v krásně zrekonstruované budově staré sýpky…
Přiznávám – ta otázka v titulku není úplně fér. Na dnešní mapě naší republiky najdete pod tímto jménem pouze hradní zříceninu nad Krupkou v Ústeckém kraji, což se zjevně regionálnímu zaměření tohoto čísla vymyká. Ale pozor – další zřícenina toho jména, byť velmi nepatrná, na nás vykoukne na západním konci katastru města Letohrad…
Třítisícové Opočno se pyšní velmi dobře zachovalým historickým jádrem, které se táhne od hlavního Kupkova náměstí k jihu a je zakončeno rozlehlým zámeckým areálem, jenž vrcholí samotným zámkem na okraji skalního ostrohu spadajícího příkře do úzkého údolí Zlatého potoka…
Potštejn, obec s tisícovkou obyvatel, rozložená po obou stranách Divoké Orlice pár kilometrů jižně od Vamberka, obohacuje tuto „českou Loiru“ hned o dva objekty, totiž hradní zříceninu a barokní zámek. Ale nejen to – pokud zapátráte trochu v její minulosti, objevíte netušené věci, i když TEN slavný poklad to asi nebude…
Výpověď beze slov. Paměť zapomenutá a nezapomenutelná. Střepiny času. Prchavost těl a jizvy duší…
V Doudlebách nad Orlicí stojí zámek. To v kraji zámků plném není sama o sobě nijak překvapivá informace. Jenže ten doudlebský je v mnoha ohledech výjimečný, plný ojedinělostí, jaké jinde nenajdete. A to už vlastně dnes ani neměl stát…
Krajkářství v podobě ručně paličkovaných krajek patří k Podorlicku už 400 let. I když se doba dávno změnila a podobným uměleckým řemeslům moc nepřeje, tradice krajkářství na Vamberecku stále žije. Přesvědčit se o tom můžete v Muzeu krajky Vamberk, které je součástí Muzea a galerie Orlických hor a zároveň jedinou podobnou expozicí u nás…
K zámkům tradičně patří krásně zařízené interiéry, umělecká díla, vzpomínky na slavné předky či popisy jejich dějinných činů. V Častolovicích k tomu ale musíte přidat ještě park s oborou i rybníkem, minizoo, kavárnu, galerii a navrch ještě růžovou zahradu. Dohromady vám tak vznikne oáza klidu, pohody, relaxace, prostě místo, které je vlídné a přívětivé…
Empírový zámeček v Kostelci nad Orlicí obklopený rozlehlým přírodně-krajinářským parkem a vybavený dobovým mobiliářem přináší do bohaté pokladnice památkových objektů soustředěných na Divoké Orlici a v jejím blízkém okolí závan atmosféry 19. století…
„Jo, a tohle je náš špekturm,“ pravila bodrá vesnická žena učebnicově čistou němčinou a odemkla dvířka v přízemí gotické věže. Na železných hácích voněly nádherně vyuzené šunky…
Sibiň patří k nejkrásnějším rumunským městům. Snoubí se v ní rysy výjimečně zachovalého německého středověkého města s vídeňským barokem. To ovlivnilo sedmihradskou architekturu po roce 1699, kdy se Transylvánie stala součástí habsburské říše. Dnešní Sibiň, o jejíž obnovu se výrazně zasloužil její někdejší dlouholetý starosta a současný rumunský prezident Klaus Iohannis, zůstává přes svůj historický ráz živým městem, kde kvete bohatý kulturní život s řadou vyhlášených festivalů…
Pokud vám některý Bukurešťan řekne, že jede o víkendu na hory, pravděpodobně tím myslí, že jede do Sinaie, popřípadě do přilehlého Bușteni či Predealu. Tato letoviska na úpatí rozlohou malého, avšak vysokého pohoří Bucegi jsou z Bukurešti snadno dostupná a vzhledem k jejich poloze na důležité železniční i silniční trase, spojující Sedmihradsko s hlavním městem, sem zavítá i spousta zahraničních turistů…
Na severním konci vyhledávaného podhorského letoviska Sinaia stojí kousek od sebe dva zámky spojené s rumunskou královskou rodinou, ale také s českým architektem Karlem Límanem…
Rumuni jsou národ plný paradoxů. Rádi vyzdvihují svou historii, boj s Turky i významné osobnosti politiky a kultury, a pak vám jedním dechem řeknou tento vtip: Rumunsko je krásná země, jen škoda, že je obydlená. Kladou důraz na svoje tradice, náboženství a venkovský způsob života, ale přitom se jim výborně daří na inovátorských postech v oblasti IT…
Pravoslavné chrámy oplývají nádherou bohatě vyřezávaných ikonostasů a dalšího mobiliáře, ale zpravidla bez sochařských děl, která jsou odmítána už od středověku. Trojrozměrně pojaté zpodobení světců až příliš svádělo k bezduchému uctívání model – a v tom byly autority byzantského světa nekompromisní…
Loira patří k nejkrásnějším francouzským řekám, ale její proslulost nespočívá jen v její přirozené kráse: kolem ní a jejích přítoků stojí na čtyři stovky hradů a zámků, z toho při Loiře samotné jich lze napočítat kolem sta dvaceti. Všechny mají svoji více či méně pohnutou historii, ale především představují unikátní přehlídku dvorské architektury od středověku až do 19. stol. Není divu, že část údolí Loiry o rozloze 860 km2 mezi městečky Sully-sur-Loire na východě a Challones-sur-Loire na západě je od roku 2000 zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO…
Největší šikula je hrabě Drákula, zpívá se ve známé písničce Ivana Mládka, jemuž zřejmě nebylo nic svaté, a dotkl se tak ožehavého tématu, jemuž se prozíravější autor raději vyhne, aby nenarazil. Neboť psát o historické postavě takové pověsti může být riskantní i v roce 2020…
