Benátsko

Veneto Od alpských vrcholků k plážím Jaderského moře, od římských památek k perlám renesance, od půvabů přírody k romantickým zákoutím historických měst, od Palladiových vil k nesmrtelnému dramatu Shakespearovu, od sklenky jiskřivého Prosecca po lahodný řez tiramisù – návštěva Benátska může mít mnoho podob. Tento severoitalský region nabízí množství skvostů, jež stojí za podrobné prozkoumání. A to ještě na […]

Verona Sotvakdo ze statisíců návštěvníků, kteří každoročně přicházejí do Verony, nezná tragický příběh známé milenecké dvojice a nepřipomene si závěrečné dva verše Shakespearova dramatu. I když je samozřejmě otázkou, zda se zmíněný příběh skutečně udál a zda to bylo skutečně ve Veroně; ostatně ani Shakespearovo autorství není nesporné. Nicméně není to jen příběh tragické lásky,

Vicenza Řekneme-li Vicenza, vybaví se nám okamžitě Andrea Palladio, velký architekt období pozdní renesance, který městu vtiskl jeho dodnes zřetelný půvab. V článku o Padově jsme připomněli uličnickou básničku, která nenechala na pokoji nejen „velké doktory“ v Padově, ale ani „velké pány Benátčany“ a „bláznivé Veroňany“. Nejhůře v ní však dopadli obyvatelé Vicenzy, označení v ní jako „magna gati“.

Dolomity Když bychom porovnali atraktivitu jednotlivých regionů Itálie z hlediska cestovního ruchu, ukáže se nám nabídka Benátska jako jedna z nejkomplexnějších. Je tomu tak proto, že vedle přitažlivosti Benátek a řady dalších historicky významných měst jsou její velkou devizou i půvaby mnoha značně rozmanitých krajinných typů. Zní to možná překvapivě, ale mimo Benátska se území

Castelli degli Scaligeri Hrady spjaté s mocným rodem „pánů ze Scaly“ (přesněji „ze žebříku“, což však zní méně vznešeně) nebývají předmětem souhrnného pojednání, ale už vzhledem k jejich množství a vlivu na život severní Itálie rozhodně stojí za pozornost. Víme, že středověké hrady nemusely být „hezké“, obdiv k jejich tajemné kráse přišel až s romantismem 19. stol., ale musely

Colli Euganei Z jednotvárné Pádské nížiny, nekonečné pláně bez jediné vyvýšeniny, jak přelud z jiného světa vyvstává jihozápadně od Padovy shluk dávno vyhaslých sopek – Euganejské kopce, Colli Euganei. Vznikly před zhruba 34 miliony let, v oblasti zalité původně ještě mořem, a v době své největší vulkanické aktivity vyrostly do výše 603 m n. m. (Monte

„Padovani, gran dottori,“ ironicky říká jedna posměšná básnička, ale i když jistě nejsou všichni Padované „velcí doktoři“, jedna věc je nesporná: zdejší univerzita je druhou nejstarší v Itálii. Ale není to jen univerzita, na niž jsou Padované hrdí. Jejich město, které má dnes asi 215 000 obyvatel, je odedávna jednou z hospodářských, politických i náboženských metropolí

Villa Valmarana Za „šťastnou a geniální“ označil J. W. Goethe výzdobu venkovské vily, kterou navštívil na své italské cestě v září 1786. Byla to Villa Valmarana, již sotva třicet let předtím freskami vyzdobil jeden z největších benátských mistrů a která se řadí k nejslavnějším dílům pozdního baroka. S rodinou Valmaranů je v Benátsku spojeno nejméně sedm venkovských rezidencí a tři

Opevněná města – Cittadella a Montagnana V Benátsku existuje mnoho měst s víceméně zachovanými hradbami. Některá z nich ale nebyla hradbami obehnána teprve během své neklidné historie, ale naopak byla s rozmyslem vložena do jejich již připraveného půdorysného rámce. Takových případů není mnoho, v podstatě šlo o pevnosti budované s konkrétním strategickým záměrem a k tomu, jaksi navíc, osídlené civilním